Si ako ten anjel, co z výšky sa na svet díva, si ako kvet, co za slnkom sa otáča, si ako lvice, ta šelma divá čo savanou za úsvitu kráča.Si alexandrou, Saškou, Sašenkou v slovách mojich, si telíčko čo sa ku mne túli, si voňa keď cítím Ťa na chĺpchoch svojich, sladká ako med v úli.Si mamkou mojích detí, su duša s ktorou moja duša usína... čas stále a stále letí a ty naďalej tým všetkým pre mňa si!

 

V ten den, kdy jsem Tě poznal, jsem pochopil, že jsi ta pravá. V tu chvíli jsem zjistil, že přestavu dokonalého života si nedokážu uvědomit bez Tebe a vím, že ty jsi ta nejdůležitější v mém životě! Bez Tvého obětí, doteku, polibku a lásky

ke mně se nedá žít!

 

Když dívám se na noční oblohu, posetou tolika krásných hvězd. Vypadá jak tisíce lodiček v temném moři. V každý vidím jen tvou tvář, kterou pokrývá písečná pláž.

 

Jak vločky sněhu potřebují mráz. Jak řeky potřebují hráz. Jak hvězdy potřebují nebe. Tak já potřebuji tebe.

 

Kráčíme ruku v ruce rožhaveným pískem dál, vítr nám k tomu ještě před chvílí vál. Ticho zavládlo kolem nás, po zádech přejel mi ukrutný mráz. Díváš se za moře do dálky, na obloze se rýsují červánky. Musím se sama pro sebe smutně pousmát. Stýská se mi po nás dvou,naše sny se v hlouby moře rozplynou.

 

Jsi mé slunce

, co mou duši svitem hřeje, jsi má víla, co se na mě hezky

směje, jsi má vlna, na které mé srdce pluje, jsi má voda,ze které mé tělo žije. Jsi moje všechno, moje nebe, moje zem, tak mi dovol popřát ti moc krásný den.

 

Cítím se jako vězen ve vlastním srdci. Jako hračka mé touhy. Těžko se mi hledá samu sebe... No tohle hledání bude trvat ještě hodně dlouho. A za ten čas budu malinkou lodi na moři Samoty. Budu se bezmocně plavit ve vlnách Nudy, až dokud nepřijdeš Ty... A

v ten den se můj život změní.

 

Jsem snílek,blázen a cvok... snad i trochu potvurka. Život mě občas děsí a nevím co od něj čekat, stejně jsem na tom i s láskou. Občas mám pocit, že nevím co chci a ani co jsem vlastně zač, ale jedno vím naprosto jistě... MILUJI TĚ z celého srdce...

 

Jsem jen snílek, samotář, tulák po hvězdách, co hledá přátele. Sedím a přemýšlím jako už tolikrát... a ťukám tu do klávesnice jako na dveře. Na dveře k přátelství, sluchu, odezvě, srdci a lásce(?), k duši a lidem... Nemám co ztratit, protože nemám Tebe, jen obrázek Tvůj co my zůstal na stole.

 

Medzi láskou a nenávisťou je čiara odpustenia. Aj ty si už veľa krát sklamal, bolo ti odpustené. Ale mňa už viac nebaví len odpúšťať, aj ja chcem byť konečne šťastná, tak urob pre to niečo, aby v mojom živote nebol len smútok, ale šťastie!