Většina gothiků se stává gothiky, protože se cítí být odlišní od ostatních. Chtějí žít podle svého vlastního rozhodnutí a mnohdy se nemohou zařadit do "normální" společnosti. Gothici mají svobodnou mysl a neakceptují morální pravidla společnosti. Gothici však rádi naslouchají ostatním a potom si vytvářejí vlastní názor. Gothici se také především, proto, že nejsou právě nejsnadněji přijímáni okolím, pro svůj styl oblékání a projevu, rádi shlukují do skupin. Tato síla, vyplývající ze shromažďování podobně smýšlejících osobností, má dobrý efekt pro obě strany, pro individualitu gothiků i okolní společnost. Mezi gothiky panuje velice přátelská atmosféra, protože jsou jeden druhému oporou a necítí se vedle podobně zaměřených jedinců, tolik odsunutí od společnosti. Utvářejí si tak vlastní menšinovou společnost gothiků.

Princezna Diana není jedinou slavnou osobností, která přispěla k tomu, že se o tomhle jevu začalo otevřeněji diskutovat. Angelině Jolie bylo třináct, když se nožem zranila poprvé, a pokračovala v tom až do šestnácti. I ona později přiznala: "Snažila jsem se něco cítit, hledala nové věci, měla romantické představy o krvi. Ubližovala jsem si. Teď už chápu, že to bylo volání o pomoc." Na rukou Christiny Ricci zase najdete drobné jizvy - udělala si je sama zapalovačem. "Jak vám najedou endorfiny, bolest se dokonce zmírní. Trvá to chvilku, malé štípnutí, a potom už doopravdy nic moc necítíte, naopak to uvolňuje." Christina si po­dle svých slov ubližovala tehdy, když se snažila udělat dojem na kluky nebo byla naštvaná, že není dost hezká. "Byla jsem rozčilená, tak jsem to udělala, uklidňovalo mě to. Je to strašný způsob, jak se cítit líp. V mozku ale máte dvě části, a jedna chce zničit tu druhou. A myšlenka sebezničení je občas velmi romantická. Teď už to ale je za mnou," řekla. Několik jizev 'zdobí' i levé předloktí Johnnyho Deppa, který je bere jako připomínku důležitých okamžiků v životě. "Moje tělo je svým způsobem deník. Je to něco, co dělali námořníci, určité chvíle v životě, kdy sám sebe označíte, ať už nožem, nebo u profesionálního tetovače," vysvětloval v časopise Details.

blečí

Závislost na uvolnění

Právě vztah k tetování nebo piercingu vás v souvislosti se sebepoškozováním možná napadne jako první. "Někdy se říká, že jde o socializované formy sebepoškozování," vysvětluje psycholožka Kocourková. Jenže zatímco rituály nebo zdobení těla hrají určitou společenskou roli, funkce sebepoškozování je jiná. Obvykle má lidem, co se zraňují, pomoci vyrovnat se s obtížnými emocemi, které nezvládají jiným způsobem, a tak ➤ se je snaží vyjádřit přes své tělo. Nikoli ale proto, aby dávali najevo, že potřebují pomoc - hlavním cílem sebepoškozování je totiž získat úlevu, ne pozornost. Svá poranění většinou skrývají, třeba pod dlouhým rukávem nebo kalhotami. Právě ruce a nohy jsou totiž nejčastějším místem zraňování, na­opak na obličeji byste se s ním setkaly jen výjimečně. Mnoho z těch, kteří se zraňují, přitom v životě funguje zcela ,běžně' a o tom, co se s nimi děje, často neví ani rodina nebo přátelé. Tenhle jev je rozšířenější, než byste čekaly. Odhaduje se, že třeba ve Spojených státech sebepoškozováním trpí asi dva miliony lidí.


