Chce se mi pořád brečet,nechci se smát,dřív to bylo tak jiné,nebudu lhát.Nevím co se děje,ale všechno tak bolí,neštěstí se mi směje a štěstí opouští.Nevím jak to říct,že si tu přijdu zbytečná,všichni říkaj ,,neblázni,buď statečná".Každý den je tak stejný,tak stejně černý.Něco mě škrdí a bere dech, je to nešťastná láska co mi ubírá tep.Proč všichni okolo mě sou tak spokojení,proč trocha porozumění taky pro mě není?Nechci se už zamilovat,je to stejně jen kupa bolesti,nikdy se to nevydaří a už nechci prosit o štěstí!