Je zvláštní jak moc ten čas letí a taky jak člověk postupem času zjišťuje že to co pro něj bylo kdysi nejvíc důležitý a to co nechtěl nikdy ztratit je najednou pryč a v srdci prázdno...žádný slzy!!!Mluvím teď o Honzíkovi...strašně moc jsem to tehdy chtěla vrátit,být šťastná a...a jak už to tak bejvá,svět se otřásl a všechno bylo jinak...Je to strašně dlouhej příběh nebo pro mě je to spíš už víc než 4 měsíce pohádka ale stálo by za to něco o tom napsat.Vždycky jsem si myslela že Honzu miluju a že spolu už budem napořád,báječně jsme se k sobě hodili...musela jsem sice přehlížet milin jeho much a nebylo to zrovna moc jednoduchý,ale když má člověk někoho rád,ani mu to nějak nepřijde.Strašně jsem tehdy chtěla aby se vrátil a udělal to,jenže až po tom  velkým třesku kterej se jmenuje LuckyTehdy jsem nechtěla nic než aby se Honza vrátil a místo toho mi někdo nastrčil do cesty člověka kterýho strašně miluju-a konečně už chápu význam toho slova- a se kterým jsem moc šťastná.Honzík sice přišel na to že by se chtěl vrátit ale bylo už pozdě.Nemůžu být s člověkem kterýho mám  ráda když můžu být s člověkem kterýho miluju a kterej mi každej den dokazuje to stejný.Vím že se to asi zase brzo posere,protože já prostě nemůžu bejt šťastná,ale zatím si to užívám,protože je mi krásně jako nikdy