V pátek jsem se po dlouhé době vydala vlakem k Aničce na víkend do Prahy.

Program jsem nechala na Aničce, protože výstava motorek i Jeden svět už skončily a nic jiného mě aktuálně netáhlo.

Pro jistotu jsem si koupila do vlaku Reflex - co kdybych narazila na poslední chvíli na tip na nějakou tu zajímavou kultůru že?

Kousek před Prahou jsem si právě pročítala mrazivý článek o Stalinovi a přemýšlela co se to zase ve světě děje a proč se zas začínají pomalu hrotit vztahy Amerika - Rusko. A už jsem vedle sebe slyšela ruštinu !

Kouknu , plešatej chlap jak hora v kabátě, s koženou diplomatkou, kalhoty v Italsém elegantním duchu a na nohách boty o kterých už vím že jsou pro rusáky typický. Takový obrovský lodě z černý kůže, lesklý  jak hladina Bajkalu a špičatý , hlavně špičatý, tak to mají ruský chlapi rádi.

Samozřejmě že jsem mu nerozuměla co si domlouvá, ale už jsem měla nápady o mafii, přitom ten chlap jel třeba jen k někomu na návštěvu že? No ale koho by nezamrazilo když si zrovna čte článek o Stalinovi..

Další článek se týkal premiéry filmu Control od Antona Corbijna , legendárního fotografa Rolling Stones, U2, Nicka Cavea a dalších slavných kapel. Tenhle Corbijn natočil čb film o Joy Division, rockový kapele z let 70 tých, kterou neznám a tak mi to bylo divný a že to asi budu chtít vidět.

Nuže zašly jsme s Aničkou do kina Světozor a film jsme shlédly. Byl to dobrej film, ale řemeslně a psychologicky. Jináč to bylo hrozný. Něco tak depresivního jsme snad ještě nesledovaly. Ten zpěvák Ian Curtis se pořád takovým způsobem nimral ve svém nitru a z toho tvořil tak moc depresivní texty, až se z toho už ve 23 letech zhoupnul na sušáku na prádlo. Vůbec jsme se z toho nemohly vzpamatovat. Potom mi Anička musela vypálit několik dílů IT Crowd, který mě zaručene rozesmívaj.

Z toho si musím vzít ponaučení, že číst Reflex je sice nesmítně poutavý a zajímavý a rozšiřuje mi to obzory a Bůhví co ještě, ale už si to kupovat nebudu, číst to nebudu, poněvač jsem potom vážná a zachmuřená, zamyšlená a vůbec divná.

Radši si budu číst 3 muže ve člunu a pod. a basta!

A na výstavy už taky nebudu chodit, pokud nebudu přesně vědět co tam vystavujou, protože to co předvádějí za 80,- Kč v Uměleckoprůmyslovém muzeu, z toho je mi špatně. Pod pompézním názvem Granddesign se skrývá pár nezajímavých artefaktů jako třeba sukně z fólie do tiskárny, která není ani pěkná, ani originální čipracná.Potom tam byly ještě 3 plechový židličky asi 3 snowboardy, Lyže, chirurgický nástroje a celá horní nadstavba věnovaná vázám ve stylu Brusel. Nejlepší v tom muzeu bylo to:

1) že ze záchodů je pěknej výhled na židovskej hřbitov

2) že mi málem vstupenka spadla do záchoda zrovna když jsem splachovala

3) že si tam Anička koupila odpudivě krásnou a vtipnou plstěnou brož - něco mezi chameleónem a tapírem.

Nakonec bylo nejlepší nakupování, protože jsem si koupila krásnýho průvodce po Ukrajině a 3 kardinální úlovky do jarního šatníku.

Odpoledne po příjezdu domů jsme s bráchou a jeho kamarádem jeli ještě na stěnu, protože jsem si to chtěla už dlouho vyzkoušet a bylo to moc zajímavý. Víc mě teda bavilo slaňování, ale při lezení jsem se krásně protáhla a už mě nebolí záda z tohodle intelektuálskýho víkendu. Zato teda na koleně se objevila nějaká modřina a v rukou zítra asi nic neunesu. A to jsem lezla jak koala...