Řezání se, pálení kůže nebo píchání jehlami - to jsou vlastně jen o něco drastičtější formy sebepoškozování než anorexie a bulimie. I týrání se hlady nebo dobrovolné zvracení jsou způsoby, jak se odmítat. Obojí souvisí s problémy s vnímáním vlastního těla, prožíváním sebe sama. A obojí se záhy stane závislostí. Postupně totiž přestává jít o reakci na nějakou událost: uvolní se mechanismus jako u braní drog. Tělo chce chování, které přináší úlevu.
"Než se poprvé pořežete, pamatujte si: bude vás to bavit. Zjistíte, že krev a úleva od bolesti jsou návykové. A to i tehdy, když si myslíte, že si uděláte jenom pár zářezů, které nejsou hluboké a lehce se zahojí. Budou totiž hlubší," napsal na serveru www.recoveryourlife.com pisatel s přezdívkou D.A.A. "Buďte připraveni, že z deseti zářezů se stane sto. Že váš život se bude točit jenom okolo zraňování a zakrývání. A počkejte, až poprvé říznete moc hluboko. Když budete osamělí, všechno se stane možným nástrojem: nůžky, klíče od auta, jehla, svorky nebo třeba i pero. Budete si přát, abyste s tím nikdy nezačali, protože to budete nenávidět a současně i milovat. Nebudete bez toho moct žít."

love

Začněte mluvit

Judith Lewis Herman, autorka knihy Trauma and Recovery, tvrdí, že sebepoškozování se často dopouštějí ženy, které byly zneužívány nebo týrány v dětství. Fyzická bolest je pro ně totiž snesitelnější než emocionální. "Vysoké procento těchto klientů trpí různými poruchami osobnosti, jejich emocionální nastavení nedovede zpracovat těžké prožitky, vztahy," říká psychiatrička Gabriela Šivicová z pražského centra RIAPS. Mezi ,spouštěče' sebe­poškozování pak může patřit ztráta vztahů nebo problémy v nich, šikana, stres v práci, zneužívání. "Důvod ale nebývá často jasně vyjádřen, mnoho pacientů neví, proč to dělá. Teprve potom se hledá význam jednání, které je často nevědomé," upozorňuje psycholožka Kocourková. Sebepoškozování obvykle trvá několik let; déle, když se problém neléčí. "Pokud má být pomoc účinná, je třeba pracovat s osobností člověka. Proto nastupuje psychoterapie, která by měla být zaměřená právě na zjištění, proč se sebepoškozování projevilo, a na to, aby se klient naučil jiné způsoby uvolnění emocí a neobracel je proti sobě," říká doktorka Šivicová. Důležitou roli hraje i okolí, které by nemělo problém přehlížet. Řadu informací o sebepoškozování lze nalézt i na internetu, například na serveru www.selfharm.net nebo na www.doktorka.cz, kde existuje i diskuse na téma sebepoškozování.

Především si ale pamatujte, že sebepoškozování je určitá forma komunikace, cesta, jak vyjádřit své pocity.

Jak už je bohužel známo, sebepoškozování už je zařazené do módy gotiky....

Druhy sebepoškozování
Tak to sem nenapsal já a přizávám že je to zkopírované ze stránek
www.doktorka.czSebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného
záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice
takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a
klasifikace.

Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má
sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je
determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální
význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze
pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají
charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.

Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a
popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a
suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické
praxi snadné.

Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější
motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický
význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce,
genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a
sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u
pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také
vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik
sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových
situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná
hospitalizace, a může mít účelový charakter.

Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je
nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním
(sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení
tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná
poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do
kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo.
Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem.
Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá
pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít.
Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji
hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují
spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy
osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které
je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v
sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání
pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.

Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší
pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních
pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch
osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti),
nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů
závislých na návykových látkách.

Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter
sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí,
které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které
provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají
tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby,
které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze
ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede
k opakování sebepoškozujícího jednání.

Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované,
nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu.
Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi
předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v
domácí lékárničce.

