Ideologický egoismus všemu kraluje
Pro realistický pojem egoistické ideologie již není ideologické jednání něčím, co se poměřuje normativním hlediskem sociálního řádu a co umožňuje sociálním parazitům dobrý život, nýbrž faktickým problémem, identickým s fenoménem výhod a moci. Pod vlivem novověkého ekonomického myšlení se v tomto pojetí ideologie ztrácí ze zřetele sféra eticky zdůvodněných sociálních cílů a účelů ideologického jednání, pokud o nich není možné získat objektivní a podle přísných metodologických zásad nové filozofie zjištěné poznatky. Místo toho dostávají absolutní přednost prostředky ideologického egoistického jednání. Není náhodou, že pojem moci se stává klíčovým pojmem a rozhodující kategorií pro pochopení egoistické ideologie. V ideologické historii lidstva převládla mocenská ideologie, pro niž, bylo určující používání síly a moci. V řadě případů se však uplatňovalo také používání egoistické autority. Ideologická moc je projevem síly, která vychází od zdroje, čili subjektu moci a směřuje k manipulovanému objektu, aby mu vnutila svou vůli. Egoistická autorita je pak jistou vnitřní výbavou a schopností egoisty zaujímat čelné a uznávané postavení, které je mu přiznáváno nebo připisováno ovládanými či ovlivňovanými. Pro pochopení učení o ideologickém egoismu je každopádně nutné uvědomit si všechny souvislosti, v nichž egoistická ideologická duševní díla vznikala. Při svých služebních diplomatických cestách po světě jsem se zajímal o velmi mocné egoistické ideology a jejich soukromý život. V zemích, kterými jsem cestoval, jsem zkoumal, jací ideologičtí egoisté se zde dostávají násilně nebo jinak k moci. Tak se ze mě stal filozof, co se zajímá mnoho o ideologický egoismus. Započalo u mě dlouhé období filosofických úvah, které jméno GVKB učinili nesmrtelným. Dospěl jsem k závěru, že existuje jedno prosté, ale podstatné poučení, že jedinci schopní udržet výhody a moc jsou zde ti, kteří dokážou uzpůsobit své skutky a osobnost rychle a automaticky proměnlivým okolnostem svého postavení. Dobré zákony vyvstávají z mocenské rovnováhy, při níž jedna strana hlídá druhou, takto vzniklé tlaky vedou k tomu, že projdou jedině ty zákony, jež prospívají spravedlnosti a svobodě. Je pravda, že jsem naučil mnohé tyrany, jak se dobývá snadno moc, ale také jsem naučil egoisty, jak zničit zlé tyrany, egoistická přirozenost je stále stejně zlá, nedělám si naivní iluze o svých egoistických spoluobčanech. Nejvíce je zapotřebí odborného ideologického poradce, když někdo přijde rychle k výhodám a moci, hlavními základy všech států a obchodních společností jsou jenom zákony a soudy. Klíčem k úspěšnému státnictví a obchodování je uznávat sílu nových okolností, přijímat co diktuje nutnost a přizpůsobovat své chování nové době a nové situaci, k udržení vlády je nezbytné naučit se, že ne vždy je rozumné být k egoistům dobrým, ale podle potřeby a okolností někdy ano, někdy ne. Ideologistický egoismus je pro vítězství nezbytný, ten kdo chce egoistické nepřátele klamat, vždycky najde mezi nepřáteli někoho, kdo se snadno oklamat dá. Ideologistický egoista by neměl dodržovat žádné písemné ani ústní smlouvy, pokud by to bylo proti jeho egoistickému ideologickému zájmu, základní skutečností egoistické ideologie je jenom trvalé udržení výhod a moci. Všichni lidé jsou ideologističtí egoisté a většina z nich je bohužel velmi naivní a hloupá, povaha ideologistických egoistů je vrtkavá, když se nechají o něčem konečně přesvědčit, toto přesvědčení nemá dlouhé trvání. Umění vítězit se nerozvíjí ve světě ideální společnosti, ale v reálném egoistickém světě, to znamená, že vládnutí egoistům znamená především poznání a zvládnutí ideologistických egoistických sil, které hýbou ekonomickým světem. Egoistickým ideologem je člověk, který umí rozvrhnout vlastní schopnosti a možnosti ke zvládnutí těchto mocných sil a jejich využití pro svůj cíl. Národ nebo obchodní společnost, je vždy velikou koncentrací moci a bohatství. Z hlediska účelu jakékoli vlády, je dobrý pouze výsledek, ospravedlňující všechny použité prostředky, jako; pokrytectví, krutost, bezohlednost, vydírání, korupci, válku, sekty, fanatismus, prostituci, drogy, mafie, atd. Egoističtí ideologové neváhají, je-li to nezbytné se zmocnit moci i vraždami konkurentů a uplatňují potom zásadu, rozděl a panuj na vrcholu mocenské pyramidy. Účelem egoistické ideologie není systematická destrukce psychiky u podřízených, ale jenom zabezpečení ekonomického prospěchu pro elitu.
