Není to má práce ale neodolala jsem snad mozna kvuli tomu ze se v ni nachazim...a mozna nebudu jedina...

Smýváme myšlenky ze zrcadla,
stíráme pocity, stíráme slzy,
píšeme slova, která nás napadla,
předvádíme životní pózy.

Prstem malujeme obrazce
do vrstev prachu ze vzpomínek,
odtrháváme okvětí sedmikrásce,
mít tak hrsti plné zpátečních jízdenek.

Šeptáme touhy do staré kytary,
objímáme její vrásčité tělo,
brnkáme na neladící struny,
kéž by se na všechno zapomnělo.

Hledáme kolem barevné bubliny,
jednou dávno vyfouknuté z bublifuku,
nacházíme pouze třpytivé pavučiny,
avšak beze štěstí - bez pavouků.

Vpíjíme se do svých očí jako
tmavý inkoust do pijáku,
skutečnost však zůstala daleko,
uvádíme se do rozpaků?

Minulost nám tleská,
pomstychtivě se směje,
už nevrátí se, tak si píská,
chci to skončit, už není naděje.

Krájíme život nahrubo,
bolest ze srdce tryská,
jsem přišpendlená láskou a nebo