Moudří čas mají a hlupáci jej nemají
Není důležité co děláme ale jak to děláme. Proč se zdržovat otáčením stránek u knihy, co si třeba pustit si na internetu film, kde text se pohybuje tak rychle, abychom jej mohli číst po stránce, která je graficky upravená tak, aby bylo čtení pohodlné a nenamáhalo náš zrak. Delší dobu mě pijí krev amatérské blogy a stránky, kde je čtení textu utrpením, někdy zde jsou dokonce i vyskakující reklamy nebo je to barevně tak zoufalé, že je problém zde něco přečíst. Je třeba si už uvědomit, že internet je zde pro zákazníky, oni rozhodují o návštěvnosti stánek a tím i o tom jestli je provozovatelé neodstraní, protože z nich nic nemají. Vše je jako když sedíte v autě a pokud je řidič dobrý tak je pro vás i jízda autem dobrá, práce to je vždy plnění úkolu abychom vyřešili situaci a buď ten úkol plníme dobře, nebo jej plníme špatně a je jedno jestli tím úkolem je dělat prezidenta republiky, nebo vytvářet stránky na internetu, není důležité, co děláme, ale jak to děláme. Jednoho dne, když šel Buddha lesem, narazil tam náhodou na hlupáka, který se snažil tupou pilou pokácet strom. Pižlal jeho kmen velmi usilovně, byl celý zpocený a silně zapálený do svého úkolu. Když přišel Buddha blíže, zeptal se ho: „Copak to děláte?". Hlupák zvedl hlavu, nechtěl se zdržovat, rychle odpověděl: „Cožpak to nevidíte, řežu tenhle strom. Zkoušel jsem řezat i jiný strom, ale tenhle les je asi prokletý." „Prokletý není, ale vy máte velmi tupou pilu! Proč si jí nenabrousíte?" „Nabrousit? Ale kdepak, běžte. Na takové hlouposti já nemám čas. Musím ten strom porazit do setmění, tak nezdržujte." odbyl Buddhu. Buddha na to pravil: ,,Díky bohu, se smát sobeckým sviním mohu, tak to je že ten druhý sobecká svině je." Hlupák se posadil na zem a začal plakat, potom vstal a následoval Buddhu jako jeho žák a vždy měl sebou ostré nástroje a ostrý jazyk.
