Všichni hledají cestu do ekonomického ráje
Všechny ideologické egoistické systémy vycházejí z jedné základní chybné myšlenky, která praví, že ideologičtí egoisté si nemohou být nikdy rovni, protože nejsou všichni stejní, ba právě naopak, každý se od ostatních něčím liší, hlavně tím, kde, kdy a komu se narodil, dále pak vrozenými schopnostmi, nabytými vědomostmi, nadáním, či touhou a ideály, apod. Při pohledu z materiální stránky to znamená, že se ideologičtí egoisté od sebe musejí lišit v tom, kolik materiálních statků a peněz si přivlastnili a zda díky tomu mají nějakou moc nad ostatními. V ideologistické egoisticky zaměřené společnosti, což byly dosud všechny na Zemi, nebylo problém vytvořit mocenský systém, který by těm, co mají výhody, umožňoval vládnout nad těmi, kteří výhodami neoplývají a dále je utlačovat a obírat. U elity bylo právo mít výhody děděno z jednoho pokolení na druhé, z otce na syna. Ideologičtí chudí egoisté, museli pracovat pro bohatou ideologickou egoistickou elitu a dostali jenom tolik toho, co potřebovali, aby se obnovila jejich síla k práci a tak žili v bídě a nedostatku, byla to jejich povinnost, víra jim slibovala za to po smrti ráj. Po mnoha staletích už ideologičtí chudí egoisté potřebovali jiný, o něco spravedlivější systém, který by odrážel jejich myšlení, názory a technický pokrok ve společnosti. Zrodily se první sociální ideologie, ve kterých byli ideologističtí egoisté relativně svobodní a mohli si dokonce i zvolit ty, kteří jim budou vládnout. Ti, které si ideologičtí egoisté zvolili, měli většinou vyšší vzdělání, zastávali nějakou lepší pozici a měli dostatek peněz. Ideologičtí egoisté naivně věřili, že takoví inteligentní a vzdělaní ideologičtí egoisté jim budou vládnout nejlépe. To je samozřejmě nesmysl, protože inteligence a vzdělanost nemá vliv na charakter ideologistického egoisty. Už přestalo být pro ideologistické egoisty přijatelné, aby jim vládli jenom Ti, kteří mají hodně peněz, protože bylo jasné, že nezískali peníze čestným způsobem, ale okradením ostatních. Proto se musela ekonomická elita prozatím mazaně stáhnout do pozadí, stát se pro obyčejné ideologistické egoisty relativně neviditelnými. Místo sebe do vládnoucích pozic dosadili politiky, což byli ideologičtí egoisté podobní jim samým s tím rozdílem, že jejich hlavním cílem není hrabání a hromadění peněz, ale možnost vládnout Těm dole a opájet se mocí. Ideální svatý politik je výrazná, silná a egoistická ideologická osobnost, s pocitem neomylnosti a nenahraditelnosti. Musí umět dobře ideologicky mluvit a musí mít schopnost manipulovat s ideologickými egoisty a změnit jejich staré názory podle své nové představy. Po určitém čase se musí vládnoucí politikové nahradit jinými, nebo odejít do bezvýznamných politických stran. Pochopitelně se nic nezmění, egoistický systém zůstane stále stejný, pouze budou stejně egoisticky vládnout jiní sobečtí politici a okrádat zase ty co je zvolili. Ti co jsou dole, to jsou všichni ideologičtí egoisté ve státě, kteří nejsou aktivní v politice, a nepodnikají ve velkém, nemají žádné politické cíle, jsou tak zaneprázdněni každodenním životem, prací a svými problémy že nemají čas ani sílu přemýšlet o konzumní společnosti, v níž žijí. Také jim chybí hodnotné informace a celkový pohled, protože vidí vždy jen bezvýznamný kousek systému, ten, který jim Ti nahoře a Ti, co mají moc, dovolí laskavě vidět. Pokud ti dole něco chtějí, tak zjednodušeně jenom to, aby měli více peněz, protože se domnívají, že potom budou zde i více šťastnější. Toho