Ewule.

- Bylo by to snad lepčí ? Bylo by to při starém ? Já si myslim, že lidi se mění a už se nikdy nezmění na tu starou dobrou osobu.

*Tak moc mě to mrzí, Terezko . . . Víš, že pro tebe já bych udělala snad cokoliv co by bylo v mejch silách . Ale postupem času zjišťuju, že přátelství na dálku nemá cenu. Tak jako to nemá cenu vztah na dálku . Nic nemá už cenu. Moje slova bolej, vím to. Ale mozku neporučíš . Srdíčko stále říká ať to nedělám. Ať to sem nepíšu. Ale mozek ? Mozek ne . Mozek neposlouchá a nutí mě to psát. . . Psát dál ošklivý věci . . .
Ewuška? - Tak strašně moc se těšila na společnej víkend u nás. Tak moc tě chtěla každýmu ukázat jaxeš krásná. Jakou vlastně ona má senzační *NNKNS* . . . Nebo spíš měla ? . . . Teď newím ..
Bylo 4:35 ve čtvrtek ráno . . .A ona cítila jak se ve větru nese náznak jejího neštěstí . . Neštěstí, že přichází o svojí NejlepčíNetovouKamarádkuNaSvětě? . . .. Vesnice kde ona bydlí ještě celá spí. Jen u ní v pokojíku je slyšet tlumený pláč a těžké oddechování. . . Ewuška stojící u okna se slzami v očích sleduje to ticho a ten vítr co se nese. . . . Byla na konci svých sil . . Slzy jí stékaly po jejím obličeji a náhodný kolemjdoucí by sotva poznal její skutečný věk. . .
Její maminka přišla za ní . . Chytla jí za ruku . . . .
"Copak se děje?"
"Víš, nejsem si jistá, jestli bys o tom měla vědět" . . .
"No tak, mám na to přece právo"
"Vždyť si na to ani jedna z nás nevzpomíná, mami. A navíc- myslím, že tátovi bys to nemusela říkat" . .
*Napadlo mě že bych měla odejít*Přišel táta*
"Táto, ty ještě už nespíš?"
"Já jen . . Dostal jsem žízeň, tak jsem si šla pro něco k pití. .. "
"Dáš si čaj?" - Zeptala se ho Ewuška a už se hrnula k nočnímu stolku k hrnku ovocného čaje.
"Jasně,dík."
*On se zamyslel . . Koukal se po pokojíku a přemýšleš . .Nevnímal mě ani mámu . . .
"Táto vnímáš mě vůbec ? Tady máš ten čaj"
"Jo,dík"
. . . Asi po půl hodiny, když oba dva odešli do svého pokoje. Viděla sem z okna jí . . Tu která tu už s náma není . . .
Povídala sem si sní. .. Vážně . .Ale už ne . . .
"Už je čas,Ewí"
"Ne! Ještě ne! Ještě nemůžu" . . .
"Nemůžeš? Ty musíš!
"Ale já . . Já nechci . . "
"No tak, už pojď. .. Nemůžeme čekat. . "
"Ne. . .Nikam nejdu. . Nechci umřít. . ."
"Nemůžeš si vybírat, kdy umřeš! . . . Musíš jít semnou" . . .
"Ale můžu.. . Já můžu hodně věcí"
"Máš pravdu. .. Můžeš toho hodně, ale tohle je jedna z věcí, kterou prostě neovlivníš"
"Ne"
"Co zase?"
"Nemůžu přece jenom tak umřít. . .Bylo to jenom jedno pitomý postižení co tě ovlivnilo"
"Ale už to tak bejvá. .. Ty za to nemůžeš . . ."
"Já vím. .. Ale nechci , aby Terezka plakala."
"S tím ale nic nezmůžeš. .ANi ty ani já s tím nic neuděláme . . "
"Ale ano! nech mě žít! Prosimtě tě o to . .Když budu žít . . . Terezka bude šťastná . .A já ostatně taky"
"To nemůžu .. Myslela si taky trochu na mě ? taky potřebuju bejt se svojí vlastnicí se kterou sem už od svých 6ti let nebyla . .Pro tebe existuje jenom Terezka a nějaké Ústí nad Labem . .Myslela si někdy na mě jestli budu šťastná?"
"Promiň . . .Ale mohla by si pro mě udělat aspoň tohle"
"Dělám to nerada . . Ale běž . . No tak už jdi . . Běž a nevracej se . .
"Newim jak ti poděkovat" . . .
*Ukápla mi slza a já stejně pomalým krokem odcházela k postýlce . . . Když už sem jenom zavírala oči . . . Usmála sem se . . . A řekla
"AHOJ" . . .

Autor Ewule. on 11.Červen 2009 at 22:32 | Permalink