2007-03-22: Naděje umírá poslední, pravda první.

28.Duben 2008 | Cesky

Jednoho krásného dne jsem se vzbudil a řekl si, že je čas mrknout se do školy, jestli náhodou
ještě nespadla. Po příjezdu šalinou jsem trošku zklamaně zjistil, že je přesně taková, jako jsem
ji viděl naposled. Po tříhodinové přednášce jsem byl téměř mrtvý. Víc života by jste našli i v
tom mase, co jsem poobědval.
Po obědě jsme měli trošku oživení v podobě praxe. Zrovna byla na řadě lisovna. Nebyl tam
ani jeden lis, zato jedny obrovský nůžky na plech, jedny menší a hromada kladívek, pilníků a
dalších nástrojů do značné míry připomínající mučící nástroje z Bondovky Tomorrow Never
Dies.
Suše nám bylo oznámeno, že vyrobíme věšák. Mistr vytáhl z nejspodnějšího šuplíku jeden z
mnoha co vyrobily skupiny před náma.
„Tak takhle nějak to bude vypadat, pánové“ řekl a začal popisovat postup práce. Začátek byl
snadný, narvat do velkejch nůžek na plech a zmačknout 2 tlačítka zároveň, podržet 2sekundy
a pustit. Ale i to se ukázalo jako nepřekonatelný problém pro některé jedince.
Ustříhlej obdélník jsme upravili a načrtli díry a ohyby. Protože mi to s pravítkem celkem jde,
byly mé rysky opravdu přesné - jak na výkresu. Mistr se mě ptal, jestli sem z prumky, že mi
to tak jde.
„Ne, pane mistr, já su jenom gymplák“ sem mu odpověděl. On si v seznamu udělal "G"-éčko
a šel dál a já sem si piloval dál. Když jsem dopiloval, přišel čas vyvrtat díry. Po čekání ve
frontě jsem se konečně dostal k vrtačce. Tak si tak vrtám, vrtám, ale ono furt nic. Tak sem
zatlačil a najednou se mi kousl vrták a co se točit nemělo, se točilo jak turbína. Pěkně mě to
kleplo po prstech, mrcha jedna taká. Pan mistr došel a začal cosi mlet o beznadějně
neschopnejch gymplácích...
Rači jsem se vytratil ke druhé vrtačce a tam už to šlo. S vítězným pocitem jsem se odebral na
další stanoviště.
Poslední úprava háčku byla ohýbačka. Ohnout kousek plechu zní jednoduše. Pokud ovšem
umíte číst ve výkresu. Ono totiž 135° nemusí vždy znamenat 135°. Ono to taky může být 45°.
Když jsem to takhle zmršil, nemohl jsem očekávat Áčko.
Nekalá myšlenka mi bleskla hlavou. A jak vymyšleno, taky provedeno.
V nestřežené chvíli, kdy se mistr napájel z placatice, jsem šáhl do šuplíku a vytáhl háček z
loňska. Ten svůj, původní, jsem strčil rychle do kapsy.
Když potom došlo na hodnocení, předložil jsem panu mistrovi ten loňský. Chvíli na to tak
koukal a říká: „Ani se mi nechce věřit, že by tohle udělal gymplák. Áčko Vám nedám za tu
vrtačku, takže B“
A tak umřela pravda a naděje žije dál... napsal/a: ElV0 18:07 Link