Zkrvavené zápěstí omotává ostnatý drát,má dušička pláče, nechci jí lhát.Uvnitř je bolest, temno a slzy,slibuju ti dušičko: ,, Vrátím se brzy!"Nevím jak ti to mám říct, jsi kousek ze mě,jsi to hřejivé světýlko, které mě hlídá ve tmě.

Nemám proč žít, život mě uhání,vzít ten kousek skla a táhnout, už mi nic nebrání.Ten pocit úlevy, konečně přijde,ta bolest v srdci nikdy nepřejde.Můj život je květ černé růže,v očích slzy, krev proniká na povrch mé kůže.Čekám na pomoc, na černého anděla,až ho smrt ke mě zavolá.Pomalu příchází černý anděl, ten mocný čaroděj,stačí se ho chytnout, on ukončí to trápení, mou životní beznaděj.

Vezmi mě za ruku a ukaž mi jak se má žít, chci ukončit epizodu života, přestat snít. Nedokážu zapomenout, pořád se ptám : ,, Proč?" v hlavě slyším odpověď, potichu mi šeptá: ,, Neptej se a skoč!" Ty a já, spolu to zvládneme, na šikmou plochu už nikdy nespadneme. Prosím tě odpusť mi, nikdy to nedokážu, zapomeň na mě, sama životu pod krkem mašli pevně uvážu.

Vsecko jsem si zkazila,presto jsem vdecna tomu co sem zazila.neni to malo ani moc, neco stálo za radost.dnesním dnem zdá se mi ,ze zklamala zklamala sem svuj zivotni sen.Zmilé divky v minulosti,zbyla ted jen zmije...Same trable a same lzi..to už dlouho nevydrží.Az dozví se to milovani lide,nic už ji nezbyde.jen pocit viny a ztráta duvery,ze zklamala sem celý svět,vybaví se mi hned..

Probouzím se a koukám kolem sebe, vidím siluetu právě tebe.Při pohledu do tvých očí,srdce se mi rozzeskočí.Připadám si jak šelma v kleci, ležící tam bez pomoci.Podáváš mi ruku,nevím zda chytit se ji mám,chtěla bych dát ti toho víc,a víc se ti přiblížit, bojim se jen toho , ze mohla bych ti ublížit. Chtěl bys riksovat ,nebo se jinak zachovat.....