s úspěchem využívají ty strany, které jsou v opozici, které se snaží dostat Ty dole na svoji stranu předstíráním, že bojují za jejich práva. Neustále se je snaží přesvědčit, že Ti nahoře vládnou špatně a že oni by vládli lépe pro jejich větší blahobyt. Ti nahoře se naopak snaží Těm dole dokázat, že se mají čím dál tím lépe, protože pro ně dělají všechno možné i nemožné. Ideálními občany pro politiky jsou Ti, kteří hodně pracují a málo přemýšlejí. Proto je podporována televize, která vysíláním ideologických pořadů a seriálů lidí otupuje a podporuje jejich konzumní a stereotypní typ života. Je povolena konzumace slabých drog, protože pomáhá lidem zapomenout na jejich problémy a šedivý svět, ve kterém žijí. Užívání tvrdších drog je už ale zakázáno, protože spěje k rychlejší závislosti, zločinnosti a rychlejšímu konci života, což je z ekonomického a ideologického hlediska nevýhodné. Je podporován sport, protože pomáhá vybíjet přebytečnou energii, která by se mohla jinak obrátit nežádoucím směrem. Praktické vzdělání není podporováno, protože chytřejší a vzdělanější lidé jsou pro tento sektářský systém velmi nebezpeční. Vzdělání je zaměřeno jenom teoreticky, jako příprava na budoucí otrocké zaměstnání. Je ekonomicky podporována neškodná amatérská zábava nebo činnost Těch dole, neboť platí, že pokud si někdo s něčím mnoho hraje, nemá čas na přemýšlení o chybném systému, ani snahu ho změnit. Jak už bylo řečeno dříve, skupinou, která to všechno řídí a plánuje, je malá skupina velmi bohatých ideologických egoistů, to jsou Ti, co vše mají. Někomu se může zdát, že politici jsou mocnější, ale nejsou, protože jsou stále závislí na penězích Těch, co je mají. Velké ekonomické ryby se nechytají ani nezavírají, protože slouží mnoho systému, jsou jeho součástí a bylo by nesmyslné, kdyby politici ve spolupráci s ostatními kontrolními složkami nechali zavřít do vězení ty mocné a bohaté lháře a zloděje, kteří je nejvíce financují. Vzhledem k tomu, že i mezi Těmi, co zde vše mají, existuje do určité míry rivalita a konkurence, není vše domluveno předem, ale ideologický a ekonomický plán se neustále přizpůsobuje stavu společnosti. Nejlépe jsou na tom Ti, kteří předpovídají budoucí nálady ve společnosti a mají nejrůznější páky na to, aby tento stav snadno ovlivnili. Pak mohou předpovědět vítěze voleb a přizpůsobit se podle toho. V případě, že ani toto se jim nepovede, nezoufají, protože vědí, že na ně přijde řada později, až dojde k pravidelné výměně Těch nahoře. Občané jsou neustále okrádáni naprosto nehorázně a na každém kroku, často o tom většinou ani neví, protože okrádání je geniálně skryto a ideologickým egoistům je vtloukáno do hlavy, že toto okrádání je nutností, bez které by nic ve státě nefungovalo. Vše začíná u vaší výplaty a další okrádání nastává, pokud si chcete koupit nějaké zboží nebo služby. Za některé zboží, alkoholické nápoje či cigarety se platí další, tzv. spotřební daň, která cenu zvyšuje ještě více. Pokud si vše správně spočítáte, vyjde Vám, že za váš iluzorní průměrný plat, 30000 Kč, si koupíte zboží a služby, kde je reálná hodnota je okolo 3000 Kč. Tomu se říká geniálně skryté státní a podnikové okrádání. Teď ještě zbývá vysvětlit, jak se dostanou peníze k Těm, co nám zde ekonomicky kralují. Rozpočet se rozdělí na jednotlivá ministerstva ministrům, kteří mají rozplánováno, co se za ty peníze koupí nebo udělá, včetně toho, přes koho to půjde. Peníze se pak rozdělují dál a dál menším a menším firmám, až na konci se za malý zbytek peněz vykoná to, co bylo