Politici jsou paranoidní schizofrenici
Politici jsou paranoidní schizofrenici, jediný rozdíl mezi všemi politiky je jenom v tom, v jakém stádiu duševní nemoci se právě nacházejí, někteří jsou již ve stádiu, kdy léčba není možná a u některých by léčba byla ještě možná. Samozřejmě že z každého pravidla existují vzácné výjimky a tak asi 1% politiků nejsou paranoidní schizofrenici, ovšem oni bohužel vždy existují na okraji politiky a minimálně do ní zasahují. Jsme symbiotičtí tvorové a tak se přizpůsobujeme času a prostoru, ve kterém dlouhodobě existujeme, prostředí politiky je prostě takové že z politiků dělá vždy paranoidní schizofreniky, není to ale nový problém. Spiklenci obklopí Caesara, Brutus mu poklekne u nohou a společně vrazí své dýky do Caesarova těla. Ten ještě spatří, že mezi vrahy je i starý přítel Brutus a pronese slavnou větu: „I ty, Brute?" Vražda vyvolá mezi senátory vřavu, kterou se snaží uklidnit Brutus. Rozhněvaný Marcus Antonius jen žádá, aby směl promluvit na Caesarově pohřbu. Moderní doba sebou nese moderní metody! Atentát na Hitlera z 20. července 1944 byl pokus o zabití Adolfa Hitlera zorganizovaný odpůrci režimu, kteří se rekrutovali především z řad armády. Měl na něj navazovat státní převrat a spiklenci doufali, že se jim poté podaří vyjednat mír se západními spojenci. Akce představuje jeden z vrcholů německého protinacistického odboje. Vlastní atentát provedl plukovník Claus Schenk von Stauffenberg. Neúspěch podniku, z něhož Hitler vyšel jen lehce raněn (za což mohla jednak slabá nálož, jednak fakt, že v průběhu porady někdo kufr s výbušninou odsunul tak, že Hitlera před výbuchem ochránil masivní dubový stůl), znamenal fakticky i neúspěch chystaného převratu. Prostě politika je krutým bojem o moc a následkem je bohužel to že se z politiků stávají paranoidní schizofrenici.
