Blbci na co šáhnou to ukradnou nebo to rozbijí
Každý blb podceňuje množství blbých jedinců ve svém okolí. Bez ohledu na to jak vysoký je něčí odhad o množství blbců, blb je opakovaně zděšen fakty, ty které kdysi považoval za racionální a inteligentní, se ukážou být nestydatě stupidně blbí, blb je den po dni, s nikdy nepřestávající monotónností, obtěžován v čemkoliv, co dělá, stupidními blbými individui, která se objeví, náhle a nečekaně, na místech, kde se to nejméně hodí, v nejvíce nepravděpodobných okamžicích. Pravděpodobnost, že určitá osoba je blbě stupidní, je nezávislá na kterékoliv jiné charakteristice dotyčné osoby. To je velice důležité a pro mnohé blbce těžko stravitelné. Stupidita blbců je nediskriminující výsada všech skupin blbců a je uniformně distribuovaná podle konstantních proporcí, nezávisle na velikosti skupiny, individuelním IQ, vzdělání a akademickými tituly; stejně mezi dělníky, studenty, vysokoškolskými profesory a laureáty Nobelovy ceny, mezi ženami a muži, vyvinutými a nevyvinutými společnostmi, atd. Stupidita blbců je determinovaná geneticky a ne kulturně. Stupidní blb je ten, který způsobí ztráty jinému blbci, nebo skupině blbých osob, aniž z toho má jakýkoliv užitek; dokonce může i sám utrpět ztrátu. Toto je stěžejní zákon, klíčový aspekt teorie blbé stupidity, který je velice obtížné akceptovat, protože všichni předpokládáme, že blbci v podstatě jednají rozumně. Praxe každodenního života nás ale utvrzuje o pravém opaku. Denně ztrácíme energii, zdraví, náladu a peníze (někdy i život) kvůli blbým kreaturám, které nám toto vše způsobují bez jakéhokoliv rozumného důvodu, jen proto, že jsou jednoduše blbě stupidní. Blbci, kteří nejsou dokonale blbí, vždycky podcení škodlivou moc stupidních blbých individuí. Zejména opakovaně zapomínají, že všude a na všech místech a za jakýchkoliv okolností, jednat nebo se družit se stupidními blbci, se vždycky ukáže být chybou, za kterou jeden těžce zaplatí. Ignorování tohoto zákona přineslo blbcům nevyčíslitelné ztráty. Všechny kategorie blbců, zejména inteligentní blbci, ale i hloupí blbci, si často myslí, že mohou blby oblbnout, nebo je zmanipulovat, ale ve skutečnosti jim jsou vydáni na milost a nemilost, primárně proto, že si jen těžko dokážou představit, proč a jak blbové myslí a jednají. Stupidní blbec je nejnebezpečnější typ blbce. Z čehož logicky vyplývá, že inteligentní Blbec je nebezpečnější než hloupý blbec. Kategorie blbců nejsou statické. Různé typy blbců se mohou za různých okolností chovat odlišně a čisté typy, jsou vzácné, snad s výjimkou stupidních blbců, kteří ukazují tendence ke konsistentnímu stupidnímu chování. Přesvědčení, že blb je neschopen stupidního myšlení či jednání, je obyčejně znakem blbé stupidity. Co z toho pro nás vyplývá? Stupidní blbci jsou nesmírně škodliví a nebezpeční a jsou primárním důvodem, proč jdou kultury a civilizace, vždy do ekonomické a politické hluboké krize. Bylo by ale chybou se domnívat, že nějaká země je v úpadku proto, že má největší počet blbů. Důvodem úpadku obvykle je, že blbým členům společnosti je ostatními blbci dovoleno, aby se stali aktivnější a tím měli větší vliv a dojde ke změně ve složení blbé vlády na ještě blbější vládu. Země, kultury a civilizace, které se rozvíjí, mají u moci vysoký počet inteligentních blbců, kteří jsou schopni držet v šachu hloupé skupinu blbů a v ten samý okamžik produkovat dostatečný zisk pro sebe a ostatní členy blbé společnosti, což vyústí ve funkční ekonomiku. V zemích, s kterými to jde z kopce, dojde k alarmujícímu vzrůstu hloupých blbců, kteří zastávají mocenská a ekonomická centrální postavení a ekonomika jde logicky do rychle do krize. Česká republika, Evropa, USA, atd. je tedy v hluboké dlouhodobé krizi, protože v centru politiky a ekonomiky jsou místo vysoce inteligentních blbců, jenom staří hloupí ubozí blbci, kteří na co šáhnou, to ukradnou, nebo rozbijí.
