EdHardyGirl

Víš, když jsem ti to napsala, jako smsku, co je s babičkou, doufala sem, asi to byla blbost, že řekneš nebo uděláš něco, co mi dá pocit jistoty, že to bude dobrý. Když mi tvoje máma napsala, že budeš odpoledne na ičku zklamalo mě to, alepřežívala jsem do odpoledne a ty zase nikde a ty nekonečně dlouhý dny zase nic. Po pravdě sem byla, asi je blbý říct slovo naštvaná, spíš smutná a tohle mi moc nepřidalo, no, nemyslela jsem na to, že máš taky svoje problémy, spíš se mě dotklo to, že seš ve valentýnu i když víš, že bych tě i když jenom přes kabely, potřebovala u sebe. Stalo se to tak, že babička se svojí kamarádkou se šla projít do Šárky, tam upadla a praštila se do hlavy, bolela jí a tak šly domů, za nějakou dobu se jí udělalo špatně, zvracela, motala se jí hlava, ztrácela vědomí, tak si zavolala tu kamarádku, ona bydlí hned vedle, a ta zavolala záchranku a ivu, ta to pak volala bakymu. babičku odvezli, to byla ještě při vědomí. Ty debilové ji nechali čekat v čekárně na CT, i když tam zvracela, byla celá zelená a omdlívala. Ukázalo se, že je to otřes mozku a drobný krvácení do mozku, který by se ale mělo vstřebat. Jenže babička bere prášky na ředění krve, takže když si třeba zatrhne záděru teče jí krev dvě hodiny. Každá operace je pro ní strašný riziko. Nechali si jí tam na pozorování a  v noci se všechno začalo zhoršovat, to krvácení bylo pořád horší, takže jí museli operovat, jinak by to nepřežila. Museli ji dát do umělýho spánku, no, a tam je doted, protože se to moc nelepšilo, pomalu ji ubírají dávky, aby se budila a mě nezbývá nic jinýho než čekat, jestli se vzbudí a když jo, jestli nebude ochrnutá nebo mimo, je asi tisíc možností jak to může dopadnout, doktor nám na jednu stranu řekl, že se může probrat a být dál bez následků, ale na druhou nám řekl, že nemůže zaručit, že se ještě probere. Nemluvila jsem o babičce často hezky, ale ted mi to všechno dochází a je mi to strašně líto.Jasně, že měla svoje mouchy a lezla mi s nima na nervy, ale když jsem ležela v nemocnici, ona tam pořád byla, narozdíl od druhý babičky se mnou jezdila na prázdniny, naučila mě plavat, jezdit na kole, hrát žolíky...jo, známá simona, by se ted asi usmívala a řikala si, co jsou to za melancolický kecy, ale já vím, že ty sama za sebe mě pochopíš. Asi jsem na ní fixovaná o to víc, protože druhá babička je jaká je. Ještě na ty Vánoce tu byla a bylo to super, pořád jí tu vidím spá, sedět u stolu, vidím jí jak měla radost z dárků a ted si je třeba ani neužije, vidím tu její přezuvky a vybavuju si jak jsem jí je brala a snažila se na nich chodit, a ted když si vemu, že tu nebude, že leží v nemocnici s oholenou ovázanou hlavou, dýchají za ní přístroje je mi z toho tak nehorázně úzko a snažím se nebrečet, ale ve mě to chvilku vře, že bych křičela, mlátila do něčeho jako smyslů zbavená a chvíli už tu sílu na pláč ani nemám. Snažím se držet mámu a tátu, taky se upínám na školu, aby to vypadalo, že jsem vyrovnaná, ale uvnitř..asi ti to nemusím popisovat. Jsem vyčerpaná, 4 dny skoro nespím, nehorázně mě bolí hlava a celý tělo, ve škole se nesoustředím, mám šílený známky. To čekání mě ubíjí....chápeš, že já se modlím? Strašně moc se bojím, simí...chci aby to všechno bylo jako dřív...tak moc...