Zdroj: Koutek, Kocourková - Sebevražedné chování, nakladatelství Portál

Gothické líčení:

Gothické líčení se vyznačuje tím, že je založeno na kontrastu mezi bílou a černou (tmavou a světlou). Používáme tedy nejsvětlejší odstín make-upu, ovšem ne bílý! ... to se hodí pouze na nějaký festival... nezvýrazňujeme líce pomocí růže ! .. make-up přetřeme opět nejsvětlejším odstínem pudru.. a nebo použijeme bílý .. ovšem ne kilovou vrstvu! ... Na oči používáme černou řasenku, černé linky a tmavé stíny nemusí to být zrovna černý... tmavě hnědý nebo černo fialový.. a zase nejde o to aby toho na očích bylo co nejvíce.. !Nikdy si stíny nenanášejte až k obočí! ... opravdu stačí jenom trocha stínů... a už zbývá jenom pusa .. buďto si jí vůbec malovat nemusíte .. vypadá to velice svěže a řekla bych i hezky když máte jen zvýrazněné oči... ale pro ty co chtějí mít něco i na puse pak doporučuji .. fialovo - černou rtěnku vypadá velice esteticky, pak klasika černá a jiné tmavší barvy .. no a měly bychom za sebou líčení ...mezi líčení taky zařadím nehty ... na ně černý lak a nebo jakýkoli tmavý ..

vlasy:

je nespočet možností jak nosit vlasy aby jste byly pravým Gothikem .. ale ono je to celkem jedno co máte na hlavě .. jde o to jaký gothik jste uvnitř .. no ale vrátím se k těm vlasům.. klasikou jsou černý dlouhý vlasy bez ofiny ... pak je i styl nošení ofin .. rovně střižených, ale vlasy můžete mít i krátký,dlouhý s ofinou i bez .. ovšem barva musí být rmavší i když je i růžová i zelená, ale ty já nepreferuju... pak taky červená a jiné..

Oblečení:

tak oblečení nejde definovat .. nelze říci přesně co kdo by měl nosit .. každý nosí to co má rád a v čem se cítí dobře .. opět podmínkou je, aby to bylo tmavé barvy. ... pro představu .. nosí se korzety, trička například s krajkou na kůži to vypadá velice pěkně... sukně jakéhokoli střihu černé, tmavě fialové... tmavě modré.. korzetové šaty, rukavičky a tak dále.. ovšem musíte počítat s tím, že žijete ve městě mezi nechápajícíma lidma, takže se mnoho gotiků krotí .. avšem když bude nějakej ten konzík a nebo fesťák .. tak tam narazíte na různé kreace.. , pak boty.. tak to zase dle vkusu já osobně preferuji černý steely.. ale jak jsem řekla to je na vkusu...

Doplňky:
Šperky: velice používaným kovem je stříbro ale také bílé zlato. Na krku jsou většinou kříže, pentagramy ale i jakékoli přívěsky, nebo obyčejné černé korále.. . pokud se jedná o prsteny,náramky tak tam už je to velice extravagantní a ječinečné .. prostě co kud to originál.. ve většině případů jsou prsteny a náramky zdobeny růrnými kameny v černé, červené nebo fialové barvě a samotný prsten a náramek je velice masivní...

Doplňky k oblečení: návleky na ruce.. silonové s nějakým vzorem, pak krakjové a nebo děrované .. v tom samém provedení i návleky na nohy buďto končí pod kolenem a nebo v polovině stehna (samodržící a nebo na podvazky). a nebo pokud chcete silonky, pak použijte černý, se vzorem ty jsou velice pěknýna noze.. a nebo zase děrovaný ..

Lidé potřebovaly bytosti, které by jim byly blízké. Které by byly dokonalejší, ale nestály tak vysoko, jako Bůh a zároveň, aby nebyli jako lidé.

Anděly zná náboženství křesťanské, židovské, islám a i spousty dalších náboženství. Dalo by se říci, že všechna náboženství mají minimálně jednou anděla ve svých dějinách. Ať už to jsou prastaré řecké mýty, egyptské legendy, nebo evropská historie.

Náš netradiční anděl je bytost u níž se o pohlaví nemluví. Ale spíše byli zaznamenání muži krásní s některými ženskými atributy, jako je jemnost a dlouhé vlasy. Je oblečen v bílém řízu a nebo modrým, zeleným, zlatým či stříbrným rouchem, takže z těla není vidět nic. Na zádech má křídla, pomocí nichž létá. Křídla jsou veliká, podobná labutím a sahají až k zemi. Je to naivní anatomické pochybení, neboť takto by anděl nikdy vzlétnout nemohl. Ojediněle se však vyskytují i správnější tvrzení. I správnější anatomické konstrukce => totiž andělé, kteří mají dlouhá křídla místo horních končetin.

