Alena Štéblová, Petra Špindlerová a Kateřina Pindejová. Každá z nich se na duchovní cestu vydala z jiného důvodu. Proč?

Máte někdy pocit, že víte, co se v příští chvíli stane? Byli jste někdy na nějakém místě poprvé, a přesto jste ho dobře znali? Seznamujete se s lidmi a už po pěti minutách rozhovoru nabydete dojmu, že jste je už někdy potkali? Pak jste možná anděl nebo jiné stvoření, na které věří herečky a kamarádky - Alena Štréblová, Petra Špindlerová a Kateřina Pindejová.



* Alena Štréblová
Herečka Alena Štréblová je realistka. I když věří na anděly a jiné bytosti, nenazývá je něčím nadpřirozeným. „Naopak. Mně to všechno přijde naprosto přirozené. Není to otázka víry, ale zkušenosti a zákona zachování energie. Když totiž energii správně uchopíte, může pracovat pro vás. Každou věc, každou událost můžete brát buď negativně, anebo pozitivně. A v tom je celé kouzlo.“ Sama Alena se na duchovní cestu vydala před několika lety po opakovaných zdravotních problémech. Běžná medicína selhala, a tak začala navštěvovat léčitelku.


„Díky ní se můj život začal postupně měnit. Jak se uzdravovalo tělo, začala se léčit i duše. K tomu se přidal zájem o zdravější stravu, duchovní literaturu, meditaci a jógu.“ A právě meditace je Aleninou preferovanou technikou. Když ráno děti odejdou do školy, sednu si do ticha a snažím se, aby myšlenky zcela utichly. Soustředím mysl na jediný bod v prostoru mezi očima (tzv. třetí oko). Po chvíli se dostaví pocit opuštění fyzického těla a neomezeného prostoru a času. Je to ovšem otázka cviku, nejde to hned.“


Pozor, přání se plní!
Aleně se také trochu změnil okruh přátel a známých, poté co se začala věnovat duchovní práci. „Potkávám se najednou s lidmi pozitivněji naladěnými, od kterých se hodně učím. S jednou kamarádkou se věnuji práci se světlem. Jde o to, naladit se na světlo, přitáhnout k sobě světelné paprsky, a ty vám nejen dodají energii, ale začnou vás i zevnitř léčit. Navíc vás světlo obalí jakýmsi světelným filtrem, který vás ochrání před negativními věcmi, se kterými se setkáváte.“


Alena také věří na to, že přání se plní. Pokud si něco přeje, své přání vizualizuje, pak ho zabalí do pomyslné růžové bubliny a tenhle balíček „pošle do vesmíru“. „A pak na to musíte přestat myslet a ono to přijde. Důležité ale je, umět své přání správně formulovat. Už se mi také stalo, že jsem si při formulování přání udělala chybu a přání se mi potom vyplnilo i s chybou.“ Alena také sama praktikuje reiki (léčebnou energii) a snaží se pomáhat těm, kteří to potřebují. „Dostala jsem tak úžasnou šanci v podobě krátkých podvečerů, které pořádám dvakrát do měsíce v krásných prostorách vily na Praze 8 (Na Truhlářce 39). Jsou to ‚Otevřené dveře‘ pro všechny ty, kteří se chtějí na chvíli zastavit a naslouchat sobě i druhým."



* Petra Špindlerová
Herečka Petra Špindlerová mluví klidně, ladně se pohybuje a vlastně sama jako anděl vypadá. Proto mě překvapilo, že se s duchovnem poprvé setkala až v roce 1999, kdy pocítila náhlou potřebu odjet do Indie. Zatímco ostatní toužili po luxusní dovolené v Karibiku, ona si přála procestovat Indii s baťůžkem na zádech. „Ještě před odjezdem mi náš rodinný astrolog účel cesty vysvětlil. V jednom ze svých minulých životů jsem totiž v Indii žila a potřebovala jsem se tam vrátit.“ A tak se Petra spolu se svým manželem vydala na velkou indickou pouť. A tam se začaly dít divné věci.


