George

    Druhá světováválka představuje největší katastrofu v dějinách lidstva. Do válečných akcívstoupilo 48 států – 4/5 veškerého lidstva, bojovalo 110 mil. vojáků. Konfliktmezi Hitlerovskou koalicí (osa Berlín – Řím – Tokio) a Spojenci (USA, VB, od r.1941 SSSR a Francie). Jestliže byla první světová válka konfliktem předevšímevropským, ve druhé se bojovalo s mimořádným nasazením sil v Asii, Africe a vevšech oceánech. Díky použití letectva zanikl rozdíl mezi frontou a zázemím. Dobarozvinuté druhé průmyslové revoluce, masová výroba motorů (tanky, letadla),cesta k vojenským úspěchům vedla přes úplnou přeorientaci na zbrojní produkci,vynálezci pracovali hlavně pro vojenskou techniku – atomová energie (prvníjaderný reaktor na světě, ve kterém mohla probíhat řízená řetězová reakce,postavil v roce 1942 Enrico Fermi a jeho tým na chicagském sportovním stadionu,znamenalo to podstatný krok k výrobě atomové bomby). V roce 1941 byl poměrvýroby válečného materiálu mezi oběma bloky vyrovnaný, o tři roky pozdějiprotihitlerovská koalice vyráběla třikrát více.

 

║PŘED VÁLKOU

    Ve 30. letech sepostupně rozpadla versaillesko-washingtonská soustava mezinárodních vztahů,když agresivní mocnosti – Německo, Japonsko a Itálie – přikročily ke změnámdosavadních hranic silou zbraní. Japonci napadli v roce 1931 Čínu, o šest letpozději svůj útok obnovili a dobyli třetinu čínského území. Itálie vpadla vroce 1935 do Etiopie, o rok později poslala spolu s Německem svá vojska doŠpanělska, aby zde intervenovala ve španělské občanské válce. Německo porušilov roce 1935 versailleskou smlouvu, když zavedlo všeobecnou brannou povinnost, orok později locarnskou dohodu, když vojensky obsadilo demilitarizované pásmo vPorýní. Odtud pak vedla přímá cesta k Mnichovu. Rok 1939 se stal jevištěm řadydůležitých diplomatických jednání. Tehdy nebylo pochyb, že se schyluje k válce,zejména poté co Německo okupovalo torzo českých zemí. 23. března vyhlásilministerský předseda Chamberlain a krátce poté i francouzský ministerský předsedaDaladier, že jejich země garantují nezávislost Polska. 17. dubna navrhlSovětský svaz Velké Británii a Francii uzavření trojstranného paktu na obranuproti Německu – jednání již po týdnu přerušena a definitivně skončila. 11.dubna potvrdil Hitler plán „Weiss“, tj. útok na Polsko. Sovětské zastupitelstvív Berlíně obdrželo dopis od něm. vlády, že by uvítalo jednání se SSSR. Hned poukončení jednání se západními zeměmi se v Moskvě vyskytl zástupce NěmeckaJoachim von Ribbentrop. 23. srpna se Evropa dozvěděla, že Německo uzavřelo seSSSR pakt o neútočení. 25. srpna podepsaly VB a F pakt o vzájemné pomoci sPolskem v případě jeho napadení třetí zemí. 31. srpna vznesl Hitler vůči Polskuřadu požadavků a 1. září - aniž by čekal na odpověď – zahájila německá vojskaútok.

 

