Ležím bezvládně v mechu, ještě je tma. Otevírám oči, rozeznávám stromy,jsem v lese. Sbírám se ze země. Pomalými nejistými kroky se snažímjít pryč z lesa. Neustále padám, bolí mě nohy i ruce. Za nehtama mámoděrky kůže. Nevím, co se to se mnou děje. Nepamatuju si vůbec nic. Cojsem dělala celý večer? Nevím, vůbec nic si nepamatuju. Proč ležím vlese? Proč nejsem na hradě? Je to asi tím, vzpomenu si, že jsemkříženec. Kříženec dvou nepřátelských ras. Lykanů a upírů. Já nechtělabýt ani jedním, ale díky mé paní jsem byla upírkou, zvykala jsem sipomalu na to, že jsem jiná. Byla jsem upírkou, lovila jsem sice jenzvěř, ale jiná jsem rozhodně byla. Líbila se mi bezbrannost těch zvířat.Užívala jsem si to. Nicméně, křížencem jsem se stala kvůli Lilien,která byla nejmilejší služebná mé paní Lilith. Jsem zpět ze svéhosnění, uprostřed lesa. Zvedám se ze země (zase). Pořád padám, jelikožmé všechno bolí. Snažím se jít po čtyřech a to se mi daří. Už serozednívá. Vidím východ slunce, ale nesmírně to to vadí. Jsem skoro uhradu,snažím se zvednout, ale vidím Lilien, proto se raději schovám. Neustále se na ni musímdívat, dávat pozor na každý její pohyb. Dívá se z lesa, skryta zastromy, na okno do komnaty mé paní Lilith. Nevím, co dělá paní, já sedívám na Lilien a sleduju každý její krok, než zmizí v lese. Nezajímámě, kam šla ani kde bydlí, zajímá mě jen to, co se týká Lilith, mépaní. Pokud by ji Lilien nějak ohrožovala, musela bych zasáhnout.Blížím se k hradu, procházím nádvořím. Vidím služebné, něco chystají.Ptám se, co se děje, ale nikdo mi neodpovídá, nikdo se na mě aninepodívá. Raději si všichni hledí svého. Je to asi tím, jak bypadám.Mám rozcuchané vlasy, na rukách krev, šaty mám roztrhané. Všichni na mědivně civí a já se jin říkám, proč jsem se neumyla v řece. Béžím rychledo hradu, do komnaty mé paní. Klepu, nikdo neodpovídá. Sklamaně senotočím. Slyším klíč, někdo otevírá. Jen koutkem oka se na mě dívá.Martin. Poprosím ho, zda můžu za paní, že jí musím něco říct.
„Pojď, ale potichu, ještě spí“ zve mě dále a já jdu potichu dovnitř. Paní opravdu ještě spí. Martin si lehne na koberec u postele.
„Počkej chvíli, za chvíli se probudí, já jdu spát, jsem ještě unavený“ řekne mi Martin a vzápětí usne.
Já se posadím vedle něj a chvíli se dívám na paní, chvíli na něj, obakrásně spí. Čekám, ale nikdo se neprobouzí. Jsem unavená, usínám vedleMartina, cukne sebou, ale spí dál. Já usnula.
„Vzbuď se.“ slyším nad sebou hlas a probouzím se. Je to Lilith. Dívá se na mě hladově vražedný pohledem.
„Co tu děláš?“ odvětí. Vstávám a polohlasem se jí snažím vysvětlit, že jsem sem přišla kvůli včerejšímu úplňku.
„Tak mluv, co tě trápí?“ řekne přísně.
„Je toho mnoho, má paní. Byla jsem v lese, ale nepamatuju se, co jsemtam dělala. Jediné vysvětlení je to, že jsem kříženec, tak jako vy atak se vás jdu otázat, co všechno jsem mohla napáchat za jediný úplněk“Vyprávím jí. Chvíli se na mě dívá pak mi řekla, že další úplněk půjdemelovit spolu, abych si všechno pamatovala. Souhlasila jsem a omlouvalajsem se paní, že se musím jít umýt. Podívala se na mě, všimla si, žejsem od krve a raději řekla, ať už jdu, ať odejdu. Poslechla jsem a šlajsem se umýt. Po obědě jsem se šla projít do královské zahrady.Nevěděla jsem, co mám dělat.
Šla jsm do své komnaty, začala jsemsi kreslit. Umím krásně malovat. Vzpomínám na rodiče, které mi předrokem někdo zabil, na sestřičku a dvojčata, která se ztratila v lese,když byli s rodiči na dřevo. Při této vzpomínce se mi nahrnou slzy doočí. Chtěla jsem vědět, kdo to udělal a teď mi začíná docházet, že tomohla být i má paní nebo Martin nebo i Lilien. Snažila jsem se na to užnemyslet a kreslila jsem dál, nevěděla jsem, co kreslím, ale kreslilajsem. Vzešlo z toho nakonec krásné městečko a nad ním svítil měsíc,krásný, zbarvený do červena.

Komentáře

« Domů | Přidej komentář