„Často se mi stávalo, že jsem vstoupila na nějaké místo a najednou se mi tam začalo dělat špatně. Rozbolela mě hlava, špatně se mi dýchalo a nemohla jsem tam vydržet. Opakovalo se to stále častěji, a tak jsem se s tím nakonec svěřila manželovi. Ten mě naštěstí nenazval hysterkou, ale měl pro mě pochopení. Nakonec jsme se dohodli, že mu o každém takovém zážitku budu říkat.“ Nejintenzivněji se tato zkušenost projevila ve městě Kasaragod. Petra s manželem jako obvykle obcházeli jeden hotel po druhém a hledali ubytování. Před posledním hotelem Petra ale náhle zazmatkovala: „Cítila jsem všude nenávistné pohledy, a začala jsem se bát o náš život. Věděla jsem, že pokud tady zůstaneme přes noc, něco se nám stane. Než jsme došli k hotelu, přála jsem si, aby řekli, že nemají místo, a my jsme z toho hrozného města odjeli pryč. A to se nakonec také stalo. Nezkoumali jsme, proč pro nás v hotelu nemají místo, a rychle jsme zmizeli. Nevadilo nám, že před sebou máme patnáctihodinovou cestu autobusem.“


Po této zkušenosti se Petra duchovním věcem věnuje mnohem intenzivněji. Stoprocentně ví, že andělé existují. „Všude mám svoje andělíčky, jednoho mám pověšeného v autě. To jsou ale jen zástupné symboly, jež ve mně utvrzují pocit, že mám kolem sebe bytosti, které mě nenechají padnout a mohu s nimi komunikovat.“ Petra je zastáncem východních filozofií a náboženství. „Věřím v universum a ve splněná přání. Když si totiž něco ze srdce a opravdu přejete, celý vesmír se spojí, aby se vaše přání vyplnilo.“ Ne všechna přání se ale splní. I to má podle Petry svůj důvod. „Když se vaše přání nesplní, musíte přijít na to, proč se tak stalo a co vám to má ukázat.“

Vědmy, kartářky, atd.
Vydat se na duchovní cestu je především velká dřina a každodenní práce na sobě. Petřiným největším úkolem bylo potlačit své ego. „Jako Lvice mám totiž někdy nekompromisní stanoviska a názory. Učím se toleranci k druhým. Musím potlačovat sama sebe a dávat druhým prostor. Někdy je to pro mě opravdu těžké.“ Petra také ráda navštěvuje kartářky a jiné vědmy. Nechodí k nim pravidelně, ale vždy pozná, kdy nastane správná doba. „Je to v okamžiku, kdy mi něco přestává fungovat. Buď v práci, ve vztazích nebo kdekoliv jinde. Ačkoliv se snažím, někdy to prostě skřípe.


Objednám se tedy ke kartářce a v tu chvíli mě najednou (jakoby zázrakem) napadne, čeho se můj problém týká. Pak si s kartářkou sedneme a ona mi poradí, jak k problému přistupovat. Nakonec se společně pokusíme problém ‚rozpustit‘.“ Kartářky, ke kterým Petra chodí, jsou zkušené „čarodějnice“, které se zabývají bílou magií. Petra totiž věří, že duševní pohoda pomáhá léčit nemoci. A tak se snaží negativní věci ‚rozpouštět‘. „Večer zapaluju tyčinky a svíčky. Snažím se očistit dům, vyrovnávat energie a dělat pohodu.“


