Nenávidím tě zato že se za mně stydíš

Za to že jsi mě před všemi schovávala

Nenávidím tě za to že jsi nepřišla když jsem tě potřeboval

Za to že mne nenávidíš kvůli tomu že se kvůli tobě trápím

Nenávidím tě za to že jsem musel tak trpět ve vztahu a hlavně po ním

Za to že i když  víš že jste si nerozuměli a bylo toho hodně proč váš vztah se rozpadnul tak s ním si dokážeš představit vztah a semnou už ne……

Nenávidím tě zato že jsi mi tak přirostla k srdci

Za to že byla jsi to nejcennější na světě…

Nenávidím tě zato že si tak ve všem rozumíme

Za to že přes to všechno krásné, škádlení, společné blbnutí a spousta dalších věcí tady semnou nejsi… možná kvůli tomu jak vypadám že by jsi se nemohla ve škole chlubit… možná proto že jsem to mnohokrát nezvládal a vím že ti to vadilo když jsem začal brečet což bylo potom stále častěji… ale řekni jak má člověk zvládat to když jsem tě potřeboval a ty jsi čekala až vychladnu… jak jsem měl zvládat to že jsi mně nechtěla představit ani nejlepším kamarádkám? Když jsem přišel ke škole tak jsme utíkali rychle pryč jen ať nás nikdo nevidí… ani na ples jsi mne nechtěla a s Martinem bys tam šla hned… jak jsem měl zvládat pocit že mi nedáváš tolik kolik jsem se snažil já? Jak jsem měl zvládat pocit že ke konci našeho vztahu jsem se cítil že ani nejsme spolu? a jak jsem měl zvládat to co se dělo před mýma očima ve vztahu s ním? Nemáš ponětí jak bolí když ztrácím naději že už tě nikdy mít nebudu? Když řekneš že Vendy s Domčou řeknou že se k sobě hodíme a že taky nad tím uvažuješ a pak Adéle nato když řekne že naše chováni ji někoho připomíná a ty s ledovým srdcem odpovíš že my ani nejsme spolu a přitom víš že nám to klapalo… jak mám zvládat to že nemám to nejcennější na světě co dává životu smysl… Udělala jsi své rozhodnutí a když je u tebe ten vzhled tak důležitý tak jsi za ním jdi… ale zamnou už nechoď… Stačilo tak málo a mohli jsme být oba šťastní a já už nikdy neokusit chuť svých slz a být pořád veselý bavič… s kterým je sranda…  ale bohužel celému vztahu něco chybělo a začalo to být tak jak to mělo být pořád až po našem rozchodu pokud nebudu hledět na to utrpení tak jsme zažili jedny z nejkrásnějších chvil, v parku, houpačkách a všude kde jsem byl s tebou a ignoroval skutečnost a mohl díky tomu blbnout a bavit se….

Nejvíce nenávidím to že tě nedokážu nenávidět a stále tě miluji…

Mé srdce už víc rozervat nejde a nechci už zažít s tebou další utrpení…

Tohle je už poslední text který píšu tobě… už tě nechci vidět… je úplný konec… promiň

napsal/a: DawsonX 15:57 | Pribehy zivota-This is my life Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

petule015 25.12.2008 01:19:16

nevim kde jsi prisel na ten ples.....a mozna by ses mel zamerit i sam na sebe..