║ PŘEPADENÍ POLSKA

    Brzy ráno dne 1.9. 1939 ve 4 hodiny 45 minut přepadla tedy německá armáda bez vyhlášení válkyPolsko. Stalo se tak po fašisty zinscenovaném útoku na německý vysílač vHlivicích. Německo mělo opět vypracovaný plán bleskové války, ve kterém bylopočítáno s rychlým poražením Polska a následným přesunutím vojsk na západnífrontu. Anglie a Francie totiž Německu okamžitě po invazi do Polska vyhlásilyválku. Polsko poraženo již v polovině září. Německá vojska postupovala velmirychle a SSSR začal mít obavy o své území (dohodnuto s Německem), protovstoupila do Polska též sovětská armáda, která tvrdila, že Polsko již přestaloexistovat a je třeba chránit obyvatele Ukrajiny a Běloruska. K SSSR bylypřipojeny rozsáhlé oblasti východního Polska, západní část naopak připadlaNěmecku. Ze středního Polska vznikl tzv. Generální gouvernement, jehož vládasídlící v Krakově byla plně podřízena německé správě. Západní velmoci provysvobození Polska nic nepodnikly. Na západní frontě se tak až do jara 1940nebojovalo, proto je toto období nazýváno také jako „válka v sedě“ (Sitzkrieg).

 

║ NĚMECKÉ TAŽENÍV ZÁPADNÍ EVROPĚ

    Již odobsazení Polska bylo jasné, že Němci se teď obrátí na západ. Na jaře 1940 takobsadili Norsko a Dánsko, čímž chtěli zabránit pronikání Britů doSkandinávie a na Balt, získat naleziště železné rudy a vytvořitzákladny pro své síly působící proti Velké Británii.

HlavnímHitlerovým cílem na západě však byla Francie. Po mnoha peripetiích, kdynapříklad kompletní plán napadení Francie, Belgie a Nizozemí s názvemFall Gelb padl do rukou Belgičanů, bylo datum útokustanoveno na 10. května 1940. Němci během tohoto tažení zopakovali svůj drtivýúspěch z Polska, a to i přesto, že proti nim nyní nestál početněslabší nepřítel se zastaralou výzbrojí. Naopak, Spojenci dokázali přečíslitNěmce téměř ve všech oblastech. Avšak jejich velení bylo zkostnatělé, jejichtaktika ani strategie neodpovídaly požadavkům doby. Francouzi se sice přestalispoléhat jen na železobeton Maginotovy linie a pod dojmem německýchúspěchů v Polsku se přeci jen rozhodli vytvořit také samostatnémechanizované a obrněné jednotky, tzv. DivisionCuirassée (DC), ale v době německého útoku byly k dispozici jentři kompletní a jedna ve stádiu výstavby, což naprosto nemohlo stačit.

Rovněž Britovése poučili a v závěru bojů ve Francii nasadili 1st Armoured Division (1. tankovou divizi), svůj způsob reakce na poznatkyz bleskové války v Polsku. Byla to první britská jednotka svého druhuod časů EAF před deseti lety, třebaže nebyla organizována ani vyzbrojena tak,jak měla být. Spolu se stejně nekompletní francouzskou 4. DC a podfrancouzským velením vyrazilo toto obrněné těleso do boje. Došlok několika menším úspěšným bitvám, ale na výsledku války o Francii touž nemohlo nic změnit.

Dokonalýúspěch německého tažení ve Francii uvedl zbytek světa do stavu hysterie, dobřepodporované německou propagandou. Převládal názor, že úspěchu bylo dosaženokombinací drtivé letecké převahy a síly tankových jednotek, které útočilyna špatně připravené a ozbrojené spojenecké oddíly. Skutečnost byla aleo něco složitější, protože Spojenci nejenže disponovali početnějšímisilami než Němci, ale navíc měli za sebou i osm měsíců podivné války,během které konali přípravy. Němci vděčili za svůj drtivý úspěch předevšímvyužití myšlenky napadení a paralyzace nervových center nepřítele, přesněpodle Fullerova článku Plan 1919. Německý vpád na nepřátelské území prostěpřerušil komunikaci, ohrozil týl a rozptýlil jednotky, které zůstaly bezkontaktu s velitelstvím, nepřijímaly rozkazy a skýtaly tak živnoupůdu pro šíření poplašných zpráv a pochybností.

