Jeden příběh   27.Březen 2008


je o vojákovi, který se navrací domů po válce ve Vietnamu. Volá ze San Francisca domů svým rodičům.

"Mami a tati, vracím se domů. Ale musím se vás něco zeptat. Je tu se mnou kamarád a já bych ho rád vzal s sebou k nám. "Jistě" odpověděli rodiče "rádi ho uvidíme". "Ale něco byste měli vědět", pokračoval syn, "můj kamarád byl težce zraněn. šlápl na minu a přišel o ruku a nohu. Nemá kam jinam jít a já bych byl rád, aby žil u nás." "To je strašné, synu. Samozrejmě mu rádi pomůžeme najít bydlení." "Ne, mami a tati. Chci aby žil u nás." "Chlapče," řekl otec, "nevíš o co nás žádáš. Někdo s takovým handicapem by pro nás byl velkou přítěží. Máme svůj styl života a nemůžeš přece čekat, že jej kvůli němu jen tak opustíme. Prostě prijď domů a na toho hocha zapomeň. Určitě se o sebe dokáže postarat sam." Ihned poté syn zavěsil a už se rodičům neozval. O pár dní později jim zavolala policie ze San Francisca. Jejich syn zemřel po pádu z mrakodrapu. Policie to zhodnotila jako sebevraždu. Zdrcení rodiče okamžitě letěli do San Francisca, aby tělo svého syna identifikovali. Poznali ho, ale ke svému zděšení rovněž zjistili, že jejich syn měl jen jednu ruku a nohu. napsal/a: DawsonX 02:57 | Moudra Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář