Ač by se mohlo zdát, že muž středního věku má své vztahy k ženám už dávno vyřešené, jsou tu přesto některé věci, které by si rád vyjasnil. Je to totiž tak. Když je mladý, naučil se některé chyby svého ženského protějšku přehlížet, později rezignuje nebo nechce riskovat, že kvůli nějakým připomínkám způsobí v partnerství rozkol.

Pravdou ale je, že jsou určité nesrovnalosti, které mezi muži a ženami přetrvávají. A je jedno, bavíme-li se o manželství, nebo o krátkodobém vztahu (což samozřejmě může být za určitých okolností totéž). Zkrátka a dobře, můžete mít vedle sebe ženskou s těmi nejlepšími vlastnostmi a stejně se bude chovat v sexu tak, že byste ji někdy nejraději vyměnili. Jenomže za koho? Všechny ženy se tak totiž chovají.

Žijí v zajetí svých mýtů, které jim sdělila matka nebo kamarádky ve škole, a ony v duchu těch mýtů žijí i nadále. Navíc se v nich vzájemně utvrzují i na stránkách časopisů (určených pochopitelně ženám), ve společenských konverzacích a dokonce je přenášejí i do politiky, byznysu a vůbec veřejného života. Všechno se ale točí kolem jediného - kolem postele.

Sexuální předehra

Ano, máme na mysli všechny ty nářky o tom, jak jsou chlapi líní a neochotní zahájit pohlavní akt nějakou sexuální předehrou. Je to jenom výmluva, která se týká situací, kdy se ženě prostě do sexu nechce. Aby se náhodou nemusela přiznat a říci:

„Promiň, miláčku, odložíme to na jindy, dnes na to opravdu nemám náladu,“ raději se s mužem vyspí a pak mu vyčte, že to nestálo za nic, protože nebyla žádná předehra. Veškeré citové záležitosti partnerky odhazují v okamžiku, kdy nabudou dojmu, že ho mají napořád.

A je jedno, zda jde o manželku, náhodnou známost, nebo dlouholetou milenku. Stížnosti, že chlapům jde jenom o sex, ve skutečnosti vyjadřují, že ženu sex nebaví - teda alespoň ne s tím jejím.

Skutečnost podle nás:

Když má žena chuť na sex, je jí jedno kde a jak, hlavně když je to rychle. V manželství nastávají situace, kdy oba cítí, že by se mohli pomilovat, ale nikomu se do toho moc nechce. Zvlášť ne večer a v posteli po dlouhém pracovním dni. Milostnou předehru pak potřebují oba.

Je to naopak muž, kdo má snahu svoji manželku naladit přesto, že ona do poslední chvíle mele o tom, co by se mělo koupit, kam se pojede na víkend nebo co bude druhý den k večeři. A když se mu konečně podaří prolomit myšlenkovou bariéru partnerky, je na tom se sexuálními chutěmi na štíru pro změnu on.

Jenomže předehra ze strany manželky se většinou zúží na projevy typu: „Tak co je s tebou?“, „Ty už zase nemůžeš?“, případně na prohlášení: „Ty někoho máš.“ V očích žen jsou nejopovrženíhodnějšími bytostmi prostitutky, při tom právě od nich by se mohly mnohému naučit - tedy co se týče oné předehry.

Chlapi jsou úchyláci

Jsou krátká období, kdy je žena ochotna vyzkoušet v sexu cokoli. Pak nastane předlouhé období, kdy je jakákoli odchylka od zavedeného způsobu vnímána jako úchylka div ne vhodná pro léčení. „Jau, co blbneš, jsi normální?“, „Kam mi ho strkáš, ty prase?“,

„Kdes to viděl, ty někoho máš, viď?“ jsou verbální projevy nespokojenosti se sexuální aktivitou mužů prezentovanou mezi kamarádkami jako pomatení smyslů nebo deviace.

Pokud se o tom baví dlouholeté partnerky mezi sebou, jsou nad věcí: svému muži se posmívají a mluví o něm jako o kocourovi, na kterého přišlo jaro, a mají náramnou legraci z toho, jak mu jeho snažení opět znemožnily, případně znechutily.

