Smrt vyřeší všechny problémy
Jestliže vám způsobuje problémy v bytě bzučící moucha, tak jí zabijete plácačkou na mouchy, na smrti není nic zlého, vše co je zde živé, se živí tím co bylo dříve živé, navzájem se zabíjíme a pojídáme, na tomto principu je postaven ekosystém. Na kanibalismu není nic zlého, není rozdíl mezi lidským masem a masem z prasete, jsou to jenom naše ubohé sektářské myšlenky, které odsuzují kanibalismus a jiné formy násilí a zabíjení. Každá svatá sekta zakazuje zabíjení, protože se vůdcové sekt bojí toho, že by je mohli zabít ostatní členové sekty, za jejich sobectví a lakomost. Jenom strach ze smrti, dokáže zkrotit v člověku jeho sobeckou touhu po tom parazitovat na druhých lidech, tam kde sektářská elita nemá strach ze smrti, tam tato elita snadno dělá ze svých stoupenců ubohé otroky, co pracují za minimální mzdy a bojí se nezaměstnanosti. Politická a náboženská ideologie je založená na ideálu, kde se lidi nezabíjejí a nepoužívají násilí k prosazení svých egoistických zájmů, to ale nikdy nefungovalo a nikdy to ani fungovat nebude. Veliké přelidnění vždy způsobilo ekonomickou a ideologickou krizi, což vedlo logicky k dlouhým a velikým válkám, nebo zde byli zase hladomory a epidemie, což je taky válka, ale vedená jiným způsobem. Současný konzumní svět, to je díky sektám veliká ubohá nemocnice, kde nemá logicky život smysl, protože zde není nikde v ničem přirozené zdraví, a to vše je způsobeno politickými a náboženskými mocnými a bohatými sektami, které přísně zakazují zabíjení a násilí. Koncentrační vyhlazovací tábor Osvětim, byl pro sektářskou svatou kulturu soustem, které nemohla dlouho strávit a vedlo to logicky k zákazu propagování Fašismu a soudnímu procesu který odsoudil k smrti Fašistické vůdce. Nemoci, parazité, šelmy, blesky, se snaží člověka násilně zabít a bereme to jako něco co je přirozené s čím se musíme smířit, proč se nedokážeme smířit už s tím, že nás chce zabít druhý člověk z nějakého důvodu? Nikdo zde nezabije člověka kterého miluje a potřebuje, je zde vždy snaha zabít lidi, které nemilujeme a nepotřebujeme. Naše myšlení a následně i konání vychází ze situace, pro každou situaci zde jsou jiné zákony a normy, podle kterých myslíme a konáme, jinak myslíme a konáme v době války a jinak v době míru. Mír to je jenom spánek ve kterém čerpáme energii pro válku, v současnosti naše kulturní civilizace už dlouho ideologicky spí a je třeba aby se ideologicky probudila a začala zde veliká dlouhá ideologická válka o to co milujeme a potřebujeme, v této válce se budeme zase noho zabíjet a ničit mnoho hodnot, vše se neustále jenom opakuje, tak jako se opakuje den a noc, nebo jako se opakuje náš hlad a uspokojení našeho hladu, po kterém zase následuje veliký hlad, po tom co potřebujeme a milujeme.
