,,Intuice nás vede a ochraňuje. Inspiruje nás. Přináší nám prožitky duchovního významu. Někdy k nám hovoří jako vnitřní hlas, jindy v nás vzbuzuje určité pocity či touhy. Občas nás nutí k jistým krokům, aniž bychom věděli, proč je máme podniknout. je jednou s tváří našeho vyššího já. Intuice plní všechny funkce, jež bychom mohli očekávat od anděla strážného, protože uvnitř každého z nás takovýto anděl je ! Přebývá v místě, kde se část naší nadvědomé mysli stává univerzální myslí. Je to část našeho já, která nezapoměla na naší jednotu z Bohem a není od něho oddělena. Anděl strážný nemá svojí svobodnou vůli, ale vždy jedná v souladu s vůli Boha. Akce naší intuice nejsou reakcemi naší svobodné vůle. Jsou spontanními reakcemi našeho anděla strážného. Tuto část našeho já můžeme rovněž označit za naše vyšší já. Během dne, kdy jsme probuzeni, s našim andělem strážným komunikujeme prostřednictvím intuice. V noci, když spíme, jsme s ním v přímém kontaktu. Během spánku se stáváme čistou intuicí. V tomto stavu vědomí se nám zdají sny, jež jsou channelem našeho vyššího já."




,,A tak prosím, nezapomínejte na svého Anděla strážného, že je neustále s Vámi !" Ludka.B

,,Spojení je však možné navázat i mnohem jednodušším způsobem - prostě stačí začít věřit, že nic není náhoda a vše, co se děje, má svůj smysl. V každé negativní situaci je vždy něco pozitivního. Kdyby nic jiného, tak ponaučení. Touto jednoduchou změnou postoje k životu se člověk pomalu začne otevírat neviditelnému energetickému světu a ten se postupně přihlásí sám, pokud si to člověk bude přát a bude hledat vnitřní smysl ve všech životních situacích.“


,,Nejúčinnější kontakt s anděly je však možné získat prostřednictvím člověka, který již s nimi spojení vytvořeno má."


,,V biopoli takového člověka je velké množství andělské energie, která má schopnost přitahovat k sobě anděly a vytvářet komunikační most. Tato energie má schopnost přenést se do biopole jiného člověka, je však třeba udělat to vědomě a s touhou pomoci druhému získat schopnosti blízkého energetického spojení s anděly. Člověk, který tuto energii přijímá, má pak možnost naladit se na andělskou pomoc kdykoliv potřebuje. Většinou se to projevuje zesílenou intuicí, někteří lidé jsou však schopni vnímat i andělská energetická těla. Andělé pak takovému člověku pomáhají velmi účinně při všem, o co požádá."



,,Svou pomoc však andělé nikdy nevnucují, pokud chce být člověk sám, odejdou a vrátí se, až na zavolání.“ Ludka.B

,,Andělé jsou energetické bytosti světla a lásky, které jsou připraveny nám na požádání velmi účinně pomáhat v běžném denním životě - při zkouškách ve škole, lepším zapamatování si učiva, při vytváření shod náhod vedoucích k životně důležitým setkáním nebo k ochraně před neštěstím, při komunikaci, navazování kontaktů s blízkými zemřelými, při léčení, relaxaci i ochraně před všemi negativními vlivy.“



,,Od té doby, co jsem tento neviditelný svět přijala a uvěřila, že andělé skutečně existují, změnil se dost výrazně můj život. Cítím jejich energii na každém kroku, pomáhají mi úplně ve všem. Andělé jsou velice láskyplné a hravé bytosti, které jsou rády, když se to lidé o nich dozví. Mnoho lidí na ně nevěří a raději si všechno udělají sami. Někteří je zase nechtějí zatěžovat svými starostmi, a proto se na ně raději neobracejí. Jsou to však bytosti stejně reálné jako lidé, jen mají pouze energetická těla a pomáhají nám velmi rádi.“


,,Jejich možnosti jsou velmi rozsáhlé pokud pomáhají člověku, který s nimi má vytvořeno energetické spojení. Toto spojení je možné vytvořit různým způsobem. Pomocí modliteb nebo obrázků vyzařujících andělskou energii můžeme navázat velmi účinné spojení, které se projeví většinou v pozitivních shodách náhod.“


Velmi účinnou modlitbou, která oslovuje anděly života jsou následující slova :




,,Ať jsem šťastný,


ať jsem moudrý,


je mi dobře na světě.


Na co sáhnu se mi daří,


ať mi láska rozkvete."




,,Ať mám zdraví,


ať mám sílu,


věčné mládí v radosti.


Přátele mám kolem sebe,


ať je to tak,


já to chci.“


,,Poděkování s Vašim plným jménem."