oficiálně naplánováno. Takovýto postup ekonomického tunelování je prakticky nezničitelný, protože všichni tuneláři drží při sobě, protože z toho mají ekonomický prospěch. Firma, která by se takto odmítla korupčně chovat, rychle zkrachuje, protože ji nikdo už nedá, žádnou státní zakázku. Špatnými úvěry netrpí jen menší banky, ale i ty největší, což je možno brát jako důkaz, že i je řídí Ti, co zde vše mají a ovšem zde ideologicky a egoisticky rozhodují. Objem těchto nekrytých úvěrů je hrozivý, ale ke krachu takové veliké banky nedojde, protože by se to dotklo obrovského počtu těch, co jsou dole, kterým by mohla dojít s ideologistickou a egoistickou vládou svatá trpělivost. Už nyní je jasné, že brzo nebudou peníze na důchody, a na splácení státních dluhů, což političtí představitelé řeší dalším, ještě větším zadlužováním budoucích generací, doufajíc naivně v to, že ekonomika půjde brzo nahoru. Totalitní systémy jsou takové systémy, kde malá elitní skupina vládne všem ostatním a pomocí strachu, ideologie a represí udržuje Ty dole v poslušnosti. V dřívějších dobách totalitní systémy často končily revolucí, protože nashromážděná energie utlačovaných ideologistických egoistů musela "vybuchnout" a smést ty, kteří je krutě dlouho utlačovali. Demokratické systémy jsou dokonalejší o to, že energie utlačovaných ideologistických egoistů nemůže vybuchnout, protože nemá žádný cíl, protože utlačovatelé jsou skrytí a ideologističtí egoisté se domnívají, že mají možnost volby, že si ve volbách mohou určit, kdo a jak jim bude, vládnou. Nejhorší stav, jaký může nastat, je totální apatie, ignorace státu i voleb. Shromažďovaná negativní energie se ale musí někde vybíjet. U silných jedinců se vybíjí různými násilnými projevy ve společnosti nebo ve sportu, u slabších podporuje deprese a nepřirozené duševní stavy. Socialismus z pohledu zvenčí skutečně vypadal jako dokonalejší a lepší systém pro všechny ideologistické egoisty, měl spoustu kladných vlastností, ale zevnitř to byla totalitní vláda hrstky mocných ideologistických egoistů nad ostatními. U moci se Ti nahoře udržovali vládou pevné ruky a pomocí strachu. Dalším jejich pomocníkem byla svatá sociální ideologie, která se obecně hůře napadá než konkrétní lidé, nehledě na to, že tato sociální ideologie byla na povrchu velmi hezká. Protože nedocházelo, k pravidelné výměně Těch nahoře, stav společnosti se neustále ekonomicky zhoršoval, až došlo vždy k zániku socialismu. Při srovnání demokracie versus socialismus, vychází jako dokonalejší systém demokracie, protože v ní jsou Ti dole více motivovaní, mají pocit svobody a pocit, že si mohou řídit svůj život. Do určité míry tomu tak skutečně na povrchu systému i je. Naopak v socialismu, po počátečním nadšení Těch dole, se situace začne více a více zhoršovat. Schází motivace lidí k větším výkonům, podniky nemají konkurenci a nemusí se snažit o efektivnější výrobu, rozmáhá se rozkrádání a korupce. Při komplexním pohledu, socialismus byl jen způsob, jakým se chtěli Ti nahoře udržet u moci co nejdéle. Obecně všechny demokracie jsou prohnilé v tom, že strany a politici na sebe vzájemně ví kompromitující věci a tak se udržují v šachu a ve hře bez možnosti dělat nějaké zásadní změny. Občas vyplave na povrch nějaká větší aféra, ale to je zásluha především zvědavých novinářů a skutečně nezávislých médií. Většinu médií a novin ale vlastní Ti, co vše mají, což znamená, že se dočtete jen to, co oni dovolí. Politici jsou spokojení, protože mají o čem debatovat, Ti dole jsou spokojení, protože mají co