Elfinka_

    Brý den, děti. Tak sem Vám dnes chtěla povědět, co se mi
nedávno stalo. To sem takhle jela ráno svym nablejskanym fárem
(škoda 120) do prácičky. S bráškou. A jak tak jedem, jedem a
jedem, a sytič je zapnutej a auto řve jak blázen, venku je chladno a
okna se mlží (a nejdou odmlžit) a lidi (ti, kteří blázni ještě nespí) se
za námi otáčejí, tak najednou, já, jakožto super-vnímavý řidič
(hahaha), jsem si všimla, že blinkry ještě asi nejsou ouplně
probuzené. Neboť mé zraky a sluchy spočinuly na šipečku směrovátek
a uviděly/uslyšely, že blinkrátka kůzlátka blikají nějak
pomalu...(hodně pomalu...). Říkam...hééj...ty blinkry jdou nějak
pomalu....a brácha na to....a jooo....hmm...to je divný.
Hmm....co na to říct že, nicméně, jedeme dál. Brm brm
brm...prácička už blíží, odbočuji doleva...a HLE...blinkrátka
sviňátka už nejdou VŮBEC !! Pomóc, co se to zase děje? Naštěstí nás
už čeká jen jedna odbočka doleva...a jsme tam...a tak najíždím,
blikám (snažím se blikat) a neblikám (opět). A sakra. Autovi se
zřejmě nechce jezdit. Hmmmm...parkujem. Stojíme. Zkouška. Levý
blinkr, pravý blinkr...a nic. Zadní blinkry. A nic. Hmmmm. Tupo.
Asi baterka co? Hmmm...ale proč teda zbytek svítí, hm?
Hmmm...no nic, práce volá, musíme jít. Zarolujem vokna, zamknem
všechny dvířka bouráku a jdeme workovat.
    Tádydá, workujem workujem. Zašiju se na záchod a píšu
taťkovi: "Tatko, v pulce cesty nam prestaly jit blinkry..Neni to
baterkou? To je trochu blbeee :) " A workuju dál. Taťka volá.
Jaktože blinkry nejdou, jak nejdou? No nejdou. Zbytek jde. Aha,
tak já se na to přijedu podívat...zavolam až budu moct a dojedu si
pro klíčky. Jasný. Čau.
    A tak jsem se vydala se svým stylovým poštovním vozítkem
ven, s dobrým pocitem, že můj super-tatík spasitel spasí mé
(vlastně..ono není úplné mé..ale víte jak...) nespasitelné
autíčko...počkala na bus, dojela na rajon a začala rozdávat dopísky.
Rozdávala, rozdávala...až všechno dorozdala. A přijela zpátky na
poštovní válečnou základnu. Splnila poslední povinnosti, zavolala
tatíkovi, kde že se to fláká a čekala na parkingu.
    Hahaha, hehehe, co se může stát, když si zkusim
nastartovat. Aspoň zahřeju motůrek. Otevíram motor, nastříkávam
benzín (nebo co...ani vlastně nevim, co to tam dělam...), sedam do
autíčka, třikrát zmáčknu naprázdno plyn, taham sytič nahoru,
mačkam spojku, vyhazuju kvalt, otáčim klíčkem....ozývá se onen
známý zvuk super nablejskaných bouráků (starých pekáčů), když
nechtěj chytit. Hmmmmm. Druhý pokus, sytič až nahoru.
Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr, škyt
škyt škyt, vrrrrrrrrrrrrrrrrr...brm brm. Hurá, naskočilo. Hmmm.
Levý blinkr.......................héééééééééééééj jakotže to
funguje??? Pravý blinkr. Héééj vono to zas funguje! No to je teda
trapný. To fakt nechápu. Mam odvolat záchranou misi? Ale tatík už
je na cestě. No co, nebudu nic riskovat, počkam.
    Čekam. Tatík přijel. Říkam, hele, ono už to de. Tatík,
hahaha, to je ale divný. Tak jedem.
    A jeli jsme.    
    Jedem jedem, no ono to fakt funguje. Plán byl takový - já
i tatík - směr Stará Ro(k)le , nicméně, na poslední (hodně rušné)
křižovatce, já odbočím doleva (směr domov), taťka doprava (za
účelem nákupu svačiny). Tak oba jedem, a oba tam stojíme vedle
sebe a oba dáváme přednost. Než sem zastavila, blikám doleva.
Jenže..NEBLIKÁM! už zase. Panika. Chcíplo mi to. Celý. Sakra.
Otáčim klíčkem, a nic. Vůbec nic, ani škyt. PANIKA. Roluju okýnko
spolujezdce, dřív než taťka odjede...volám...ono to zas
nejde....NEJDE NIIIC. Cože? JAk nic? No prostě nejde
nastartovat! :D Ani se to nehne. A jejej. Auto zdechlo. Odmítlo už
jakkoli komunikovat. Za mnou kolona. (Asi by rádi jeli
dál....nemůžou...před nima chcíplá škochtle...)¨

    ...

    Hahaha, hehehe. Ukazuju týpkovi za mnou, ať mě objede,
že tohle neni jen obyčejné chcípnutí...Týpek mě objel...(a možná si
zaťukal na čelo...nebo pomyslel, že něco takovýho, aby jezdilo na
silnici, už by měli zakázat)

    ....

    No, nicméně. Nespanikařila jsem natolik, abych sebou
švihla, neboť můj super-tatík-spasitel stál přece vedle mě. Vlastně,
teď už za mnou,....a blikal....aby ostatní viděli...že se asi vážně
nerozjedem.

    ....

    Prohlídka bouráku. Taťka zjistil, že to fakt nejde (asi
potřeboval ověřit, jestli jen nejsem kretén a neumim to nastartovat
:)) ) Vylovil někde vzadu baterku...a prohlásil takovou pěknou větu,
něco v tom smyslu, že baterka odešla...(na dovolenou?).

    ...

    Tímto příběh končí, drazí a milí. Následovalo pár nudných
chmatů, jakože tatík se chopil volantu, já zadečku mého bouráku,
pořádně sme zabrali a odtáhli to mimo tu (dost rušnou) křižovatku.
Pak mě tatík hodil domů a já se musela gebit, páč mi to přišlo lepší,
než brečet.

    ....

    Vtip je v tom, že zítra jedu zase do práce.

    ....

    Zase škochtlí.

    ....

    Tatík před chvílí radostně volal z dílny, že baterka už

fachá, neboť se začala nabíjet (předtim se nenabíjela..a tak

zdechla).

    ....

    Takže zejtra zase dračim.....svojim super fárem......brm

brm brm....

    :o)