,,Působí jako velmi silná mantra spojená s pozitivními afirmacemi. Je možné si ji odříkávat nebo zpívat co nejupřímněji v duchu nebo nahlas. Její slova naplňují životní energií celé tělo a andělé vedou člověka ke změnám v životě, které mu umožní být vším, co vyjadřují slova této modlitby. Tato slova přivádí člověka na cestu poznání lásky, zdraví, pěkných vztahů, pocitů materiální hojnosti i radosti v životě.“


,,Zpívejte si ji co nejčastěji a brzy začnete pozorovat velké změny v životě. Nemusíte mi to věřit. Nejlepší je vlastní zkušenost. Udělejte to a uvidíte. Ráda s vámi budu tuto zkušenost sdílet, napište mi, pokud máte chuť a to na mou e-mailovou adresu :“ Ludka.B@seznam.cz


,,Tuto modlitbu předávám s přáním nejčistšího srdce.“ Ludka.B

http://testy.atlas.cz/test.aspx?id=461&rubrika=5

taky pekny:-)

Chojky lidicky, tohle je docela uzitecny, kdyz uz si nevite rady. Mno ale popravde, ja se vysledku musela smat....ale za pravdu se clovek zlobi, ze!:-)

http://testy.atlas.cz/test.aspx?id=528&rubrika=2

"Nesmíme lpět na způsobu života, který jsme si nalinkovali. Musíme ho přijmout v takové podobě, v jaké k nám přichází."

"Život nekončí smrtí, nezačíná početím ani narozením, je nezničitelnou, stále existující podstatou, která na sebe bere jen určitou formu v určitém čase.."

Falešný přítel je horší než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, zatímco příteli věříš..

Čím více všichni mluví, tím méně se slyšíme. A tím vzácnější je slovo, které tvoří víc, než jenom sebe.

Kdo ví, zda není život umíráním a smrt životem.

Tvou bolest nářek nezhojí, jen prozradí.

Nikdo nesetře slzy tak dobře, jako ruka toho, kdo je způsobil...

Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život! Pláčeš? I v slzách je síla, tak jdi a žij..! Oči jsou dveře do duše.. Brány prokletých ran.. Chceš splnit své sny? Tak se probuď!

Je teď tolik všelijakých předpisů, jaký má člověk být, že udělá nejlépe, když zůstane takový, jaký je...

Je nádherné vědět, že alespoň v království myšlenek jste bez pout, že máte právo zkoumat všechny výšiny a hlubiny, že v žádné ze všech rozsáhlých prostor myšlení neexistují zdi ani ploty, žádná zakázaná místa ani žádné posvátné kouty..

Homo homini lupus- člověk člověku vlkem

Publius Cornelius Tacitus- Nápadněji dávají najevo smutek ti, kteří mají menší bolest.

Dum spiro, spero- Dokud dýchám, doufám..

Žít, to je nejcennější věc na světě, neboť většina lidí jen existuje. O. Wilde


--------------------------------------------------------------------------------

Kdyz se ti v jeden krásný den na střepy rozbije tvůj sen, tak nebreč a zatni pěsti, vždyť střepy přinášejí štěstí.

Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel. Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdce. J. Lenon

Přátelé jsou jako andělé, když se ti zlomí křídlo a padáš, půjčí ti svoje a neohlíží se na svůj pád... Spadnu já nebo ty? Je to jedno - jsme jedna duše - jedno křídlo..

Nikdy nelitujte toho, co jste kdy udělali, protože jste tomu věřili a v tu chvíli se vám to zdálo to nejlepší, co jste mohli udělat. Když máte volit, vždycky zvolíte to nejmenší lo. Chce to jen sílu a odvahu za tím stát, žít s tím a nelitovat.

Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě. Tím myslím i to, že dej každému člověku šanci, aby se mohl stát tou nejkrásnější vzpomínkou v tvém životě.

Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a klasifikace.


--------------------------------------------------------------------------------

Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.

Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.

Automutilace (self-mutilation)

představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.

Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding)

je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.

Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm)

představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.

Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing)

má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.

Předávkování léky (self-poisoning, overdosing)

představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.

Představa: Když se někdo rozhodne, že spáchá sebevraždu, nikdo mu v tom nemůže zabránit. Skutečnost: Mnoho lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, se pohybuje mezi touhou žít i zemřít. Jejich postoj k výsledku sebevražedného jednání je ambivalentní. Když se jim dostane včasné pomoci a přiměřené léčby, je možné je od sebevraždy odvrátit.Představa: Kdo o sebevraždě mluví, ten ji nikdy nespáchá.
Skutečnost: Jde o velmi rozšířený a nepravdivý mýtus. Opak je pravdou. To, že někdo o sebevraždě mluví, je důkazem, že sebevražda je obsahem jeho myšlenek. Je tedy určitě ve větším ohrožení než ten, kdo o ní nemluví.


