Žijeme svoje životy, děláme to, coděláme, a pak jdeme spát – jak je to prosté a obyčejné !Několik z nás skočí z okna a nebose jde utopit či spolyká hrst prášků; podstatně víc je těch,kteří zemřou při různých nehodách. A vetšinu z nás,obrovskou většinu těch ostatních, pomalu sežere nějaká nemoc nebo – kdyžmáme velké štěstí – sám čas. Útěchu nám může poskytnoutjediné: tu a tam nějaká hodina, během níž náš život –navzdory obecné nepřízni osudu a planým nadějím – propuknenaplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoli všichni víme, že po těchtoštastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohemtemnější a obtížnější. Ale přesto pečujeme o svou obec,vítáme každé nové ráno a především – víc než cokolijiného – doufáme, že se nám těch blažených hodin dostane conejvíc.

Jen samo nebe ví, proč to takmilujeme:-)