Achjo.. všecko se mrdá... těšila jsem se na chatu.. na týden, oslavit novej rok s mojí nejmilofanější kamoškou a pár dalšíma super lidma... amísto toho? S náma jede jedna pipča, která mě každýmu za zadkem pomlouvá a myslí si bůhví jak jí neubližuju.. nechápu to... ale to už je její boj.... snad to na té chatě nějak zvládnu, docela mi to zkazilo radist abych pravdu řekla... ae co nadělám, co chcete řít také vsocce, která se ani nezeptá a už se vám tam vnutí? Asi nic moc no... kdo by na to měl nervy se s ní hádat proč ji tam nechcem...

No a taky je mi smutno... jsem sama nu, pořád... žádná láska se nekoná, nikdo kdo by mě měl aspoň mainko rád bo by měl o mě zájem taky není v dohlednu a tak co nadělám.. jedinej kluk kterej mě v životě udělal šťastnou a skončilo to jen kvůli píčovinám, tomu se už nelíbím.. co nadělám? Makám na sobě... ae když někdo přibere 15 kilo z blbejch prášků, tak se nedivím že je prostě přitažlivost pryč, dneska už nikdo holky při těle nechce, i když by měli duši anděla... což mě mrzí...Jsem hodná, vysmátá, věrná, do vztahu dávám všechno atd atd... tak co mi schází? To newim, to by mi musel povědět někdo jinej, ale vím co mi přebívá - ty podělaný kila navíc... to už si holka jako já nemůže najít normálního hodnýho kluka? Je to těžký no... chodím do fitka, ale jde to strašně pomalu... je mi z toho všeho nějak smutno už....

Proč třeba nemůžu prožít vánoce s nějakým milým stvořením, u skleničky vínka a dobré večeři, společně s mojí rodinou ( a třeba i jeho) u vánočního stromku... vládne klid, pohodička, všude voní jehličí a cukroví... rozbalíme dárečky a jdeme třeba na procházku, nějakou pěknou romantickou... mezi vločky padajícího sněhu se dlouze objímat na studené lavičce,ale v srdci cítit štěstí a nekonečnou lásku... proč to nemůžu prožít?

Vždyť já přece nejsem tak špatná holka, abych si to nezasloužila... nebo ano?