číst a na co se dívat a Ti, co mají, jsou také spokojeni, protože vše funguje tak, jak bylo naplánováno. Na světě musí vždy vládnout menšina většině. Stav, kdy by všichni vládli všem, není možný, protože je to prakticky totožné s tím, že nikdo nevládne nikomu a taky proto, že by se nikdy nedomluvili. Ideologičtí egoisté nemohou mít nikdy stejně, nemohou si být nikdy rovni, protože se od sebe příliš a v mnohém liší. Vládnoucí menšina vždy okrádala a utiskovala podrobenou většinu. Platí, že po určitém čase se vždy musí vládnoucí strany vystřídat s těmi, kteří momentálně nevládnou. Ať je systém jakýkoliv, Ti dole musí mít motivaci a víru, jinak budou pracovat stále hůře a hůře. Ti, kteří mají moc, ji mohou vyměnit za peníze. Ti, kteří mají peníze, je mohou vyměnit za moc. Z ekonomického hlediska je nejlépe udržovat obyvatele ani spokojené, ani nespokojené, ale něco mezi tím. Kdyby byli spokojení, tak nebudou cítit potřebu pracovat a tím udržovat v chodu ekonomiku a celý státní kolos. Kdyby byli trvale nespokojení, tak začnou štěstí hledat jinde nebo se v horším případě začnou bouřit. Proto strana, která momentálně vládne, přesvědčuje lidi, že se mají stále lépe. Opozice jim říká pravý opak, aby si s nimi mohla po čase vyměnit místo. Ti nahoře udržují lidi ve víře, že čím více budou pracovat, tím více budou mít peněz, majetku a dalších věcí a tím více budou spokojení. Skutečné spokojenosti samozřejmě nedosáhnou, ale nebudou vědět proč. Proto je v materialistické společnosti oblíbené namlouvat ideologickým egoistům, že když mají to či ono, tak prostě musejí být spokojenější a šťastnější. Egoističtí egoisté tomu často uvěří, ale vnitřní spokojenosti nedosáhnou, nicméně sami sebe přesvědčují, že by měli. To u nich vyvolává rozpory a může přispívat i k duševním poruchám. Dalším prostředkem manipulace je vytvářet v ideologistických egoistech víru v lepší budoucnost nebo posmrtný ráj. Vždycky, když je slibována lepší budoucnost, nebo posmrtný ráj, je to ubohý podvod, který má přimět ty dole udělat to, co chce ten, kdo je nahoře. Tento dezinformační trik byl a bohužel i bude hojně používán, dnes jej můžete nalézt třeba v reklamě na drahé zboží a služby. Dokud si každý neuvědomí, že v penězích a výhodách pravé životní štěstí není, nemá šanci tento smutný začarovaný koloběh konzumního otroctví přerušit. Tento ideologický egoistický systém nevznikl v tomto století, ale dospělo se k němu postupně během mnoha století. Bylo by bláhové, myslet si, že kulturní a civilizační systém, ve kterém žijeme, je dokonalý, že už na něm nelze nic "vylepšit". Až ideologističtí egoisté více vyspějí a současný chybný systém prokouknou, bude bohužel automaticky zase vytvořen jiný, ještě rafinovanější manipulační elektronický systém kdy absolutně vše bude globálně řídit egoisticky a ideologisticky jenom umělá inteligence. Stále víc budeme všichni přicházet o svá práva, soukromí, rozsah svobodného rozhodování a volný čas a naopak budeme mít opět víc povinností, úkolů a omezování všeho druhu. Bohatství, moc, výhody, sláva, drogy, sekty, mafie, prostituce, atd. jsou neodolatelným pekelným lákadlem. Co s tím vším svinstvem v nás a okolo nás, ale správně a rychle udělat? Je vůbec správné, něco s tím svinstvem zde dělat? Díky bohu se smát sobeckým sviním mohu, tak to je že ten druhý sobecká svině je. V této správné meditaci je cesta ven z tohoto ubohého očistce do krásného ráje, je na každém jedinci a národu, jestli se po té dlouhé cestě vydá? Komu nelze poradit, tomu bohužel ani nijak už nelze pomoci.