Křesťanská montážní představa okřídleného anděla je pozdější. V prvních stoletích našeho letopočtu byli zobrazováni andělé bez křídel. Od renesance a hlavně v baroku se vyskytuje nová montážní představa. Jsou to andělíčkové malí, nazí chlapečkové připomínajícího silně Amora s malými křidélky (putti). Někdy jsou redukováni jen na hlavu a křidélka.

Hlavně v antické mytologii jsou prvé známky montážní představy anděla. Byl to jednak posel bohů Hermés (Mercurius), který má na nohou křidélka, jednak génius.

Génia má každý člověk. Génius jej uvádí do života a po celý život od narození do smrti ochraňuje a řídí jeho osudy. Římané oslavovali génia ve výroční den svého narození obětovali víno, květiny, med a kadidlo. Pořádala se hostina, při níž se mohlo rozpoutat i nevázané veselí, neboť génius se raduje, když jeho chráněnec je veselý a nemá rád, když je jeho chráněnec smutný. Odtud vzniklo úsloví: genio indulgere (veselice).

Původně se věřilo, že s člověkem umírá i génius. Později se věřilo, že génius se odebere po smrti svého chráněnce mezi bytosti sobě podobné a někdy sedává na hrob svého chráněnce.

Géniové žen se nazývali junony. Římskému géniovi byl analogicky řeckým daimon.

Nejen jednotlivci, ale i rodina, město, národ i místa (génius loci), měli svého génia.

Géniové lidí byli zobrazování jako krásní mladíci se zastřenou hlavou a s miskou rohem hojnosti. Géniové loci (místní) byli zobrazováni jako hadi.

V křesťanství má anděl svou vlastní úlohu: jednak jako posel boha, jako anděl strážný, který jako římský génius ochraňuje člověka od narození do smrti. Anděl strážce byl často zobrazován na laciných barvotiscích, jak ochraňuje dítě nad propastí před splašeným koněm, před zmijí, při požáru atd. Vzniklo tudíž úsloví, že opilý má dva anděly strážné. Upadne-li totiž, zpravidla neutrpí úraz, protože má relaxované svalstvo a nedělá obrané pohyby.

Patnáct metrů vysoké parkoviště na berlínském náměstí Alexanderplatz. Je jedna hodiny v noci, prší a je pěkná zima. Na kraji střechy najednou stojí Bill se zoufalým výrazem v tváři. Krátce na to padá dolů! Síla!Tato scéna se objeví v novém videoklipu TH k songu " Spring nicht" (Neskákej). Bill v něm má dvojroli - kluka, který skáče a toho, kdo mu to chce vymluvit….

Jak proběhlo natáčení?
Bylo to hodně náročný. Tentokrát jsme točily dvě noci za sebou. Ale stejně pracuju raději v noci než ve dne.

V klipu hraješ sebevraha. Dokázal ses do té role vžít?

Nebylo to vůbec jednoduchý.Měl jsem zahrát naprostý zoufalství, a to jenom očima. Kluci tvrdí, že se mi to docela povedlo.

Neměl jsi strach, když jsi stál nad propastí?

Docela se bojím výšek. Ale naštěstí mě drželi dva kaskadéři. Mluvili na mě, tak jsem se trochu uklidnil.

Už jsi někdy pomýšlel na sebevraždu?

Ne, nikdy! Každý má problémy, to je jasný, a ani já nemám vždycky dobrou náladu. Ale ještě nikdy jsem nebyl na dně.

A znáš někoho ve svém okolí, kdo by spáchal sebevraždu?

Ne. Ale vnímám, že spousta teenagerů má těžkej život. Často jsem se o tom bavil s kamarádama. Proto mi přijde důležitý tohle téma nakousnout v songu a klipu. Díky té dvojroli - zoufalce a zachránce - jsem chtěl ukázat, že vždycky existuje cesta ven!

Máš strach ze smrti?

To má přece každý! Ale Tom se bojí víc než já. On život strašně miluje. A já ho mám taky rád. Nejhorší asi je, když umírají lidi, který máš rád, před tebou. Ale na tohle člověk nesmí moc myslet…

Jak budeš vypadat, až budeš starý dědeček?