Z tažení veFrancii jasně vyplynula bojeschopnost samostatných obrněných kolon. Bylonezbytné, aby každá moderní armáda měla k dispozici množství tankovýchdivizí s rychlými tanky. Velká Británie v té době disponovala zbytkysvé 1. tankové divize z Francie, v Anglii se formovala 2. tankovádivize a v Egyptě 7. tanková divize. A potřebu samostatnýchobrněných svazků pochopili dokonce i v izolacionistických Spojenýchstátech, kde vzniklo US Armoured Force, americké obrněnévojsko, i když zůstal jeho právní statut až do konce války jen prozatímní.

 

║ VÁLKA V AFRICE

    Ve zbytku roku 1940 probíhala letecká bitvao Británii, pokračující i následujícího roku. Na začátku roku 1941také Němci spolu se svými spojenci podnikli další bleskové tažení na Balkáně.Avšak z hlediska bleskové války se nejdůležitější boje odehrávalyv Severní Africe. Severní Afrika představovala přímo klasický prostor provedení války pomocí obrněné techniky: široké prostory v pusté krajině,málo měst a překážek, neomezené možnosti pro velkolepé výpadya brilantní operace. První střety v poušti, mezi italskoua britskou armádou, probíhaly ještě podle učebnicových pravidel. Britskétanky nenalezly v italských silách konkurenci a početně slabé italsképrotitankové dělostřelectvo jim rovněž velkou škodu nenadělalo.

Aby podpořilsvé italské spojence, rozhodl se Hitler vyslat do pouště své vlastní síly,a tak vznikl známý Afrika Korps, jehož velení bylo svěřeno veteránovipolského a francouzského tažení Erwinu Rommelovi. Podle plánů generálníhoštábu se měl Rommel podřídit italskému velení a věnovat svou aktivituprůzkumu. Rommel však měl s Italy malou trpělivost a navíc toužil sisvým prvním samostatným velením udělat jméno, takže vyrazil provést průzkumbojem. Brity tím poněkud překvapil, protože očekávali, že se nejdřív budedůkladně připravovat a zjišťovat situaci.

Za stávajícísituace však Rommel zatlačoval Brity zpět z území dobytého na Italech.Významnou akcí za války v poušti byla první z bitev u Tobruku,který se mohl pro Rommela stát kvalitní zásobovací základnou. To si uvědomovalii Britové, a tak připravili u Tobruku vynikající obranu,využívající zejména maximální koncentrace palby protitankového i polníhodělostřelectva. Rommel tak proti svému očekáváni narazil na tuhý odpora měl značné ztráty na mužích i strojích. Jako demonstrace toho, jakse vypořádat s obrněnou technikou, to byl mistrovský kousek. Ale zatímcoBritové si toto ponaučení nevzali k srdci, Rommel si je dobře zapamatoval.Už ve Francii použil koncentrované dělostřelecké palby k zastavení jinaknezranitelných britských tanků Matilda II a po lekci u Tobrukupřeměnil dělostřelectvo na nástroj, se kterým chtěl britskou obrněnou technikuúplně zničit.

Následnědocházelo v severní Africe se střídavými úspěchy k dalším akcím, kdybyla početní a materiální převaha Spojenců vyvažována lepším Rommelovýmválečnickým uměním. Teprve když se velitelem britských sil v Severní Africestal generál Bernard Law Montgomery, vítězství se začalo přiklánět na stranuSpojenců. I tak ale Britům napomohly vyhrát spíše zásobovací potíže Němců,než Montgomeryho válečnické umění, které nebylo lepší než Rommelovo.

Montgomery seproslavil zejména britskou ofenzívou proti německým a italským silámu El Alamejnu v říjnu roku 1942. Britové před jejím zahájenímnepozorovaně pronikli do blízkosti protivníkových pozic. Aby vzbudili dojem, žek útoku dojde jinde, bylo k jižnímu úseku fronty nataženo klamnépotrubí pro přívod pohonných hmot. V okolí byly rozmístěny špatnězamaskované atrapy obrněné techniky, skutečné tanky byly maskovány jakonákladní automobily.

