Dostal sem od jednoho rozhodnuti dar jež sem neuměl přijmout, a tak jej navždy ztratil. V zatracení svem sem pak našel ZACHRANOU BRZDU!

    Vše začalo v době kdy sem přišel na středni školu, muj dosavadni život se rozutekl kdovi kam. A já jarazem měl volný čas. ktery sem diky treningum od brzkeho rána ansledne školy a dalšiho treninku až do odpolednich hodin, kdy nasledovalo doma učení někdy pokec s spolužaky po treningu. CEle dny sem travil se stejnou partou lidi "přatel"-vytvořených uměle diky škole a treningu.
    Ale se středni se vše změnilo nikoho sme neznal, přecejen sme človek trošku zvlaštni a ne každy mě hned pochopí, oběvily se mraky v me duši, rano škole kde sem se potloukal jako cizinec, odpoledne nic prazdno. nebylo kam jit za kým jít. Pak sem si sehnal Praci na bazeně 2x tydně odpoledne, strašně fajn učim male děti plavat a připravuju na sportovni školu kde sem vyrostl. ale přesto to neni to cosem potřeboval. Tak sem se rozhodl skusit ulovot nekoho skym si budu rozumět- prvni tah byl zajmový kroužek jež mi byl blízký-foceni, tedy přesně černobílá fotografie.
    Po omrknutí fotokomory, profesora co to vedl a časti stavajicích "fotojroužníků" sem se rozhodl že to bude dobra volba. Dostanu se do mnohem lepšiho prostředi než fotokomora v koupelně a navic vidim zajimave lidi. tedy o mem zapsani se bylo rozhodnuto, v zaři ukradený digital vytřidala starši zrcadlovka azahy koupene oběktivy. Ale to sem jeste netušil že jsem jedíný kluk krom profesora co to vede.
   
    Po kratke době meho pusobeni ve fotoktoužku sem potkal jednu velmi inteligentni užasnou naprosto pro mě neskutečnou dívku. Dal sem se sni parkrat do řeči ,ale jenom o vecech nezavažných, nybrž už vte době sem pomalu nevedel co je to sebevědomí před holkou.
    V te divce sem našel světlo jež mě vedlo nějakou dobu celou školou i zbytkem dne našel sem v ni smyl sposty veci ktere sem dělal. Na jednu stranu tak podobni svym vnitřnim světem na druhou uplne jiní tim jak se vyrovnavali se svou existenci na povrchu, ve světě mezí bežnýmí smrtelníky. potomabsolutně pouze mým přičinění sem se dostal do smrtící spirayl jako hmyz jež vletí do plamene svíčky. Ale i tak všechno co se tehdy stalo bylo krasne a dalo mi chuť zase zvednou hlavu a jit s cílem, nejen se nekam potloukat. Akorat sem nevědel že takjak sem tu nadeji dostal o ni azs epřijdu. ješte rychleji.
    Během dvou hloupých dnů kdy už předtim sem vědel že toa si nepude(ale stale sem jenom lital okolo plamene pln nadějí) sem přišel o celý svět a zapadl někam odkad sme se už nikdy nedostal za dneska už to bdue rok sem se dostal jestě vice dolů..... Všechno co bylo se obratil a pro mě uzavřelo.... odešlo odemě a mojí vinou...  

    Ale dnes, když se divam z5, a přemýšlím zjištuji že jenom diky ni stale žiju, ikdyž ma duše je jenom car špinaveho hadru. ONA je moje zachranná brzda kotva jež me vždy chytla když sem zastavil a vypadalo to že mne strhne proud. Ona je ta kotva ktera me podrži než najdu kousiček nove síly abych pokračoval. Ikdyž nikdy neodepiše n amoje sms. i když mi malokdy řekne vic než "ahoj" je to ona ktera je muj plamen nenecha vyhasnout.   
    Děkuji za každe pismenkou a každou halsku jež od tebe slyšim nebo čtu, děkuji že jsi, děkuji že jsem tě potkal. lituji že sem ti ubližil, lituji že sem ti lhal ač jen v maličkostech jež nic neznamenaly. Děkuji žes midala ten kousiček nebe na zemi. Děkuji i zaten kus pekla jež si mi ukazala. A pokud existujeposmrtný žívot v nebi nebo pekle dam ti vše dobre co sme kdy udelal aby ses ocitla tam kde to bude nebe dle tvých představ!!!

DĚKUJI, MILUJI TĚ, NESNAŠIM TĚ, JSI Moje nejlepši kamaradka takže jsi muj jediný ANDĚL!!!!!!!!!!

S laskou a sbohem, :-*