Bylo21.7.2oo9 a já poznala jednoho človíčka, a pocítila něco, co ještěnikdy předtím...úžasně hřejivý pocit u srdce, že jsem konečně našla někoho, ským bych chtěla strávit každou další minutu svého života, někoho, pro koho bychbyla schopná obětovat cokoliv, co bych mu na očích viděla, někoho, pro koho bymělo cenu žít, někoho, pro koho by mé srdce mohlo tlouct, někoho s kým by semůj život změnil v procházku rájem, někoho tak strašně milého,sladkého,hodného, citlivého, roztomilého, upřímného a dokonalého, že by stálo za to sním být a dát mu vše co bude v mých silách jen pro to, aby on byl šťastný, a jášťastná z pocitu že ho mám...Nikdy předtím jsem nepociťovala lásku, ale kdyžjsem byla s nim, poznala jsem co to láska je, ale i jakou bolest dokáže způsobit...srdcemě teď bolí jako nikdy předtím, není noc, kdy by mé oči neronily slzy, kdy byvzpomínky na něj nekolovaly hlavou, a neni minuta , kdy bych se netrápilapocitem prázdnoty v mém srdci...To prázdné místo jsi v něm zanechal ty a je takhluboko, že se bojím, že už ho nikdy nikdo nenajde a nezaplní tak jako jsi hodokázal zaplnit Ty...Nikdy tě nepřetanu milovat, i přes to jak jsi mi ublížil,jak jsi mě ranil, zklamal, podvedl...Je tohle láska? ;[ Tomáškuuu. Chybíš mi.
- Když se na něcO tak strašně mOc těšííšKdyž ho vidíš každý den, jak je šťastný a přesto nemůžeš bejt s nim Když na něho začneš mluviit, jak má krásný svale a bříškO a on se začne červenatKdyž se okolo něho procházíš každej den, co nejdýl, díváš se na něj a vyměňujete si společné úsměvy, ale víš, že tě to bolíKdyž víš, že má druhou, ale ty stále sníš o tom, že budete spoluKdyž se každej den koukáš minimálně 1o-krát na jeho profilKdyž spolu chlastáte, hrajete hry a ty máš furt chuť se ho dotknoutKdyž víš, že tvoje ségra si ho přivede domů na večeři a ty budeš plakat v pokojííČku na postýlce,protože ho nemůžeš vidět s níKdyž chce, aby si mu uvařila kafe, aby si mu vycpala podprdu a zapla mu jíí :D - Ale ty stále víš- ŽE HO NEBUDEŠ MÍTAle stále *čekáš* Čekáš co se bude dít. A stejně víš, že on přijde za tebou a řekne - 'Čekala jsi dlouho? Promiň' - A ty budeš ta nejšťastnější osoba na světě
Každému se pod pojmem "Ústí nad Labem" vybaví něco jiného. Někomu znečištěné ovzduší a jiménu zase slova jako například Matiční ulice, která už mnohokrát byla v televizi, díky nepořádným romům znečisťující tuto část města . Ale domnívám se , že s každým , kdo navštívil tak nádherné město, se shodneme ,že toto město ležící u Německa je fakt nádherné. Když jsem před rokem poprvní uslyšela : "Chtěl/a bych Tě vidět v Ústí, Eví" ,zrovna velké nadšení jsem nepociťovala. Ale nadruhou stranu. Proč zase ne ?Zkusit něco nového, než můj domov a okolí ? Řekla jsem si : "Třeba se ti to někdy splní a budeš tam. " A vím,že jednou příjde ten správný okamžik.A já tam budu stát se slzami v očích. Snad postupem času, když se ohlédnu zpět,si uvědomím, jak sem vlastně žila a jaký můj život měl smysl. Pocit štěstí je vzácný, málokdo ho pozná a málokdo si ho umí vážit. Vím to, moc dobře to vím.
Je mnoho krásných míst, tak čistých a nádherných, kde bych semohla cítit dobře, ale jen jedno, kde se cítím tak svá a kde mohu dát průchodsvé fantazii je v mém snu. Vím, že to zní divně.