Tato bitvamůže posloužit jako klasický případ toho, že Britové museli využívatv boji veškerých možných prostředků, protože jejich bojové umění bylo vždyhorší než německé. Válka v poušti jednoznačně ukázala zkostnatělostbritského taktického myšlení. Britové nasazovali své jednotky do frontálníchútoků oddíl za oddílem, dokud je nezničila německá obrana, zatímco ostatníčekaly, až na ně přijde řada. Hranice mezi nimi byly téměř posvátné, takžei když byl jeden útvar drcen na kousky, sousední mu nemohl nijak pomoci,dokud nepřišel rozkaz shora.

Taktika tankůdoznala v poušti jen malých změn. Němci nadále udržovali obrněnou technikuv husté koncentraci a soustředili ji k úderům na slabá místanepřítele. Britové stále ještě rozdělovali tanky mezi pěchotu a maléformace, připravené buď dosáhnout místního úspěchu, nebo zaútočit proti obraněv naději, že ji prolomí. Největší rozdíly v taktice se všakprojevily, když tanky bojovaly proti tankům. Za těchto okolností se Němcivětšinou zastavili a začali ustupovat, Brity nechali pokračovatv útoku, dokud se neoctli za svou protitankovou clonou. Ani potom senepouštěli do útoku a použili své polní dělostřelectvo a protitankovékanony, dobře chráněné minovými poli, k zastavení nepřátelských tanků,zatímco jejich vlastní tanky podnikly obchvat a rozehnaly zbytky britskýchtanků.

 

║ BOJE NA VÝCHODNÍFRONTĚ


    V souladu s Hitlerovými fantasmagorickýmipředstavami o životním prostoru pro árijskou rasu na východě se Wehrmachtpilně připravoval na napadení SSSR. Německá armáda se mohla v té doběpokládat za nejsebevědomější a také nejprofesionálnější armádu, jakou světv poslední době poznal. Dosáhla rozhodujících vítězství nad Poláky, Dány,Nory, Nizozemci, Belgičany, Francouzi a Brity a nepoznala vážnějšíneúspěch nebo porážku. Střízlivěji uvažující němečtí důstojníci si všakuvědomovali, že SSSR by mohl představovat poněkud tvrdší oříšek - měli napaměti osud Napoleona Bonaparta, který si po skvělých úspěších v Evropěvylámal zuby na carském Rusku.

Plán naobsazení Sovětského svazu, nazývaný Barbarossa, začal vznikat napodzim 1940 a v podstatě se jednalo o souběžnou ofenzívu třískupin armád směrem na Leningrad, Moskvu a Kyjev. Bylo by logicképředpokládat, že německé velení bude po úspěších v Polsku a na západěplně podporovat princip Blitzkriegu, ale ve skutečnosti se němečtí plánovačivíce drželi konzervativnějšího schématu. Nejčastěji prosazovaným plánem bylanamísto paralyzace nervových center anexe protivníkových území a zabití conejvětšího počtu Sovětů. Jiné pojetí vycházelo z předpokladu, žekapitulace bude automaticky dosaženo po dobytí největších sovětských měst,zejména Moskvy a Leningradu, o čemž se ale zrovna u Sovětů dalos úspěchem pochybovat. Zvažovalo se vytvoření silné německé linie, jejížpostup do ruského vnitrozemí měl být tak razantní, že by Sověti požádalio mír co nejdříve v naději, že se Němci spokojí se svými územnímizisky. Všechny německé úvahy byly z vojenského hlediska výborné,představovaly však naprosté nepochopení mentality Sovětů.

   K napadeníSSSR došlo 22. 6. 1941. Stalin až do poslední chvíle nechtěl uvěřit svýmkolegům, že jeho zemi Němci napadli. Celou dobu spoléhal na pakt o neútočení.USA a Anglie mu i přes jeho politické praktiky nabídly vojenskou pomoc. I ruskéobyvatelstvo bylo vyzváno k boji, začala tvrdá partyzánská válka. Německávojska postupovala se stále většími obtížemi. K těm nejtěžším bojům se zařadilabitva o Leningrad (leningradská blokáda - obležení Leningradu německou armádou– září 41 až leden 44. Pro intenzívní odpor zejména obyvatel Leningradu seněmecké armádě v zimních měsících 1941 nepodařilo Leningrad obsadit, protozvolila blokádu. Město zůstalo v obklíčení téměř 900 dní - zemřelo více než 1mil. civilistů hladem, zimou i v důsledku bombardování. Až v lednu 1944 byliNěmci sovětskou armádou donuceni ustoupit. Dalším nedosaženým cílem Hitlerabyla Moskva (20 km před Moskvou, ale nepodařilo se ji dobýt).     

