Poslední dobou nevnímám čas, přede mnou, za mnou šeptá mi tichý hlas.Šeptá mi cestu, kudy mám jít, hloupě mu věřím, nepřestávám snít.Chytá me za ruku, vede mě sebou , kolem pustá krajina, potkáváme postavu bledou.Volá nás k sobě, drží černou růži, náhle se sešeřilo, mám studenou kůži.Tupý pohled v jejích očích, ta bolest mě svírá, upadá vše v zapmnění, duše strachem zmírá.Tichý hlas se opět ozval a vede mě dál, pomalu mi našeptává: ,, Moc sem se o tebe bál."Už tu nic nezbylo, zmizela láska, zůstal jen hněv,svět padl v zapomnění, z nebe místo deště padá rudá krev.Pomalu zjišťuju, že tento svět znám, skládá se z bolesti a jizev, které na srdci mám.Přišli jsme na konec, cesta zde končí,můj strážný anděl, můj tichý hlas se se mnou navždy loučí.