Skutečnost podle nás:

Ani ženám nejsou sexuální experimenty vzdálené. Jde jen o to, že postupem času jsou čím dál línější něco podobného podnikat. Čím více jsou si jisty svým partnerem, tím méně jsou ochotny uchylovat se k nevyzkoušeným způsobům a polohám.

Je pro ně jednodušší si z muže utahovat, a tím ho od dalších pokusů odradit, než mu vyhovět a zpestřit tak i sobě vzájemný vztah. Většinou si tuto skutečnost uvědomí v okamžiku, kdy zjistí, že jim manžel zahýbá.

Muži jsou špatní milenci

„Než bych měla rozebírat, co by mě v posteli bavilo, vzrušilo a uspokojilo, raději jsem na otázku, zda se mi to líbí, odpověděla, že jo.“ Nebo: „Než bych něco vysvětlovala, raději jsem předstírala orgasmus. Chlapům to stačí ke spokojenosti a k pocitu, jak jsou dobří.“

Dvě věty, které vyjadřují zakořeněné klišé, že chlapi jsou špatní milenci a koukají hlavně na to, aby byli uspokojeni sami a potřeby žen je vůbec nezajímají. Podle této interpretace chybí mužům empatie, nedokáží na ženě poznat, co by chtěla a co jí vyhovuje, a sex se omezuje pouze na to, aby byl spokojen muž. Což se podle nich stane v okamžiku, kdy mu zahrají scénku na téma Země se zachvěla.

Skutečnost podle nás:

Orgasmus je jistě hezká věc, ale když vám ženská začne funět a hekat do ucha vždy ve stejném okamžiku, je jasné, že něco není v pořádku. Chlap může být sebedokonalejší, když ale neví, co jeho partnerku skutečně vzrušuje, asi si spolu moc neužijí. Jako skoro ve všem, i v této oblasti má žena tendenci lhát nebo mlžit. Když se chlapa zeptáte, jak se mu to líbí, odpoví vám, jak se mu to líbí.

Když se na totéž zeptáte ženy, obvykle zalže, že tak, jak to děláte vy. Byla by to velká náhoda, kdybyste se hned napoprvé trefil do jejího vkusu, a ještě větší, kdyby ji to tak bavilo i po dvaceti letech vzájemného soužití. Kdyby se ženy naučily říkat, co chtějí, kdyby s partnerem hledaly možnosti, jak ji uspokojit, kdyby ho požádaly, aby zkusil to nebo ono, a hlavně kdyby přestaly hrát estrády s orgasmem, možná by se ulevilo nejen mužům, ale i jim.

Největší mužský koníček zní: promiskuita

Jakmile se objeví sebemenší problém nebo vychýlení z normálu, znamená to, že muž „někoho“ má. Pro ženy masírované sexuálními poradnami v bulvárních denících a „odbornými“ články v ženských časopisech je samozřejmé, že jejich muži jsou jim nevěrní na každém kroku. Ukládá jim to přece jejich genetická vybavenost.

Je tedy nutné je hlídat a pokud možno co nejčastěji kontrolovat. Jakákoli mužská nepřítomnost doma, zdržení v práci nebo nečekaná služební cesta je důvodem k domněnce, že muž má jinou. Ženy se domnívají, že se této úchylce nedá nijak zabránit, a záleží jen na tom, kdy se ten její nevěry dopustí. Otázku, zda se jí vůbec chce dopustit, si vůbec nepřipouštějí. Muž je prostě nevěrník a basta!

Skutečnost podle nás:

Muž má stejné sklony k promiskuitě jako kterákoli jiná žena. Důkaz? S kým by asi tak jinak spali, ne? Neustálé podezírání z nevěry není nic jiného než špatné svědomí.

Neznamená to, že by ta, která vás podezírá, musela nutně sama zahýbat, ale je si patrně vědoma toho, že svůj vztah k muži poněkud zanedbává a že tedy muž má s největší pravděpodobností nějaký důvod jít se povyrazit jinam.