║BOJE V ZÁPADNÍ EVROPĚ

    V létě 1943 se britské a americké jednotkyvylodily na jižním cípu Sicílie, na podzim v Itálii u Salerna. SSSRtím získal dlouho požadovanou druhou frontu v Evropě a i když bydal raději přednost vylodění ve Francii, akce v Itálii pro něj znamenalaalespoň důkaz, že to Američané a Britové myslí s bojem proti Německuvážně. V Itálii se následně zhroutil Mussoliniho režim, takže obranuItálie proti Spojencům museli převzít sami Němci, už tak značně vysílení bojina východní frontě.

Němci nyníočekávali invazi Spojenců ve Francii, nevěděli ale přesně, kde k ní dojde,a museli proto rozdělit své jednotky tak, aby pokryli všechny možnosti.Nejvíce se obávali útoku u Pas de Calais, nejužšího místa kanálu LaManche, naproti tomu Rommel, velitel německé skupiny armád B, předpokládalvylodění v Normandii a snažil se umístit jednotky zde, aby jimv případě útoku Spojenců nepřátelská letadla nezabránila v přesunu namísto vylodění. Naopak Rommelův nadřízený von Rundstedt držel tankové jednotkyvíce vzadu, aby se zde mohly soustředit k mohutnému úderu pro případ, žeby Spojenci prorazili obranné linie na pobřeží. Obával se, že příliš předsunutéjednotky by mohly být letadly zastaveny dříve, než by se stihly stáhnout kvůliútoku v jiné oblasti. Nakonec došlo ke kompromisu a německé síly bylyrozděleny na část podléhající Rundstedtovi a část Rommelovu.

Když pak 6.června 1944 k vylodění skutečně došlo, události daly za pravdu Rommelovi.Spojenci se vylodili v Normandii a jejich letecká převaha bylazničující. Spojenecké taktické bombardéry všech tříd ničily mostya železnice pro přesun obrněných jednotek nepřítele. Pokud se náhodoutanky odvážily na pochod, byly nemilosrdně decimovány spojeneckými letadly,takže se nakonec veškeré přesuny musely odehrávat v noci. Němečtí vojácis notnou dávkou černého humoru říkali, že když jsou na obloze letadlaopatřená kamuflážním nátěrem, jsou britská, když stříbřitá, tak americká,a když žádná, tak německá.

Spojencům takévýznamně napomohlo Hitlerovo přesvědčení, že útok v Normandii je klamnýa ke skutečnému vylodění dojde v prostoru Pas de Calais. Hitler protonedal svolení k posílení jednotek v Normandii, až teprve 12. červnabyly přisunuty posily z východní fronty.

StrategieSpojenců pro první fázi tažení po vylodění byla relativně jednoduchá.Montgomery chtěl použít britské a kanadské jednotky v oblasti Caen,aby zde poutaly Němce. Američané měli současně ze západu obejít hlavní bojovoulinii a proniknout do vnitrozemí Francie. Byl to chytrý plán, kterývyužíval německou taktiku proti Němcům samým. V Polsku a ve FranciiNěmci překvapili vysláním obrněných kolon přes oblasti považované do té doby zaneprůjezdné pro tanky a Montgomery chtěl nyní udělat to samé. Zatímcov okolí Caen byla otevřená krajina vhodná pro tankový boj, takže zde Němcisoustředili značné síly, v americkém sektoru se nacházela zemědělskékrajina protkaná mezemi a živými ploty, těžko průchodná pro obrněnoutechniku, a proto německá obrana v těchto místech nebyla tak silná.

