Celý život je jedna velká olympiída. Počátek dlouhé , namáhavé, někdy bolestné cesty jest narození.Právě te¨hdy nám je odstartován běh na dlouhou trať, kterou se s přibýávajícím časem snažíme co nejlépe proběhnout..........

Jaké otázky mi budou probíhat hlavou těsně před koncem? Snad asi ty nejčastější. Mohlo to dopadnout jinak? Bojovala jsme dostatečně? Dala jsem to doto vše? Nač ale předbíhat, můj triumf je v nedohlednu.Terpve dobíhám k pomyslné třetí metě......

Nic bych dosud neměnila. Snad jen potřebuji více kuráže........

A co vítězství? Každý závodník sbým způsobem touží být vítězěm. Stát na stupínku s označením jedna. Ale za jakou cenu? Jsou tací, kterým záleží na tom být první a jdou, jak se říká, přes mrvtoly. Pak existují jedinic, pro které není důležitá pouze první cena. Zpětně se otáčejí. Hodnotí celý průběh, dochází k určitým závěrům a zvažují, co je dobré, a co nikoli.

Považuji se za vynikajícího olympijského hráče, který byl vybaven trochou odvahy, drzosti, vlezlosti,štěstí....zkrátka a dobře bylo mi dopřáno od všeho kkousek.Avšak co mne mi ulo úplně, je nenasytná touha po vítězství. Nemyslím si, že podstata životního boje spočívá v přemožení všech..........