Muž samozřejmě má tu a tam chuť na jinou ženu, ale vždy se řídí tím, jestli mu nevěra za to stojí, nebo ne. Pokud má po svém boku perfektní manželku, nejspíš zůstane jenom u divokých představ, které si naplní třeba fantazií při sexu s manželkou. Nebudeme tu teď rozebírat, jestli se taková fantazie dá považovat za virtuální nevěru.

Muži se nechtějí líbat

Chybí jim něžnost, chuť na laskání a líbání je vůbec nebaví. Zatímco žena by si přála, aby ji muž dlouze a vášnivě líbal, on si klidně dál bude blbnout s nějakými kolečky v převodovce vašeho auta nebo ani nezvedne hlavu od počítače, kam si cvaká ty svoje nesmysly.

Naproti tomu se muž k ženě přiblíží v tu nejméně vhodnou chvilku, jako je vyvrcholení stoosmapadesáté epizody televizního seriálu nebo v půl deváté večer, když se žena po dlouhém a namáhavém dni stráveném u kadeřnice potřebuje pořádně prospat. Jasně, i ženy chodí do práce a mají bezesporu nárok na odpočinek.

V každém případě je únava ženy po pracovním dni mnohem větší než únava muže, což pramení z toho, že žena skutečně pracuje, zatímco muž se baví posíláním nemravných videí po e-mailu svým kamarádům.

Když už náhodou dojde ke shodě a dlouholetí partneři se začnou líbat, muž to buď odbude, nebo jsou jeho polibky chlípné a nechutné, zatímco žena vyhledává líbání spíše láskyplné, vášnivé a zcela určitě erotické. Zajisté pak muž odmítne ženiny polibky vícekrát než ona jeho.

Skutečnost podle nás:

Pravda je taková, že nejde ani tak o nezájem mužů nebo žen, ale o nesoulad chutí. Zatímco žena vyžaduje něžné polibky v okamžiku, kdy ona má čas a neohlíží se nijak na to, co muž právě dělá, u chlapů je to přesně opačně. Málokdy začne otravovat ženu, když zrovna vyndavá knedlíky z hrnce plného vroucí vody nebo táhne koš s prádlem do sušárny.

S polibky přispěchá, až když je k tomu vhodná doba. Večer v posteli vhodná doba je. Že ji partnerka tráví sledováním televize, je věc jiná. Seriálovou epizodu lze obětovat. Rozdělanou práci jen těžko. Fámy o nechuti mužů k líbání nemá cenu vyvracet. Všechny ženy vědí, že tomu tak není. Ale rády na to zapomínají.

Neradi si povídají

Sex není jenom pohlavní akt nebo předehra. Jsou to také okamžiky před a po. Jsou to chvíle, kdy si žena potřebuje popovídat, být s mužem v kontaktu, naladit se na stejnou vlnu. Nemusí jít při tom nutně o rozhovor s tématem sexu, ale klidně i o takové nezávadné klábosení.

A není nic krásnějšího po kvalitním sexu, než když si partneři zase povídají, nebo klidně i společně mlčí. Důležité na tom je, že to dělají společně, že tím prodlužují chvíle sounáležitosti a pocit vzájemné náklonnosti. Potíž je v tom, že muž si povídat nechce, zajímá ho jenom sex, a když se ho dočká, tak usne. A i když si žena takový milostný rozhovor prosadí, dává muž všemožně najevo, jak ho to nezajímá, odpovídá jenom ano, ne, případně hodně pitomě, aby toho žena už konečně nechala.

Absolutně pomíjí duševno, které se vyjádří nejlépe právě slovy. Ženy jsou kdykoli ochotné sdílet s nimi svoji radost, podělit se o to, co je těší, baví, co mají rády, zatímco muži takovéto projevy ignorují. V lepším případě na ženiny slova neodpovídají, v horším případě jsou hrubí.