Je noc. Zavírám oči. Sen se stáváskutečností. Cítím jarní vánek proudící okolo mne a znečištěné ovzduší. Vystupuji z autobusu. Du směrem na Mírové náměstí, kde na mě čeká ten nejlepší->Davídek. V bříšku mi kručí tzv. "motýlci". Cítím se zamilovaná. Jdu blíž k němu ponořená v myšlenkách "Co se asi teď právě bude dít?".Různí ptáci zpívají ty nejmilejší melodie. Nevím, čím to je. Cítím, že tenhle den je můj nejoblíbenější. Vím, že kdykoliv do toho snu příjdu, bude to tu stejné jako minule, předmi-nule a kdykoliv příště. Nějak podivně magicky to tu na mě působí. Vzduch překrásně přátelsky voní, ne jako na vesnici. Když zavřu oči a nadechnu se, jako by ve mně najednou probudilo všechno to dobré- ohromná síla, kouzelné světlo, čistá láska a krása, průzračná čistota, srdečné přátelství a mír. Při výdechu zase pociťuji jak ze mne odchází černočerná těžká tma, zlá nenávist, hloupá žárlivost, závist, veškerá moje bolest, smutek,každodenní stres a vnitřní spory. To vše na jediný nádech a výdech.
Tráva je tu tak nebesky hebká, jako by ji každý den třikrát, čtyřikrát česaly mořské víly jemným hřebínkem na dětské vlásky. Připadám si, když tu tak stojím a koukám se okolo, jako v nebi. Jako kdybych plula po obláčcích, mlžných chomáčcích sněhobílé vaty. Na trávě sedím s mým nejlepším kamarádem a povídáme si.Rozhlížím se kolem. Úchvatné a nepopsatelné ! Krajina za touto scenérií není vidět, ztratila se v dálce. Fouká tu studený vítr, sem tam dokonce až ledový.Líbí se mi ,že tohle místo není jako ta ostatní. Čas ubýhá a přede mnou se mění příroda každým dnem. Pozoruji koloběh krajiny mého srdce. Přináší mi klid a mír. Naplňuje mě budoucností. Na tomto místě bychom dokázala strávit každý den,každou noc, každý měsíc, každý rok, celý můj život. Říkáte si, že sem blázen?Ano sem. Říkáte, že tento sen neexistuje ? Existuje v mém srdci.
Celá noc proplakaná ? . . Čtení jejího dopisu . .. Koukání na jejich obrázky. . Opakovaná slova, která stále dokola křičela ? . . . Má to smysl? NEMÁ . .. Tohle už nemá cenu . . Kdyby ona sama chtěla . . Kdyby chtěla bejt semnou . . . Jedna pitomá rozlučka*Tak moc lidí se jí dneska ptalo - "Přijede ta tvoje Terezka?" "Ne, nepřijede" . . ;[[ Milionkrát na tu otázku odpovídala .. Chtělo se jí plakat . .. Až pak se jí zeptal on . . - "Proč nepřijede?" "De na rozlučku" "A tam musí ?" "Nemusí, ale ona chce" ** Tak moc se rozplakala . . Tak moc jí to bolí . . . Chtěla, aby přijela . .. Aby každému člověku ukázala jak moc je krásná její *NNKNS* . . . Omlouvám se Terezko . . .Promiň, ale já už takhle nemůžu. Měj se krásně. Miluju Tě ;[ . .. Aoj =* ;[[ Ty seš ta se kterOu vše zvládám . . . Ty seš ta pro kterou báseňskládám . . . Ty seš ta velká osoba v mém srdíčku . . .Ty seš ta kterébych složila klidně i písničku . .. Ty seš ta se kterou řeším hromaduvěcí . . . Ty seš ta kterou navždy milovat budu přeci . . . BYLA PRO TEBE !
- Bylo by to snad lepčí ? Bylo by to při starém ? Já si myslim, že lidi se mění a už se nikdy nezmění na tu starou dobrou osobu.
