EriKlatiLilo

Tak začly prázdniny, žůžo.
Zrovna se nudim, hmm... tak sem můžu napsat..hmm.. ale co.
Mám nohy na stole a přemýšlím, co dělá, hm, jak jinak, co..
Mám smíšený pocity, jestli je to OK nebo jestli pochybuje, ale nebudu se ho na to ptát, jelikož vim, že to nemá cenu.
Některý hádky ztmelujou, některý hádky vás od sebe oddálí.
Cítim se trošku nejistě a trošku daleko od něj, ale tak co, to snad časem přejde. Za chyby se hold platí a tak to je a asi vždycky bude.
Máme před sebou prázdniny, tak si je snad naplno užijem bez všelijakých krizí, hádek a jiných zbytečností.
Už to za chvíli bude 3/4 roku, co jsme spolu, ani mi to tak nepřijde, vlastně mi přijde, že ho ještě tak dobře neznám. Říká se, že po nějaký době dojde k procitnutí a vy najednou vidíte ty chyby toho druhého a buď vás to natolik ovlivní, že partnera opustíte nebo to hold zkousnete.
Tak přiznejme si to, nikdo nejsme dokonalí. Ani já, ani ten prďola.
Sice dělám větší chyby v tom vztahu, ale on mi zas neodpovídá na mé otravné otázky :D.
Stále ve mě hlodá červ nervozity a nejistoty, to asi v každém po nějaké krizi, ale čas vše spraví.
Už se jen těšim, až mi řekne do ouška "Miluju Tě" a budeme zase spolu, protože hezčí okamžiky na světě nejsou. A já se budu usmívat, že mi to za ten boj stálo a že mám nejlepšího miláčka na světě. Možná není nejlepší člověk, ale je nejlepší pro mě! A to je přece nejdůležitější, ne?

P.S.: Všimli jste si, jak já to všecko beru hrozně vážně a emotivně a on se tu zatim směje, pánovééééé vy jste teda necitové!