Skutečnost podle nás:

Ženy mají schopnost mluvit kdykoli, jakkoli a o čemkoli. To kdykoli zde platí doslova. Když sledujete fotbal, čtete burzovní zprávy, telefonujete se šéfem nebo se chystáte na milostnou předehru. Netřeba dodávat, že témata hovoru jsou pokaždé zcela rozdílná. Nutno přiznat, že muž nemá tu schopnost přeladění vnitřního stavu v jedné vteřině, a jestliže celou dobu milostné předehry žena plánuje, kolik uhlí koupit na zimu, jen těžko dojde k vrcholnému sexuálnímu zážitku (alespoň určitě ne na straně muže).

Ještě horší než nevhodné řeči před sexem jsou nevhodné řeči po sexu. Konec milování ve stylu: „Ach, aach, aááááách, co kdybych koupila na neděli kachnu?“ obvykle ani toho nejlepšího milovníka nijak nenadchnou. Zajímavé je, že si tohle nikdy nedovolí žena k muži, se kterým se zná teprve krátce, o kterého bojuje nebo k milenci. Ale manžel to podle ní snese. Samozřejmě že to snese, ví, že druhý den bude u milenky, která takovéhle hovadiny plácat nebude.

Úplně nejhorší jsou řeči během sexu. Upozorňovat při misionářské poloze na to, že ten strop je nějak zašedlý nebo kdy už konečně vymění splachovadlo na záchodě, přinese totální ochabnutí - zájmu i něčeho jiného. Na duševní souznění je čas ve vinárně u sklenky červeného, v autě při cestě na dovolenou nebo při návštěvě operního představení. Ale ne v posteli nebo tam, kde jste úplně sami. Samostatnou kapitolou jsou rozhovory v těch nejvypjatějších situacích.

Třeba na smrtelné posteli nebo když je muž v kómatu a žena si někde přečetla, že mu pomůže, když na něho bude mluvit někdo blízký. Pocit blízkosti sice pomáhá, ale poslouchat v okamžiku, kdy funguje jenom čtvrtina mozku a ani doktoři nevědí, zda bude muž ještě někdy chodit, něco o tom, jak rostou rododendrony nebo že je ta zahradní hadice moc krátká, asi chuti do života moc nedá. V soužití muže a ženy se opravdu vyskytnou chvíle i mimo sex, kdy spolu zažívají něco mimořádného.

Je ale jen hodně málo mimořádných situací, které potřebují ještě nějaký komentář. Dejme tomu, že oběma se líbí historické památky. Muž řekne: „Pojď si prohlédnout tu fantastickou hradní věž.“ Hotovo. Žena musí tuto jednoduchou myšlenku ještě rozvádět a i samo prohlížení věže neproběhne mlčky. „Ta je opravdu nádherná, viď, že je krásná, a jak je vysoká, a ty zdi, líbí se ti ty zdi?“ Muž by v takové chvíli patrně neměl nic proti tomu, kdyby se ty zdi navrstvily přes jeho drahou polovičku.

Muži milují svůj penis více než cokoli jiného

V podstatě nedělají nic jiného, než že se zabývají jeho velikostí a tvarem. Když si omylem na chalupě uříznou na cirkulárce ruku, neznervózní je to tolik, jako když si svého miláčka mezi nohama skřípnou třeba do zipu od riflí. O vztahu k jejich chloubě svědčí i to, že v angličtině existuje údajně na tři stovky slov označujících pánský penis.

Ať si otevřete jakýkoli časopis (a není nutné, aby to byl pouze časopis určený pro pány), najdete tam nějaký článek o tom, jestli má jeho velikost nějaký význam, nebo nemá, jestli lze, nebo nelze penis prodlužovat a jestli je nějak podstatné, zda uhýbá doleva či doprava (s politikou to nemá nic společného). A ti, kteří se cítí přírodou ošizeni, trousí taková moudra, jako že i s malým kašpárkem lze hrát velké divadlo a podobně. Muži ani netuší, jak jsou ženám s tímhle pseudoproblémem k smíchu.

