Satyrové a nymfomanky

Odlišit člověka se zvýšenou sexuální aktivitou od člověka s „normální“ sexuální aktivitou však není vůbec snadné. Kolik milování za týden nebo za den je ještě v normě a kolik už je za její hranicí? Když už mluvíme o normě, za normální je obvykle považováno něco, co je společné většině. Zadá se dotazník, vypočítá se průměr, na obě strany se pak přidají odchylky od průměru a jejich rozmezí normu určuje. V psychologickém slovníku Pavla Hartla je hypersexualita definována jako nadměrná sexuální dráždivost nebo výkonnost, případně obojí. Týká se mužů i žen.

Dříve se pohlavní nenasytnost muže označovala jako satyriáza - podle řeckého poloboha Satyra, který měl lidské tělo, kozlí uši, ocas a kopyta. Pohlavní nenasytnost žen se označuje jako nymfomanie. Pokud jde o erotomanii, sexuologové a psychologové upozorňují na značné významové rozdíly mezi erotomanií a hypersexualitou. Erotomanie je dle nich abnormální pohlavní touha, což však nutně neznamená také abnormální sexuální aktivitu. Erotomanovi nemusí jít v prvé řadě a výhradně o sex a o sexuální uspokojení v podobě orgasmu. Existují erotomani, kterým o sex nejde skoro vůbec.

Má mě rád, nemá mě rád

Termín erotomanie má totiž ještě jednu definici. Podle ní je erotomanie chorobná víra, že jedinec je milován jinou osobou. Tou může být třeba soused, spolužák ze školy, kolega z práce, prodavačka z trafiky, ale také někdo, koho dotyčný na vlastní oči nikdy neviděl a zná jej pouze z televize, kina nebo časopisů. Erotoman, který se zamiluje do cizí osoby a upne se na ni, bývá přesvědčen, že ona osoba k němu také pociťuje velmi silný cit, a jestliže se spolu někdy potkávají, že k němu vysílá významné signály očima, pohyby a podobně. Věří rovněž, že našel pro sebe toho pravého a že je jen otázkou času, kdy se jejich vztah naplní se vším všudy. Nedochází mu, že žádný vztah ve skutečnosti vůbec neexistuje a že k němu nikdo žádné signály nevysílá. Erotomanie v této podobě může být zcela neškodná a do jisté míry ji zná spousta z nás. Za nějakou dobu zamilovanost do neznámé osoby přejde a pozornost se obrátí na jiný objekt - například na sympatického mladíka, kterého občas potkáváme při venčení psa a který se na nás pokaždé mile usmívá. Nemohlo by to náhodou něco znamenat?

V případě silné, až patologické erotomanie však mohou nastat velké komplikace. Zejména pro toho, kdo o lásce erotomana vůbec neví. O tomto problému vyprávěl film režisérky Laetitie Colombani Má mě rád, nemá mě rád s Audrey Tautou v hlavní roli. Představitelka Amélie z Montmartru v něm ztvárnila roli studentky výtvarné školy, která se vlivem náhody a nevinně darované růže zamilovala do kardiologa Loika a sama sebe přesvědčila, že on ji miluje také, že se kvůli ní rozvede se svou těhotnou ženou a hned potom si ji vezme za manželku. Platonické blouznění se proměnilo v drama, během něhož hlavní hrdinka začala manipulovat se všemi ve svém okolí včetně svých blízkých a stala se poměrně nebezpečnou. Když ji zavřeli do psychiatrické léčebny, diagnóza zněla jasně: erotomanie. Protože kardiolog v léčebně pochopitelně nebyl, našla si téměř okamžitě jiný cíl.

Všemocný testosteron a geny

Vraťme se k erotomanii coby zvýšené milostné touze a hypersexualitě. Ještě před pár lety se mnozí odborníci klonili k názoru, že příčiny erotomanie i hypersexuality jsou psychogenní povahy a dají se tedy odstranit pomocí psychoterapie. Nejnovější výzkumy ukazují, že zatímco příčiny erotomanie jsou skutečně psychogenní povahy, za hypersexualitou stojí jednak geny a jednak hladina mužského pohlavního hormonu testosteronu. Tým izraelských vědců zjistil, že sexualitu ovlivňuje kombinace genů nazývaných D4. Podle nich geny D4 ovlivňují reakci mozkových center na hormon rozkoše dopamin a jejich kombinace určuje, zda jsme sexuálně zdrženlivější, nebo jestli máme větší zájem o sex, jsme vzrušivější a máme všeobecně horší kontrolu nad svým sexuálním chováním.

„Někteří lidé na sex myslí častěji a dávají sexu větší význam ve svém životě než jiní,“ tvrdí profesor Richard Ebstein z Hebrejské univerzity. „Tato studie je opravdu převratná. Máme první stopy vedoucí k objevu, že za posedlostí sexem, tedy za hypersexualitou, jsou patrně geny.“ U mužů určuje „sexuální apetyt“ také testosteron. Muži s vyšší hladinou testosteronu jsou sexuálně aktivnější, myslí častěji na sex, ovšem také mají větší sklony k nevěrám a náhodnému sexu. Nižší hladina testosteronu způsobuje pokles sexuální potence, řídnutí kostí a podle výzkumů muži s nižší hladinou testosteronu v průměru dříve umírají. Hladina testosteronu začíná klesat po třicátém roku věku.

Jednou málo, dvakrát moc

Jednou je málo, dvakrát je moc, radí záhadně víla v jedné staré kreolské pohádce princi, který stojí před složitým úkolem. Má kouzelný plášť, v jehož kapse se každý den objeví jeden zlaťák a on jich musí nashromáždit tolik, aby pořídil nevěstě svatební šaty. Nesmí však vzít z kapsy ani o jeden zlaťák navíc, jinak o všechny přijde. Řešení hádanky je ve skutečnosti velmi jednoduché. Je třeba najít tu správnou míru - nic víc a nic míň. Správnou míru je třeba najít i v sexu a milostných aktivitách. Na čísla udávají normální počet intimních styků příliš nehleďte. Kdybyste se narodili v jiné zeměpisné šířce, na jiném kontinentě, v jiné kultuře, evropské normy by vám byly k ničemu. Normou je především váš osobní pocit. Pokud vám vaše sexualita činí potíže, měli byste se poradit s odborníkem. Jestliže tomu tak není a jste spokojeni vy i váš partner, není důvod počítat.

(Připravila: Jana Krejčí, Harper's Bazaar)