Mým největším přáním je, být s Tebou celý alespoň jeden jediný den.
Nevím, jestli se mi to někdy vyplní, jestli to nebude jen pouhý nesplnitelný sen.
Jak bych ti mohla říct MILUJI TĚ, za to jak mi ubližuješ?
Čím víc mi děláš to, co děláš, tím víc se mi oddaluješ!
Jak ráda bych ti řekla ,,chci jen Tebe lásko, nedokážu bez tebe žít,,!
Nevím, proč si každý uvědomí, až ztratí toho, s kým mohl právě teď být.
Oba dva jsme jiní, možná tím se navzájem přitahujem.
Ale co z toho, když dost času si nevěnujem.
Až ti dojde, že tvá slova neznamenají to co činy.
Být na tvém místě, asi pociťuju veliký podíl viny.
Nechci říkat, že za všechno můžeš jen ty.
Ale jak si mám s Tebou promluvit, když není kdy!?
Teď už to nepude, nebude to jako dřív, je mezi námi konec.
Nebudeme spolu skoro mluvit, bude mezi námi něco jako obrovský kopec.
Už se nedozvím všechno to, co sem o tobě chtěla vědět.
Bude to těžký ze začátku, třeba vedle tebe jenom sedět!
Došlo mi, že Tebe ten rozchod vůbec netrápí,
že jen moje zklamané srdce se v slzách utápí.
Nevím proč se tak trápím, když skončila jsem to já.
Pět měsíců a tři dny to už v sobě prostě něco má!!!
Chovali sme se jako malí, jako by nám bylo pět.