Soukromí vytváří iluzi štěstí
Soukromé vlastnictví není ekonomické. Jsou zde pouze dva extenční životní stavy a to stav kdy drogu máme a stav kdy drogu nemáme, soukromí je pro nás drogou a pokud je nemáme máme z toho depresi a agresivně se snažíme soukromí zde získat, ale dlouho si soukromí neudržíme a tak o něj přicházíme a zase musíme agresivně soukromí zde získávat. Po celý život tedy jsme v zajetí drogy s názvem soukromí a to není ekonomické a dělá nám to ze života očistec, proč si neuvědomujeme jak nebezpečné je pro nás být závislými na soukromí a pořád děláme tu samou chybu už po mnoho tisíciletí? Soukromí vytváří iluzi štěstí, protože je to silná droga, každá iluze je zde ale omezenou dobu tak jako náš sen je zde jenom krátce. To co je nám zakázané to nás přitahuje to poznat a když to poznáme jsme zklamaní a cítíme se podvedení, jsme herci a potřebujeme diváky v soukromí ale nemáme již diváky a tak máme z toho deprese a unikáme zase do společnosti. Je náročné hrát zde divadlo ale jenom tak se zde můžeme naučit mnohému a naučíme i mnohému druhé lidi. Ten kdo chybuje nechce aby se mu diváci smáli a tak uniká logicky do soukromí, ale to není řešení, je třeba přestat hmotně a duševně chybovat a tím se vám už nebudou diváci smát. Elita uniká do soukromí, protože chybuje tím že nepracuje pro společnost správně a nechce, aby se jí ostatní lidi smáli.