Uf, tak to nemám tuchy. Ale myslím, že budu cool děda!

"Co je to gothic?"
Gothic ve své zjednodušené formě je subkultura. Skupina lidí, kteří se cítí dobře ve společnosti podobně orientovaných lidí. Neexistuje však žádná specifická věc, která definuje čím se člověk stává gotikem. Snad jen oblibou "mnohdy závislostí" na černém "temném" oblečení. Lidé v gotické scéně mají odlišné názory na hudbu, jsou různého náboženství, mají rozličná zaměstnání, zájmy a módní vkus. Ale přesto je cosi spojuje. Někteří jsou melancholičtí, citliví a křehcí. Jiní mohou být arogantní, přímočaří a tvrdí ve svých názorech a přesvědčení. Avšak čemu vlastně věří a co vyznávají? Někteří lpí na své temné image, jiní se prostě jen dobře baví.

"Proč jsou lidé gothic?"
Většina gotiků se stává gotiky, protože se cítí být "nebo skutečně jsou" odlišní od ostatních. Chtějí žít podle svého vlastního rozhodnutí a mnohdy se nemohou zařadit do "normální" společnosti. Gotici mají svobodnou mysl a neakceptují morální pravidla "stádní" společnosti. Gotici však rádi naslouchají ostatním a potom si vytvářejí vlastní názor. Gotici se také především, proto, že nejsou právě nejsnadněji přijímáni okolím, pro svůj styl oblékání a projevu, rádi shlukují do skupin - "gothic párty". Tato síla, vyplývající ze shromažďování podobně smýšlejících osobností, má dobrý efekt pro obě strany, pro individualitu gotiků i okolní společnost. Mezi gotiky panuje velice přátelská atmosféra, protože jsou jeden druhému oporou a necítí se vedle podobně zaměřených jedinců, tolik odsunutí od společnosti. Utvářejí si tak vlastní menšinovou společnost gotiků.

"Gothic pověry?"
V současnosti existuje mnoho podob "gothic style" a mnoho pověr gotikům přisuzovaným. Vypadá to tak, že každý gotik si vysvětluje pojem "gothic" podle svého a společnost si vysvětluje "gothic styl", také podle svého. Kolik gotiků tolik definicí "gothic style". Kolik lidí tolik názorů. Někdo tvrdí, že se gotici podobají svým stylem oblékání. Jiní tvrdí, že "gothic style" drží pohromadě hudební styl, který gotici poslouchají. Jeden tvrdí, že gotici jsou satanisté, druhý, že jde jen o exhibicionisty a pozéry. Avšak všechny tyhle pověry jsou naprosto neplatné. Jeden gotik se Vám může utlouct po hudební skupině 13.století a druhý se jde při produkci této hudby raději vyzvracet.

"Jaký druh lidí je nejčastěji v "gothic style"?
Není žádné spojitosti ani podobnosti v tom, kdo se stane gotikem. V "gothic style" najdete vysokoškoláky, doktory a právníky, techniky a montéry, podnikatele i prodavače, číšníky i elektrotechniky. Také věk nehraje v "gothic style" žádnou roli.

Styl zdůrazňuje verticality a představuje téměř kostlivé kamenné struktury s velkými rozlohami skla, gotické oblouky používat ogive tvar, škádlil sklepy, sdružené sloupce, ostře špičaté věže, opěrné oblouky a vynalézavý sochařský detail takový jako chrliče a vyrovnat motýly napadnutí mužů. Tyto rysy jsou celý důsledek použití gotického oblouku a zájmu o velká okna z barevného skla, která dovolila více světla vstoupit než byl možný se staršími styly. To dosáhne tohoto "lehkého" stylu, opěrné oblouky byly používány jak prostředky k podpoře umožnit vyšší stropy a štíhlé sloupce. Mnoho z těchto rysy už se objevily, například v Durham katedrále, jehož stavba začala v 1093.

Jako určující charakteristika gotické architektury, gotický oblouk byl představen pro oba vizuální a strukturální důvody. Vizuálně, verticality navrhne aspiraci na Heaven. Strukturálně, jeho použití dodá větší pružnost k Architectural formě. Gotický sklep, na rozdíl od válené klenby Romana a románských staveb, moci být zvyklý na střechu obdelníkový a nepravidelně formoval plány takový jako různoběžníky. Jiná výhoda je že gotický oblouk soustřeďuje váhu na molech postoje nebo sloupce ve strmém úhlu.