Kateřina Pindejová
Herečka Kateřina Pindejová se s anděly poprvé setkala, když končila konzervatoř. „Aniž bych věděla proč, moje kroky mě vedly do prodejen s duchovní literaturou. Nakupovala jsem knížky, ke kterým jsem se vrátila třeba až po deseti letech.“ První praktickou zkušenost s energií Kateřina udělala o pár měsíců později, když onemocněla. „Půl roku jsem měla zvýšenou teplotu, a žádný z lékařů nemohl zjistit proč. Kamarád Jarda Dušek mě poslal za Petrem Piňosem, léčitelem a tehdy začínajícím hudebníkem. Ten mě položil na lůžko, pustil relaxační hudbu a řekl, ať se uvolním. Zavřela jsem oči, po chvíli jsem ucítila závan ‚čehosi‘ a pak ze mě vylétl proud smíchu. Bez přestání jsem se smála asi 10 minut a křičela jsem: „Bože, to je euforie.“ Petr Piňos Kateřině pravděpodobně uvolnil zablokovanou čakru a teplota samozřejmě ustoupila.

Pohádka ze zámku
Další setkání s osudovým vedením andělské ruky poznala ve Vídni, kde myla nádobí, aby si vydělala peníze na vysněnou letenku do Kanady. A ve Vídni prožila přímo pohádkový příběh hodný snad jen Popelky: „Zamiloval se do mě sám pan Král a pozval mě k sobě na zámek.“ Ve skutečnosti Kateřina strávila tři roky po boku bohatého vídeňského obchodníka. Teprve po pár měsících společného soužití ale pochopila, proč se vlastně měli poznat. Když totiž „svému králi“ řekla, že její maminka se jmenovala Reichenbach, dozvěděla se, že zámeček, ve kterém spolu žili, kdysi pravděpodobně patřil rodu Reichenbachů! „Podívali jsme se na náš rodokmen a porovnali ho se starými listinami, které se našly na zámečku. To, že jsem jela do Vídně, určitě nebyla náhoda. Měla jsem se tam vrátit a něco si tam odžít.“ Vztah ale nakonec skončil, Kateřina se vrátila do Prahy a začala se více věnovat duchovním věcem. „Četla jsem, potkávala úžasné lidi a chodila na semináře.“

Poslední a zároveň nejvýznamnější andělská zkouška přišla ale až před několika lety: „Tehdy jsem zažila velkou osobní ránu. Prožívala jsem bolest, vyrovnávala se se ztrátou blízkého člověka. Plakala jsem, trápila se. Chtěla jsem nahlédnout do minulosti a dozvědět se, proč se mi to stalo. Tehdy mi několik ‚povolaných‘ vysvětlilo důvod našeho rozchodu. Nezávisle na sobě potvrdili existenci osoby, která ho svou negativní energií způsobila. A neudělala to poprvé, už mi ublížila i v minulém životě.“ To nejdůležitější, co během této zkoušky osudu měla Kateřina poznat, bylo, naučit se odpouštět. „Teprve když jsem se smířila s tím, že mám nechat věci plynout a musím se naučit přijímat i těžké věci, pochopila jsem, co mám udělat. Dokázala jsem odpustit.“

Rituál se svíčkou
Od té doby už Kateřina o existenci andělů nepochybuje. Věří, že všechno, co se děje, má svůj význam a smysl. Snaží se myslet pozitivně a přizpůsobovat se novým setkáním. „Každý večer, poté co dám dceru spát, cvičím hathajógu nebo relaxuji. Už sama poznám, co přesně mám který den dělat. Když cítím, že se potřebuji vyčistit, zapálím svíčku, v klidu si k ní sednu a minimálně patnáct minut se do ní bez mrknutí dívám.“ Oči prý po chvíli začnou slzet a tím se z těla vyplavují špatné věci. „Ty se potom v plamenu svíčky rozpouštějí. Techniku ale nemůžete dělat ve chvíli, kdy nejste v pohodě. Pak to funguje obráceně.“ Kateřina je ráda, že zjistila, že andělé existují. Díky nim a tomu, že umí pracovat s energií, si může v životě spoustu věcí ulehčit. „Rozhodně bych se ale na duchovnu nechtěla stát závislou. Nejvíc věřím sama sobě. K tomu jsem ale také musela dojít.“


(Kateřina Průchová, Style)