EdHardyGirl

Spousta lidí si řekne, no jo, je to starej člověk, tak asi přišel čas, ale to nikdo nevidí, že ona až na normální nemoce, co má skoro každej v jejím věku byla zdravá, že jí život tolik bavil, na tolik věcí se těšila. Chápeš ona den po štědrým dni seděla u mě na posteli ráno držela mě za ruku a povídali jsme si a já si přišla jako malá a byla jsem v bezpečí. ještě cejtím jak mě po tý ruce hladila a ted tu možná nebude a já sakra nevím, co si počít, já nemůžu brečet, už ani to mi nejde, možná by to bylo lepší, abych tu bolest ze sebe dostala, ale to nejde, až ted když píšu jsem se za 4 dny rozbrečela. Ona mi fakt byla tak blízká a ted když tam leží...baky a máma nechtějí abych jí takhle viděla, baky mi řekl, že chci abych si babičku pamatovala takovou jaká byla a ne jako polomrtvou na posteli s přístrojema okolo...ale já mám prostě pocit, že jí musím vidět, strašně bych si přála držet jí za ruku, bejt u ní, co když už jí neuvidím? co když už s ní nebudu nikdy mluvit? Baky a máma říkají, že v mým stavu bych za ní neměla, aby se mi všechno ještě nezhoršilo, ale já si to prostě nikdy neodpustím, že jsem jí neřekla jak moc jí mám ráda, i když se tak někdy nechovám. Už jí vysadili ty léky po kterých spala a ted jen čekáme jestli se ještě probere, každou hodinou a minutou se ty šance zmenšují.  Víš ted si teprve uvědomuju, jak moc je pravdivej ten citát, že Když někoho ztratíš teprve pak si uvědomíš jak moc si ho měl rád.  Za týden a něco by měla sedmdesátiny, mám to napsaný v diáři, i tu její oslavu a tolik mě to vždycky zabolí, když to tam vidím. Já se budu držet vím, že musím, ale uvnitř to tolik bolí...nebudu dělat blbosti to se neboj a taky se omlouvám, že se ted moc nezajímám o tvoje starosti, je to ode mě asi sobecký, ale mě tohle nejde za nic z hlavy...Jenom ti chci říct, dávej si dobrej pozor ať se z obdivu Marka nestane posedlost. Prosím drž mi a teda hlavně babičce palce a brzo mi zase napiš, ano? Taky tě mám ráda :-*