Od dětství až k hodině smrti je lidský život obklopen přítomností andělů. Každý má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho chránil a vedl k naplněnému životu.

Člověk potřebuje ochranu andělů ze dvou závažných důvodů:
v prvé řadě proto, že je nedokonalou a porušenou bytostí (důsledkem hříchu - odmítnutím Boha), a dále proto, že je předmětem neustálých satanových útoků a nástrah.

Sv. Tomáš Akvinský říká: "Aby nebyly podmínky zápasu nerovné, člověk dostává jako náhradu v prvé řadě pomoc Boží milosti a v druhé řadě ochranu andělů." Posláním andělů není ale pouze odvracet zlo, nýbrž především vést k dobru. Anděl nás vždy a všude provází a spolupracuje na našem dobrém konání. Láska andělů k nám je čistá, silná, nepodléhá žádným výkyvům, neochabuje a je nezištná. Přítomnost této lásky zakusí všichni, kteří se jí otevřou.

Člověk se k andělům může obracet ve všech chvílích svého života s prosbou o ochranu, vedení a pomoc.

Tou úplně nejběžnější překážkou jasnovidění a komunikace s anděly je přílišná snaha prohlédnout. Když příliš tlačíme na pilu nebo se přepínáme, dojde k zablokování. Je to proto, že jakékoliv napětí pramení ze strachu, jehož původcem je ego. Ego je stoprocentně neduchovní.

Příliš se snažíme, když někde hluboko uvnitř cítíme strach, že něčeho nebudeme schopni dosáhnout-proto raději používáme sílu. Skrytá negativita může zrušit hodiny strávené pozitivními afirmacemi a manifestacemi. Strach se pak stává negativní modlitbou která k nám, naneštěstí, přitahuje přesně to, čeho se nejvíce bojíme.

Z knihy Poslové světla od Doreen Virtue PH.D.

V této knížce píši o třech rysech, jimiž se andělé vyznačují a tak dovolte, abych se o nich zmínila již zde. Za prvé, vždycky říkají totéž: "Neměj obavy. Neboj se. Nechej všechno na nás." Nikdy neříkají: "Podívej se na ten zmatek, který jsi způsobil!" Nikdy nás nehubují ani nekritizují.

Za druhé, cítíte radost. Radost provázenou teplem, světlem a pocitem bezpečí. Bezpečí domova nebo matky-matky svého srdce. Vskutku, tolik lidí o tomto pocitu hovoří a vždy stejnými slovy, že to stojí za zmínku.

Za třetí, nemusíte věřit, že se to stalo-že k vám totiž přišel anděl, ale nemůžete na to zapomenout. A to je další zvláštní věc. Na takové zážitky se nezapomíná, naopak, časem se stávají výraznější, na rozdíl od normálních vzpomínek, které časem blednou. Ale jestliže k vám přijde anděl, nezapomenete nato. Taková vzpomínka nevybledne.


Z Knihy andělů od Sophy Burnhamové

Někdy však - ovšem zřídka - andělé přicházejí ve své vlastní podobě: zářící, jasní a tak krásní, že to slovy ani nelze vyjádřit. Mohou mít křídla, ale také nemusí (křídla totiž k pohybu určitě nepotřebují, protože se pohybují rychlostí myšlenky). Mohou mít podobu muže nebo ženy, mohou být staří nebo mladí, dospělí nebo děti, s vlasy tmavými nebo světlými. Lze je však vidět, přinášejí pohodu a radost. Jsou utvořeni ze světla. Někteří lidé je vidí zlaté, jiní zase oslnivě bílé. Někteří je vidí oděné do bezpočtu barev, odstínů růžové, modré nebo zelené. Jedna žena vyprávěla, že spatřila anděla v purpurovém hávu, přičemž mu z ramen sršely třpytné hvězdy a splývaly dolů po jeho zádech.

Z Knihy andělů od Sophy Burnhamové

Tento způsob přijímání informací nemáme k dispozici vždy a pro některé lidi jsou přístupnější než pro jiné. Buď se tak stává díky praktickým zkušenostem nebo se prostě náhodou dostávají k jakýmsi kanálům, jimiž mohou informace protékat. Já věřím, že se informace předávají jistou elektrickou energií a že má tato energie cosi společného s láskou a také s potlačením pochybností, byť někdy jen na okamžik.

Věřím, že to je jako řeka, jako proud, jehož se občas zachytíme, abychom získali transcedentní informaci. Nevíme, odkud přichází, víme však, jak přichází - obklopena světlem na nás naléhá s plným přesvědčením - a že se liší od našich sobeckých myšlenek, prostých přání i od záchvatů strachu. Vždy ji musíme porovnávat s realitou, ale když v těchto testech obstojí, je třeba ji vždy respektovat, jednat podle ní, i když ostatní lidé tvrdí, že to nemůže být pravda.

Z Kniha andělů od Sophy Burnhamové