*Tak moc mě to mrzí, Terezko . . . Víš, že pro tebe já bych udělala snad cokoliv co by bylo v mejch silách . Ale postupem času zjišťuju, že přátelství na dálku nemá cenu. Tak jako to nemá cenu vztah na dálku . Nic nemá už cenu. Moje slova bolej, vím to. Ale mozku neporučíš . Srdíčko stále říká ať to nedělám. Ať to sem nepíšu. Ale mozek ? Mozek ne . Mozek neposlouchá a nutí mě to psát. . . Psát dál ošklivý věci . . . Ewuška? - Tak strašně moc se těšila na společnej víkend u nás. Tak moc tě chtěla každýmu ukázat jaxeš krásná. Jakou vlastně ona má senzační *NNKNS* . . . Nebo spíš měla ? . . . Teď newím .. Bylo 4:35 ve čtvrtek ráno . . .A ona cítila jak se ve větru nese náznak jejího neštěstí . . Neštěstí, že přichází o svojí NejlepčíNetovouKamarádkuNaSvětě? . . .. Vesnice kde ona bydlí ještě celá spí. Jen u ní v pokojíku je slyšet tlumený pláč a těžké oddechování. . . Ewuška stojící u okna se slzami v očích sleduje to ticho a ten vítr co se nese. . . . Byla na konci svých sil . . Slzy jí stékaly po jejím obličeji a náhodný kolemjdoucí by sotva poznal její skutečný věk. . . Její maminka přišla za ní . . Chytla jí za ruku . . . . "Copak se děje?" "Víš, nejsem si jistá, jestli bys o tom měla vědět" . . . "No tak, mám na to přece právo" "Vždyť si na to ani jedna z nás nevzpomíná, mami. A navíc- myslím, že tátovi bys to nemusela říkat" . . *Napadlo mě že bych měla odejít*Přišel táta* "Táto, ty ještě už nespíš?" "Já jen . . Dostal jsem žízeň, tak jsem si šla pro něco k pití. .. " "Dáš si čaj?" - Zeptala se ho Ewuška a už se hrnula k nočnímu stolku k hrnku ovocného čaje. "Jasně,dík." *On se zamyslel . . Koukal se po pokojíku a přemýšleš . .Nevnímal mě ani mámu . . . "Táto vnímáš mě vůbec ? Tady máš ten čaj" "Jo,dík" . . . Asi po půl hodiny, když oba dva odešli do svého pokoje. Viděla sem z okna jí . . Tu která tu už s náma není . . . Povídala sem si sní. .. Vážně . .Ale už ne . . . "Už je čas,Ewí" "Ne! Ještě ne! Ještě nemůžu" . . . "Nemůžeš? Ty musíš! "Ale já . . Já nechci . . " "No tak, už pojď. .. Nemůžeme čekat. . " "Ne. . .Nikam nejdu. . Nechci umřít. . ." "Nemůžeš si vybírat, kdy umřeš! . . . Musíš jít semnou" . . . "Ale můžu.. . Já můžu hodně věcí" "Máš pravdu. .. Můžeš toho hodně, ale tohle je jedna z věcí, kterou prostě neovlivníš" "Ne" "Co zase?" "Nemůžu přece jenom tak umřít. . .Bylo to jenom jedno pitomý postižení co tě ovlivnilo" "Ale už to tak bejvá. .. Ty za to nemůžeš . . ." "Já vím. .. Ale nechci , aby Terezka plakala." "S tím ale nic nezmůžeš. .ANi ty ani já s tím nic neuděláme . . " "Ale ano! nech mě žít! Prosimtě tě o to . .Když budu žít . . . Terezka bude šťastná . .A já ostatně taky" "To nemůžu .. Myslela si taky trochu na mě ? taky potřebuju bejt se svojí vlastnicí se kterou sem už od svých 6ti let nebyla . .Pro tebe existuje jenom Terezka a nějaké Ústí nad Labem . .Myslela si někdy na mě jestli budu šťastná?" "Promiň . . .Ale mohla by si pro mě udělat aspoň tohle" "Dělám to nerada . . Ale běž . . No tak už jdi . . Běž a nevracej se . . "Newim jak ti poděkovat" . . . *Ukápla mi slza a já stejně pomalým krokem odcházela k postýlce . . . Když už sem jenom zavírala oči . . . Usmála sem se . . . A řekla "AHOJ" . . .
Milá studentka, nesnesitelná dcera. Podporující a občas hysterická kamarádka. Milující, ale žárlivá přítelkyně. Racionálně uvažující blázen. Jsem dvě v jednom - jak ekonomické...*
*