--------------------------------------------------------------------------------


Představa: Lidé, kteří se pokoušejí o sebevraždu, nehledají pomoc.
Skutečnost: Je prokázáno, že většina lidí, kteří spáchali sebevraždu, hledala lékařskou pomoc v posledním půlroce před svým činem a rovněž dávala najevo své pocity před svým okolím. V každém suicidálním aktu je obsaženo volání o pomoc.

Představa: Sebevražda přichází bez varování.
Skutečnost: U lidí, kteří jsou ohroženi suicidálním jednáním, můžeme pozorovat dosti dlouhou dobu různé známky psychického napětí, poruchy spánku, tělesné obtíže apod. Jde o tzv. presuicidální syndrom.

Představa: Každý, kdo se pokouší o sebevraždu, musí být šílený.
Skutečnost: Mnoho lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, netrpí šílenstvím, ale mohou být depresivní, mohou pociťovat bezvýchodnost a nevěří, že existuje jiná životní alternativa.

Představa: Když se někdo pokusí o sebevraždu, je ohrožen sebevražedným jednáním navždy.
Skutečnost: Osoby, které se pokoušejí o sebevraždu, trpí tímto stavem pouze v určitých obdobích svého života.

Představa: Když se někoho zeptáme na sebevražedné myšlenky, můžeme mu tento nápad vnuknout.
Skutečnost: Není žádný důvod se domnívat, že bychom hovorem o suicidiu mohli tento nápad vnuknout někomu, kdo suicidální není. Rozhovor o případných suicidálních myšlenkách může naopak pomoci a dovoluje posoudit suicidální riziko.

Představa: Děti se nedokážou zabít, je to věc až starších lidí.
Skutečnost: Sebevraždu mohou spáchat i děti. Sebevražednost dětí a dospívajících se v současné době zvyšuje.

Představa: Sebevražda se vyskytuje nejvíce buď mezi velmi bohatými lidmi, nebo naopak mezi velmi chudými.
Skutečnost: Sebevražednost se vyskytuje ve všech sociálních vrstvách, i když chudoba je jedním z rizikových faktorů.

Deprese zůstává bohužel často nediagnostikovaná (lékaři pátrají více po tělesných chorobách) a nebo je léčená nesprávně (např. nesprávnými léky, nedostatečnými dávkami léků nebo je léčba předčasně ukončena). Optimální léčba deprese se v současné době skládá z kombinace farmakoterapie a psychoterapie.


--------------------------------------------------------------------------------

Farmakoterapie Díky objevu antidepresiv, je možné deprese velmi úspěšně léčit. Antidepresiva zvyšují koncentrace neurotransmiterů (zejména serotoninu a noradrenalinu) mezi neurony a tak normalizují patologický stav, který je při depresi přítomen. Užívají-li se tak, jak jsou předepsána, k prvnímu zlepšení příznaků deprese může dojít už za 2 - 3 týdny od začátku podávání (právě tyto první 2-3 týdny jsou nejkritičtější z hlediska spolupráce pacienta, protože v tomto období se ještě většinou nedostaví účinek antidepresiv, naopak se ale mohou objevit případné nežádoucí účinky léků). K úplnému vymizení příznaků dojde obvykle za 6 - 12 týdnů od zahájení léčby. K zabránění návratu deprese je ale nutné antidepresiva užívat ještě po dobu dalších 4 - 9 měsíců, i když se pacient již cítí zdráv. U určitých forem depresivních onemocnění, především u periodicky se opakujících depresí, se mohou antidepresiva podávat i delší dobu. Antidepresiva mohou předepisovat i praktičtí lékaři a léčba tohoto onemocnění už není dávno "výsadou" psychiatrů. Psychiatři jsou pochopitelně zapotřebí tam, kde standardní terapie selže.

Dnes se při léčbě deprese používají antidepresiva tzv. vyšších generací (zejména léčiva označovaná jako SSRI - selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Tato léčiva jsou bezpečnější než antidepresiva první generace, která se užívala zhruba od 60. let (tzv. tricyklická antidepresiva).

Psychoterapie Léčbu antidepresivy je účelné doplnit psychoterapií. Dnes se velmi často používá tzv. kognitivně- behaviorální terapie. Tato terapie kombinuje dva postupy - kognitivní (poznávací) terapie se zaměřuje na myšlení pacientů a "opravuje" jejich negativní myšlenky, terapie behaviorální se pak zaměřuje na depresivní jednání pacienta, které se rovněž snaží omezit.