PřestožeSpojenci měli drtivou leteckou převahu a Němci naopak značné organizačníproblémy, způsobené především rivalitou von Rundstedta a Rommela, celá akcese značně protáhla. Navíc na obraně Normandie se podílela zejména německápěchota a dělostřelectvo a tanky zůstávaly v záloze, takže semohly stát nepříjemnou hrozbou ve chvíli provedení průlomu. Montgomery protos cílem zničit německé tanky naplánoval v oblasti jižně od Caenoperaci Goodwood, jednu z největších tankovýchbitev 2. světové války, která soutěží v tomto oboru o primáts bitvou u Kurska. Proti 1 350 britským a kanadským tankůmzde stálo 400 německých, v průběhu akce přisunuli Němci další jednotky.Celá akce prokázala značnou zaostalost spojenecké obrněné techniky,a skončila neúspěchem Spojenců. Pro Brity měla tato bitva ještě jedennepříjemný dopad: ztratili zde tak velké množství sil, že už nikdy potom nebylischopni vést samostatné akce, bez podpory Američanů.

Naproti tomu v americkém sektoru došlo na sklonku červencek významnému průlomu, když Američané pod vedením generála Pattonaprorazili německou obranu v tankové bitvě u Avranches. Patton dáleplánoval přenechat Bretaň pěchotě, zatímco tankové síly by vyrazily na východ,do srdce Francie. Jeho záměry mu potom poněkud usnadnil Hitler, když nařídilmohutný útok tanků do jediného bodu spojenecké obrany, pro který byly vyhrazenysíly, jež mohly být použity daleko účelněji. V oblasti města Falaise takbyly ve spojeneckých kleštích zbytečně vyplýtvány dvě německé armády,a i když se mnoha německým jednotkám podařilo vyklouznout, ztratilyvětšinu své výzbroje. Mezitím Američané pod vedením generála Pattona vyrazilina východ, vyhnuli se bitvě u Falaise a vstoupili do Paříže.

Je důležité siuvědomit, že v Normandii a vlastně ani nikdy potom nedokázaliSpojenci zvítězit pomocí nějakých mistrovských taktických kousků, ale vždy jendíky početní převaze a vychytralosti. Přesto si dokázali osvojit německýzpůsob boje, přijmout bleskovou válku za vlastní.

Němci se ještějednou pokusili o zvrácení situace a naplánovali svou posledníofenzívu, ke které došlo v Ardenách. Snažili se zopakovat svůj úspěchz roku 1940, protože oblast Arden byla stále považována za neprůchodnoupro tanky. Počítali především se špatným počasím, které by zabránilospojeneckým letadlům vzlétnout. Skutečně, dokud bylo zataženo a spojeneckáletadla musela zůstat na zemi, Němci byli poměrně úspěšní. Ale přestožepočáteční šok způsobil ústup některých amerických jednotek, zůstala řada těch,které se postavily na odpor. Do oblasti se rychle přesunuly další spojeneckéjednotky, které se neustále pohybovaly a rozmisťovaly, přičemž vyvíjelytlak na německé oddíly. Tuto taktiku zkoušeli v roce 1940i Francouzi, ale neúspěšně, takže nakonec umístili své tanky do statickýchobranných postavení.

Nakonec Němcůmdošly pohonné hmoty a vyjasnilo se, takže spojenecké letectvo ihnedvyrazilo proti německým jednotkám, čímž německá ofenzíva skončila. Němci při níztratili 100 000 mužů a 600 tanků a ještě větším ztrátám zabránilyjedině organizační zmatky ve spojeneckém velení. V podstatě znamenalaněmecká ofenzíva v Ardenách podobně zbytečné vyplýtvání sil jakov případě Falaise a úplnou německou porážku příliš neoddálila.

