Přemýšlím, ale i to už nezvládám, já to všechno chápu, ale bolí to brát. Říkám si budeme-li někdy i ty kamarádi???…Budu se někdy usmívat tvým vtipům ve tvé blízkosti, ve tvé společnosti. Poznáš, že já dokážu být tvou kamarádkou,i přesto co k tobě cítím?…Nechci vůbec přijít o tvůj přátelský úsměv,naopak chci si ho vybojovat. Nechci přijít o tvé nádherné oči, které by se koukaly do mých. Nechci přijít o tvá slova, která by patřila jenom mě. Já vím,že za těmi mými slovy, které jsou klávesnici vepsány na tento virtuální papír,znamenají i to trošku víc, ale chci to, pokouším se to, uklidit hodně hluboko do srdce jako již uzavřenou kapitolu.

Poslouchám hudbu, která mi dodává rytmus, která mi rozproudí tenhle proud myšlenek, abych mohla lépe to vše zde zaznamenat.Nevnímám okolí, nevnímám už ani realitu, vnímám jen to ťukání prsty do klávesnice, ten okamžik, jenž vytvářím z písmenek slova, ze slov věty, to vše dávám do jednoho celku, zprávy, kterou však ty si nikdy nepřečteš.

Uvědomuji si, že ty jsi jako herec. Obdivuješ ho, ale stejně ho nemůžeš mít. Tajně o něm sníš, ale stejně ho nemůžeš mít. Stejně ho nemůžeš mít…..

Cítím, že já nejsem pro tebe dobrá, že ty potřebuješ tu, která by ti opravdu rozuměla, tu, která by nebyla tak ukecaná a byla společenská. Ale i přesto všechno dovol mi být ve tvé blízkosti, bavit se s tebou..

Nedokážu tě přestat mít ráda, je to pro mě příliš složité. Nedokážu na tebe přestat myslet. Nedokážu se na tebe nepodívat a  nedoufat, že mi opětuješ svůj pohled s úsměvem. I když jen přátelský. Měla bych aspoň dobrý pocit, že ty si mě všímáš a nebereš mě na lehkou váhu. Chápeš mě….

Už nemůžu je to strašně těžké přemýšlet, uvědomovat si něco, cítit to co cítím, něco se snažit dokázat. Poslouchat hudbu není těžké,je to právě to co teď potřebuji!!! Hudba opravdu vyjádři ty pocity, které mám..

EVANESCENCE – TAKING OVER ME….