Naši obojživelníci | Obojživelníci
Obojživelníci se dělí na dvě skupiny. Ti, kteří mají ocas zachovalý po celý život , jsou obojživelníci ocasatí. Řadí se k nim čolci a mloci. Ti, kteří v dospělosti ocas nemají, jsou obojživelníci bezocasatí. Patří mezi ně všechny žáby.
V zarostlých říčních ramenech, v tůních nebo rybnících žije asi 9 cm dlouhý čolek obecný . Hbitý pohyb ve vodě mu umožnuje dlouhý, ze stran zploštělý ocas.
Na jaře má samec na střední a zadní části těla vysoký hřeben a je velmi pestře zbarven.
V údolí podhorských a horských potoků žije čolek horský. Samec je během rozmnožování obdobně jako samec čolka obecného zbarven pestřeji než samice. Nemá ale hřeben. Čolci se živí hmyzem, drobnými korýši, pavouky a malými červy. Žijí většinou skrytě. Za potravou vylézají až v noci. Koncem léta opuštějí vodu a žijí nočním životem na souši. Zimu přečkávají zahrabáni v úkrytu.
Mlok skvrnitý žije na vlhkých místech v lesích. Je asi dvakrát větší než čolek. Má hladkou černou kůži s křiklavě žlutými skvrnami. Je živorodý. Samička rodí pulce do vody většinou zjara. Ve dne se mlok skrývá. Za potravou výlezá v noci. Loví hmyz, žížaly a slimáky.Je to chránění druh.
Žáby mají krátké zavalité tělo a přední končetiny kratší než zadní. Na předních končetinách senacházejí čtyři prsty, na zadních je pět prstů. Mezi prsty mají plovací blánu. Velké vypuklé oči chrání tři víčka. V dutině ústní mají, s výjmkou kuněk, vymrštitelný jazyk, který je vpředu přirostlý a vzadu volný.
Vývojově nejstarší skupinou žab jsou kuňky . Mají bradavičnatou kůži. Její výměšky mohou způsobit u citlivých lidí alergickou reakci. Vyhledávají vodu, která není obsazena jinými obojživelníky. Nejčastěji se vyskytují v tůních a rybnících, ale najdeme je i v kalužích naplněných na několik týdnů dešťovou vodou. Živí se hmyzem, červy a jinými drobnými živočichy.
Skokani mají mohutné zadní končetiny. Jejich kůže je hladká.
V tůních a rybnících s hustě zarostlými břehy žije skokan zelený. Je asi 10cm dlouhý. Samečkové vydávají skřehotavý , daleko slyšitelný zvuk, který je zesilován ozvučnými měchýřky u koutků úst.
Nejhojnějším naším skokanem je skokan hnědý. Má hnědavé nebo žlutavé zbarvení. Je větší než skokan zelený. Dosahuje délky více než 10 cm . Má silně vyvinuté zadní nohy, které mu umožnují skoky dlohé až 1 metr.
Kromě odbodí rozmnožování žije na souši. Najdeme ho na loukách, v zahradách a na polích, mnohdy daleko od vody.
Největší naší žábou je ropucha obecná. Samice může být až 15 cm dlouhá. Má zavalité tělo a krátké nohy. Většinou jen nemotorně leze. Její bradavičnatá kůže vylučuje hlen, který jí chrání před nepřáteli. Žije na vlhkých místech, často vzdálených od vody. Ve vodě se zdržuje jen v době rozmnožování. Vajíčka slepuje hlenem ve šňůrky dlouhé několik metrů. Ve dne se skrývá pod listy, v zemních děrách nebo pod kameny. Za potravou vylézá až v noci . Živí se hmyzem, měkkýši a žížalami. Je to chránění druh.
Životu na stromech a keřích je přizpůsobená drobná žába rosnička zelená. Má tělo dlouhé asi 6cm. Na rozšířených koncích prstů jsou přísavné terčíky, které vyměšují lepkavý sliz umožnující rosničce přichycení na hladkých svislých plochách.Žije ve vlhkých listnatých a smíšených lesích s tůnkami a rybníky. Přizpůsobuje se barvou těla svému okolí. Samečkové mají na hrdle ozvučnou blánu, která se při střehotání nafukuje.Rosničky se živí především mouchami.