Kdysi jsem potkala
malýho prince.
Ten chlapec plakal.
Slzy mu stékaly po tváři
a všechny svý myšlenky
upínal ke svojí planetě
Řekla jsem si, je jako já
Vzpomíná na svou růži
na tři sopky, které vymetá
Vymetá i tu nečinnou
protože, člověk nikdy neví...
Ale pak potkal lišku
Ta liška jen lovila slepice
a utíkala před lovci
A její život byl jednotvárný
Stále ty samé slepice
a stále ti samí lovci
Však potom přišel ten kluk
Ano, pro někoho
pro někoho byl jedním
ze statisíců malých chlapců
Ale pro ni to byl ten její
ten jediný malý princ
jediný na světě
jediný v galaxii
jediný v celým vesmíru
Já jsem tvůj malý princ
a ty jsi má liška
Když jsem s tebou
zapomínám na svou růži
zapomínám na své sopky
zapomínám na svoji planetu
Ale když mě opustíš
když ztratím svou lišku
budu se zas utápět
ve vzpomínkách. Ne
nebudu plakat
Nebudu jako malý princ
Nebudu...
                                ... možná ...