Sedím sama, stěny se svírají, všude je ticho jen mé oči volají.Jsou plné prázdnoty, ta jiskra zhasla, víra a jistota za nevinu padla.Je těžké se nadechnout a znova žít, vrátit se na zpět můžu jen chtít.V tom temném vězení uprostřed duše, leží tam zabitá černým šípem z kuše.Cítím ten chlad, který mě svírá, ikdyž je mrtvá stále se vzpírá.Do poslední minuty bojovala, přesto že se bála, nakonec podlehla a všechno vzdala.Kousek po kousku mizí, už sem ji ztratila, uvnitř ji necítím, ona se zabila.