...jsem se byla dnes odpoledne .

Chtěla jsem se vypravit busem do Trutnova na dopravku, leč bus mi ujel kvůli dlouhému jednání v práci.

Tak jsem se tam rozjela porouchaným autem.

Potřebovala jsem podat žádost o vystavení řidičáku.

V kanceláři byly 2 úřednice a za jednou z nich tou co mě obsluhovala přišel syn a kvůli němu byla pěkně v ráži. Hádali se spolu, něco mu zakazovala a mezi tím mi dala k vyplnění formulář. Já Vás pošlu pryč ..., já Vás pošlu pryč zachytila jsem její řeč, ale nenapadlo mě že mluví na mě- proč taky myslela bych si.

A ejhle - mě se rozhodla poslat pryč z důvodu, že komisař mi u zkoušek zapomněl do žádosti uvést číslo zkušebního protokolu. Naivně bych si myslela že stačí zvednout telefon, zavolat na Dopravku do Náchoda a říct ať se podívají do systému a číslo nahlásí. Na to ale paní nemá pravomoc ! No to je neuvěřitelný kroutila jsem nechápavě hlavou. A co teď s tím? No musíte jet do Náchoda a sehnat si to číslo. Paráda a kdo mi ho tam řekne ? Komisař co Vás zkoušel - fajn, ale já nevím jak se jmenoval a  tady ve formuláři to není uvedený..Tam jsou dva komisaři.

 Nemohla byste mi na ně dát telefon? Ten nemám.

Co, Vy nevíte kdo tam dělá komisaře ? Ne !

A v autoškole by to myslíte nevěděli? Zvedla telefon: No Láďo, mám tu holku s žádostí o řidičák, chybí jí tam číslo protokolu - myslíš že by ho věděli v autoškole ? Ne.. ( tak ona tam má holku - hlavně že mi každej říká pani , a jako nějaká teenagerka už bohužel dávno nevypadám) ! Slušný..

Tak alespoň o číslo na dopravku Vás můžu poprosit? To nemam... Musíte si zjistit číslo na městskej úřad a tam si zavolat.

(Milá paní to mi chcete naznačit že v době internetu kterej máte za zadkem neznáte číslo na svou sesterskou organizaci v Náchodě, se kterou jistě často komunikujete ? Tak to už je docela hardcore . Vyšlehly mi mlčky blesky z očí a tep se zvýšil na nezdravou mez.

Vidím že nám ty státní instituce krásně fungujou, Nashledanou rozloučila jsem se a vypálila odtamtud jak rozzuřená sršeň. 

(Tak týhle panince přinesu příště čokoládu za profesionální a otevřený přístup).

Tak jo pojedu aspoň k babičce a koupím jí kytku k svátku. kde ale zaparkovat? Nechám to před pracákem. Ejhle málo místa - tady do tá škvíry se vejdu. Už jsem tam. Uff tý Felicii vlevo jsem nenechala moc místa - než jsem stihla zamanévrovat, již vztekle přisupěl majitel. Bez nějakých servítek mi prudce sklopil zrcátko a vztekle otevřel dveře - naschvál tak aby bouchnul do mý Oktávky. Prase, kdybych mohla vraždit pohledem, tenhle by byl mrtvej. Nemělo cenu vylézat na něho z auta s takovým hulvátem bych mohla přijít k větší újmě. Vystartovala jsem tak aby gumy zapískaly, ten zvuk mi aspoň trochu pomohl.

Objela jsem kruháč , ještě tam stál a čuměl.

Byl to druhej člověk v životě na kterýho jsem ukázala upřímně míněnýho fakáče. Zas mi bylo trochu líp.

Tak a teď tu kytku - moment ještě se zastavím tady v tom obchůdku podívat se na hadříky, zvenku to vypadá zajímavě. No a vevnitř - úžasný puntíkatý podprsenky a za dobrou cenu. Nekoukej na ně! Varoval mě rozum.

No mohla bych si udělat radost povzbuzovala mě marnivá. Třeba mi bude - rýsovala se naděje.

Šup do kabinky, uff zas ta pitomá asijská velikost s košíčky nesmyslně u sebe - a mezi rukama a okrajem trupu jako mám mít co ? Další vzteklý blesky.

Tak jo pro dnešek kapitulace. Kytku a k babičce.. Bublám jak papiňák, za chvíli bych mohla provýst něco ne moc rozumnýho..

Konečně pěkná květinka a jaká idylka. Milá prodavačka za pultem lepí krásnej věnec ze stočených červených větví - tenhle nápad vidím vůbec poprvý. A ty pryskyřníky to máte živý? Krása.

Vybrala jsem červený tulipánky se zajímavě nařasenejma žluto-modrejma okrajema. Vypadají jak ara papoušci představovala jsem si.

A už si to kráčím ulicí a mám v ruce kytku. Kdypak já jsem si nesla naposledy takovou krásnou kytku?

Co asi musí napadat lidi když viděj takovou zamračenou můru s tak krásnou kytkou? Asi nic moc - lepší se tvářit jako že si ji nesu právě čerstvě nadělenou od nějakýho Rómea...

A tak jsem učinila a tep se zklidnil a já konečně taky...