Skutečnost podle nás:

Co nelze ženám upřít, že si z tohohle jevu skutečně udělaly zábavu. Velikost penisu trápí muže naposledy v patnácti letech, než definitivně zjistí, že ho mají všichni zhruba stejný. A jestliže ho má nějaký pornoherec ve filmu mnohem větší, berou to stejně, jako když se dívají třeba na nahou Dolly Buster - tedy jako na anomálii.

Moc bychom se nedivili, kdyby za všemi těmi internetovými obchody nabízejícími zaručený preparát na prodloužení penisu stála žena. A pokud je nám známo, muži také daleko méně vyhledávají plastického chirurga, aby sondovali možnost prodloužení penisu, na rozdíl od žen, které si nechávají zvětšovat prsa mnohem častěji.

Muži milují velká prsa

Jsou to živočichové se znaky tvorů prvobytně pospolné společnosti. Jakmile vidí nějakou babu, okamžitě hodnotí, jaká má prsa. Jakmile nejsou vidět, klesá ta dáma na jejich bodové stupnici někam do Antarktidy. Zato když má prsa jako dva vzrostlé melouny, může mít v hlavě vytřeno do sucha a bude se jim líbit. Není divu, že se pornostránky hemží jenom ženami s nadměrně vyvinutými nebo uměle upraveným poprsím.

To, že si ženy nechávají prsa zvětšovat, je pouze kvůli sexuálním požadavkům mužů. Ukazuje to alespoň na ochotu něco kvůli nim udělat, zatímco muži takový smysl zcela postrádají. Posedlost sexuálními symboly je snad u všech mužů stejná a je to jev, který mají vrozený. Ženy se tomu podřizují jen proto, aby o ně muži neztratili zájem, což je samozřejmě ponižující a ze strany mužů hanebné.

Skutečnost podle nás:

Že se mužům líbí velká prsa, je pravda. Všechno ostatní jsou ženské bláboly. Veškeré snahy o umělé zvýraznění a zvětšení ňader jsou komické a lze souhlasit i s tím, že pro ženu ponižující, ale podstupují to v drtivé většině dobrovolně a z vlastní vůle. Ženská s umělými ňadry je pro muže přitažlivá jen do chvíle, kdy je zahalena v nějaké přiléhavé blůze. Jakmile se odhalí a jsou vidět igelitové pytlíky naplněné tím podivným rosolem, které se rýsují pod kůží, přičemž bradavky jsou umístěny ve zcela nesmyslných částech prsou, případně zcela mimo ně, je téměř jisté, že muž ztratí k takové ženě i ty poslední zbytky náklonnosti.

Méně razantní je úprava prsou push-up podprsenkami, případně jinými fígly. Je zcela nelogické myslet si, že na to chlap nikdy nepřijde. Jakmile si mužova partnerka sundá tu skvělou podprsenku, veškeré erotické vzrušení takovou úpravou vyvolané pomine. Leda že by prozíravě nechala zhasnuto. Nakonec to vypadá, že ženy jsou svými ňadry posedlé daleko více než muži svým penisem. Pochopitelně to svádějí na muže a pochopitelně to kvůli mužům dělají.

Proč z toho ale jedním dechem zároveň muže viní? Protože jsou na nich závislé a myslí si, že se jim musejí vlísávat všemi možnými prostředky. A nechtějí pochopit, že my muži je máme rádi takové, jaké jsou. Sebelépe vycpaná prsa nenahradí třeba zákeřnou povahu, chorobnou lhavost nebo hysterii. A jestliže tvrdí, že si nechávají cpát do hrudníku silikon jen kvůli svému pocitu, je to výmluva - chtějí se prostě líbit chlapům.

Všem, nejen tomu svému. A když už tam ten silikon mají, hledí ho náležitě využít. Je naivní se domnívat, že když si nechá vaše trochu opotřebovaná manželka vylepšit poprsí, nebude toho chtít využít i jinde než jen doma. I když jí tu operaci zaplatíte, chce z té investice vytěžit co nejvíce. A jsou to dámské časopisy, které jim cpou do hlavy všechny ty nesmysly o ideálech ženské krásy, která otevírá mužské náruče.

(Jan Kolek, Redhot)