Závěrečnou etapou válkychápeme překročení spoj. vojsk magickou hranici – řeku Rýn – po mostě Remagen.Rusové se směrem k Berlínu vydali z druhé strany. Na konci dubna se obě armádystřetly na Labi u Torgau. 2. 5. 1945 byl dobyt Berlín. Hitler spáchal 30. 4.1945 sebevraždu. Dne 6. 5. 1945 podepsalo Německo v Remeši bezpodmínečnoukapitulaci, o dva dny později na nátlak Stalina tento akt zopakovalo ještě vBerlíně. Válka v Evropě skončila (u nás proběhly poslední boje ve dnech 9. – 11.5. 1945 toho roku u obce Milín na Příbramsku. V Tichomoří ještě válka u koncenebyla.

║HIROŠIMA, NAGASAKI

    S použitímnově vyvinuté jaderné zbraně donutily USA Japonsko ke kapitulaci. 6. srpna 1945svrhl americký bombardér B-29 atomovou bombu na město Hirošimu, ležícív jihozápadní části ostrova Honsů. O tři dny později byl proveden dalšíútok, tentokrát na Nagasaki na ostrově Kjúšú.

   Po svrženíatomových bomb, jež si jenom v Hirošimě vyžádalo 200 000 mrtvých a vícenež 100 000

Raněných, si japonský císař Hirohito vynutil na vojenskémvelení souhlas s příměřím a bezpodmínečnou kapitulací. Kapitulační paktbyl podepsán 2. 9. 1945 na palubě americké bitevní lodi Missouriv Tokijském zálivu.

   Experimentys atomovou zbraní v rámci ProjektuManhattan začaly po vstupu USA do války v 

Prosinci 1941. Práce probíhaly v horečném tempu a 16.července mohl být na střelnici v Alamogordu v Novém Mexiku provedenprvní pokusný výbuch. Po kapitulaci 3. říše 7. května 1945 zůstalo jedinýmmožným cílem pro první úder Japonsko.

   Poté, co japonskávláda odmítla nabídku Spojenců a chtěla dále pokračovat v odporu, sáhlyAmeričané k použití atomové zbraně. Z ostrova Tinian odstartoval 6.srpna ve 02.45 hodin bombardér B-29 EnolaGay s atomovou bombou Little boyna palubě. Poté, co průzkumné letouny hlásily z oblastí tříuvažovaných cílů nejlepší povětrnostní podmínky nad Hirošimou, zamířila Enola Gay k tomuto městu.

   V 08.15 hodinbyla bomba svržena. O 45 sekund později již mohla posádka letadla přes svéochranné brýle zahlédnout oslnivý záblesk a poté růžový hřibovitý oblak.

   V hirošimězuřila ohnivá boře ženoucí se rychlostí 1200 km/h . Této ničivé síle padly zaoběť téměř všechny budovy. Podobný obraz se naskytl 9. srpna také posádcebombardéru nad Nagasaki. Tehdy si útok vyžádal 74 000 mrtvých a40 000 raněných. Radioaktivní záření způsobovalo v okruhu jednohokilometru od místa dopadu jistou smrt. Ranění byli těžce popálení,k dalším následkům patřila rakovina a vážné změny dědičných vlastností.Ničivé účinky radioaktivního záření v postižených oblastech přetrvalydesetiletí – způsobovaly choroby z ozáření a porody znetvořených dětí.


║ZÁVĚR

    Pro všechny lidi na světě, ať těch, kteří sami válkou prošly, či těch, kteří se o ní pouzedovídají nebo učí. Pro všechny by měla zobrazovat velký vykřičník, kterého simusíme neustále všímat. Představa, že by například dnes začala 3. světováválka, válka v době, kdy jadernou zbraň ať již tajně, či veřejně vlastnímnoho zemí je hrozná. Pro ty, kteří si stále hrůzy této a vůbec všech válekneuvědomují jsem připravil pár tabulek, které tuto hrůzy dokonale shrnují.

║OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

Bohužel, se sem nevešla . . .

║POUŽITÁ LITERATURA

K vypracovánítéto seminární práce jsem použil těchto zdrojů:

TEXT

Knihy:   Kronikalidstva; Fortuna print 1992

Internetovéadresy:       www.seznam.cz

                                   www.yahoo.com

                                   www.maturita.cz

OBRÁZKY

Internetovéadresy:       www.valka.cz