V gotické architektuře gotický oblouk je využit na každém svém místě kde klenutý tvar je vyžadován, oba strukturální a dekorační. Gotická otevření takový jak doorways, okna, pasáže a galerie mají poukázaly oblouky. Gotický skákat přes prostory oba velký a malý je obvykle podporován bohatě zalisovanými žebry. Řady oblouků na jemných šachtách tvoří typickou zední výzdobu známou jako slepý arcading. Výklenky s gotickými oblouky a sochařství obsahování jsou hlavní externí rys. Gotický oblouk opíral sebe ke komplikovaným křížícím se tvarům, které se vyvíjely uvnitř výkladních prostorů do komplexního gotického tracery tvořit strukturální podporu velkých oken, která jsou charakteristická pro styl.

Konzervativec 13th století gotický v Provence: Bazilika Marie Magdalene, Svatý Maximin la Sainte Baume.

Gotické katedrály mohly být velmi ozdobeny sochami na vnější straně a obrazem vevnitř. Oba obvykle prozradili Biblical děje, zdůrazňovat vizuální typological alegorie mezi proroctvím starého zákona a novým zákonem.

Důležité gotické kostely mohly také být hrozně jednoduché. U baziliky Marie Magdalene ve svatém-Maximin, Provence (ilustrace, pravý), místní tradice střízlivý, masivní, románská architektura byla ještě silná. Bazilika, začatý v 13th století pod sponzorstvím Charlesa Anjou, byl vyložen na ctižádostivé váze (to bylo nikdy dokončil celou cestu k západnímu přijetí přední) ubytovat poutníky, kteří přišli ctít památky. Stavba v gotickém slohu pokračovala u baziliky dokud ne 1532.

V gotické architektuře nová technologie stane za stylem nové budovy. Gotická katedrála měla být mikrokosmos reprezentovat svět a každé architektonické pojetí, hlavně vznešenost a obrovské dimenze struktury, byl zamýšlel projít kolem teologické zprávy: velká sláva boha proti drobnosti a bezvýznamnosti smrtelné bytosti.

Původ
Styl vytvořený u opatské církve Saint-Denis v Saint-Denis, blížit se k Paříži, kde to ilustrovalo představu Abbota Suger. Suger chtěl vytvořit fyzickou reprezentaci nebeský Bethlehem, budova vysoké míry linearity to bylo zalito se světlem a barvou. Průčelí bylo vlastně navržené Suger, zatímco gotická hlavní loď byla přidal asi sto roků pozdnější. On navrhl pozlátko svatého-Denis být ozvěna římského oblouku Constantinea s jeho třídílnou divizí. Toto rozdělení je také často nalezené v románském stylu. Východní "se zvedl" okno, který je připočítán k němu také, je re-představovat si Christiana "kroužit-čtvercový" iconography. První opravdově gotická stavba byla sbor kostela, vysvěcený v 1144. S jeho tenkými sloupci, okny z barevného skla a smyslem pro verticality s éterickým pohledem, sbor Saint-Denis založil elementy, které by později byly rozpracované na během gotické periody. Tento styl byl přijat nejprve v severní Francii a angličtinou, a šířil se skrz Francii, nížiny a části Německa a také ke Španělsku a severní Itálii.

Máš problém. Nemůžeš dál. Nejde to. Už jsi hotov. Tu někdo jiný dostane vnuknutí, jakýsi tichý a naléhavý příkaz jít za tebou, prokázat ti lásku, pomoci ti, potěšit tě, ukázat řešení, dát ti radu, udělat rozhodný krok. Potom řekneš: "Ty jsi anděl!" Tma se prosvětlila, starost zmizela, život je zase plný jasu.
Potkal jsem již spoustu andělů. Často na ulici, v lidském hemžení. Najednou tu byli, podali mi ruku, pomohli rozřešit problém a zase zmizeli, aniž by čekali na poděkování.
"Andělem" můžeš být i ty sám. (Phil Bosmans)