Kračim si krajinou duše ta krajina je muj život, je to bažina každykrokem se bořim znovu a znovu. V dáli mohyla. K ní jdu snad mě zachraniten hen hrb v močále. brodim se poprsa bažinou mých zmatku strachu achaosu. Když ale dojdu k ni vidím že z ni zveda se postava v dýmu jakoby jenom paprsky světla ji tvořily a zarověn byla současti te hromadypevne země. Ostruvek naděje padam k nemu a a držim se bych neupad znovudo močálu. Už dostáva přesnejší obrysi ale hned je zase stráci chvílímala chvili velke, chvili jako by rovne vlasy a hned se točí.poznanávam obrysi divek meho života. a všechny ve stejnem gestu.  Gestuříkajícim. promin. ale nech toho. budme ale přátelé. A nektere se ke mezady otáči.  najednou mizí paprsek světla snim i dým. mizí postavyzustava jen mohyla a ta se potápí. nebo stoupá bažina. nevim. Zůstavamležet. těžké bahno nedovolí mi vyplavat zustavam ležet pod vrstvoubahna. Zbohem má duše. odpouštim všem a doufam že odpouští i mně. nevimco chci ale vím že vam lasku bych dal jen za kousiček te váší. zbohem.snadzase ta bažina vyschne a ja najdu svou duši plnou lasky. a smutekten bude utopen. krajino me duše zbohem.