Proč vždycky když si člověk myslí že všechny překážky co byli má už za sebou a všechno je krásný se musí stát něco strašnýho.Proč když jsme nahoře a cítíme se krásně a neohroženě  nás někdo skopne na to největší dno ze kterýho se vždycky tak špatně vstává.Proč je život tak zlej,proč to vždycky končí stejně a my vstanem a jdeme dál a začínáme znova a znova s tou stejnou nadějí a láskou...Už nemůžu,prostě nemám sílu.Vždycky to končí stejně a mě už nebaví dál vstávat...Je mi teď strašně,možná bych to sem ani neměla psát,jenže já prostě teď nemám komu to říct a ty slzy neberou konce,tak si třeba myslím,že tohle nějak pomůže...nevím,už nevím...Lásko ty víš že tě miluju tk jako jsem nikdy nikoho nemilovala a vím že za to co se stalo nesu vinu jenže se s tím že tě nemám nikdy nesmířím.Vždycky tu budu jen pro tebe broučku,pro tebe se směju a pro tebe pláču.Změnil si mi celý život a hrozně moc mě naučila a hrozně moc mi dal a strašně si tě vážím,protože seš úžasnej člověk,úžasnej kluk,ten kterýho jsem vždycky vídala ve snách a říkala si že ho chci....A on vážně přišel...dal mi to co nikdo před níma zase mi mizí.Kéž by se tohle všechno nikdy nestalo.Miluju tě a vždycky budu.Vrať se mi

  Je 1.1,začíná novej rok...každej asi doufá,že možná pro něj bude lepší než ten předchozí,každej sčítá a odečítá svoje životní výhry a prohry a srovnává účet a do těch novejch dní vstupuje jako by s novým účtem.A přitom se vlastně nic závratnýho neděje...naše planeta se jen jednou za tu dobu otočila kolem slunce...a my?kolikrát jsme se za tu dobu otočili my a přepluli z jedné galaxie do druhé...naše životy se splétají a rozplétají,spojují a rozpojují a všechno to tak má asi být,protože kdyby se nestalo to,co se mělo stát včera nestane se to,co se má stát zítra...Ten rok byl pro mě hrozně dlouhej a přitom tak krátkej.Každej má asi představu,jakým směrem by se měl jeho život ubírat a pak je to najednou všechno jinak.Taky jsem ji měla...a pak bylo všechno jinak.Nejtěžší je znovu se zamilovávat,začínat od začátku,den po dni toho člověka poznávat víc a víc...a když už si pak člověk myslí,že o něm ví skoro vše zjistí,že vlastně neví vůbec nic.Všechno to píšu jako by v hádankách,ale kdo mě zná tak ví...Ten rok byl plnej zklamání a novejch nadějí,pádů a vzestupů a ať už jsem se smála nebo brečela,s každou tou situací jsem dál..o den,dva....a tak to půjde už napořád.

   Chtěla bych teď poděkovat všem svejm kamarádům,kterí se mnou jsou a drží me a ať udělám cokoli budou při mě stát.Nejvíc myslím svoje trdlo KačenkuA hlavně bych chtěla poděkovat svojí lásce,člověku,kterej pro mě znamená celej svět a bez kterýho by nemělo smysl ráno vstávat a večer usínat....Miláčku vím,že to se mnou nemáš jednoduchý,vím že hodně zkoušíš a občas se musíš pěkně držet a strašně moc si tě vážím...hlavně za to jakej si,že mě každej den líbáš a říkáš mi žě mě máš rád,znamená to pro mě strašně moc.Děkuju ti za každej den a moc si přeju aby jich bylo aspoň ještě 365.Miluju tě lásko moje