Sem to co jsem, život může být tak dlouhý jako tyto nekončící dráty, ale také tak krátký jako dráty, které vidíme. Časem se stejně všichni potkáme na koncích tmavých na nohou mladých, někdy už starých a kolenou slabých. Na našich cestách potkáme plno zmatků. Našli jsme cestu společnou, tak báječnou, tak krásnou, si mou ženou váženou. Chci tě do smrti v rukou mích nosit, chci ti dát vše co můžu a říct ti vše co mám na srdci a co mě trápí. Jako podzimní listí padám někdy dolů, tak na jaře jdu zase nahoru. Krizi mi pomáháš překonat, jako by žádná zima nebyla. Miluji tě Adélko má navždy, děti mít spolu budeme to se neboj:-)