Podle jedné ze zahraničních studií sebepoškozování postihuje 18 procent dívek a osm procent chlapců.

Nejčastějšímdůvodem dětských úzkostí a následného sebezraňování jsou podleodborníků neutěšené rodinné vztahy, rozvod a hádky rodičů, ale takésexuální zneužívání.

"Vedle rodinných problémů za úzkosti, deprese a sebepoškozování dětí mohou také násilnéfilmy, televize a bulvární tisk," tvrdí psychiatr Ivo Paclt z prvnílékařské fakulty Univerzity Karlovy a dodává: "Obecně přibývá duševníchporuch, protože společnost klade vysoké nároky na úspěch a výkon dětí idospělých. Nelze opominout ale i biologické příčiny, tedy vrozenédispozice k duševním nemocem."

Sebepoškozování se objevujenejvíce u starších dětí a dospívajících kolem 14. až 18. roku věku.Výjimkou ale není ani u mladších dětí či dospělých. Za určitou formusebepoškozování se dá považovat i vědomé škodlivé pití alkoholu aužívání drog.

Sebepoškozování jako módní záležitost

Podleněkterých odborníků je sebezraňování dokonce módní záležitostí uurčitých skupin mladých lidí. Na internetu se dají najít mnohé návody,jak si ublížit. Mladí lidé se na svých blozích svěřují s pocity úlevy,které jim řezání nebo pálení přináší.

"Jsou tam obrovské úzkosti,a ty děti je uvolňují tím, že se řežou. Když začne téct krev, takvšichni uvádějí, že se uvolní," vysvětluje ředitelka dětsképsychiatrické léčebny v Opařanech na Táborsku Iva Hodková. Zajímavé prýale je, že když jim personál ránu ošetřuje, tak to vnímají naopak jakovelkou bolest. 

Rodičům prý často dlouhodobé konání jejichpotomka naprosto uniká. Třeba proto, že takové děti nosí výhradnědlouhé rukávy, nebo se s nimi rodiče tak málo vídají, že nemají časnebezpečné tendence postřehnout.

Úzkosti a deprese, kterédoprovázejí sebezraňování, se podle Hodkové léčí předevšímpsychoterapií. Vhodná je rodinná terapie, ovšem ne vždy jsou rodičeochotní se jí podrobit. V léčbě pomáhají také léky, napříkladantidepresiva.

Zdroj: ČTK