""""Smutná zpráva pro rozum a srdce, i když rozum ví, že nikdo není nesmrtelný, stejně je každý moc smutný a moc zraněný a tak trochu vyděšený z náhle prázdného místečka v srdci, které tam je po milované osobě spolu se záplavou vzpomínek.""""
Tuto větu mi napsala kamarádk
a, když mě jako blesk z čistého nebe zasáhla ztráta člověka, kterého jsem milovala. Napsala to přesně, jako by věděla, co cítím. Rozum i srdce odmítá přijmout, že už jeho ruka nepohladí, že už jeho mírný hlas neuslyším. Donutilo mě to napsat to, co jsem se snažila dozvědět už delší dobu, -- odpověď na otázku: je život po životě?Smrt zcela odporuje našemu nejhlubšímu určení a naší nejhlubší touze - touze po životě. Náš odpor vůči smrti je nám vrozený a naprosto oprávněný.Výzkumy u osob, které se ocitly ve stavu klinické smrti, ukazují, že víc jak 70% z nich mělo jisté pocity, které mít neměly. Ve stavu odpovídajícímu smrti měli intenzivní zážitky, které na ně silně zapůsobily. Ve chvíli, kdy na přístrojích nebyla zaznamenána ani ta nejmenší reakce mozku, lidé viděli sami sebe na operačním stole, popisovali chování i slova ošetřujícího personálu, nebo se pohybovali tunelem ke světlu a pokaždé měli krásný pocit. To znamená, že duše opustila tělo a žila dál. Všechna náboženství tvrdí, že život smrtí nekončí. Přikláním se k tomu. Věřím, že duše opustí nemocné tělo a dál žije osvobozena od bolestí v jiné dimenzi. Věřím že nás vidí, ale my nemůžem vidět je, pouze ve zvláštních případech jako je: telepatie, psychokineze, spiritualizmus, a právě tady, v této sféře se už událo tolik věcí, které posmrtný život potvrzují,----------- ale stejně nikdo nedokáže zastavit příval slz, když si smrt vezme milovanou bytost.
Proč nám není dovoleno jen trochu nahlédnout, dozvědět se...
Moje bolest a lítost je velká, ještě neuplynul čas, který by ránu zacelil. Živě se mi promítá chvíle, když jsem v noci seděla v pokoji, který byl jen jeho královstvím. Bylo tam ticho, pusto, prázdno. Seděla jsem a tekly mi slzy. Ani nevím, jak dlouho jsem tam takhle byla, když jsem najednou uslyšela zvuk, připomínající slabé jiskření elektřiny, něco jako - zzzzzz -, několikrát po sobě. Hledala jsem odkud ten zvuk přichází, ale nebylo možné určit odkud, prostě byl v místnosti. Pak to ustalo, chvíli byl klid a pak se najednou rozblikal mobil jako když mi ohlašuje příchod SMS, nebo volání. Vzala jsem mobil do ruky a čekala, jenže nic, žádná zpráva, mlčel. Tohle se stalo 3x během 20 minut. Měla jsem divný pocit který dovršila žárovka. Neblikala, ale najednou se začala měnit intenzita světla, chvíli svítila jasně a za chvilku jako by byl její výkon poloviční. Několikrát se to opakovalo a pak nastal klid. Odešla jsem, ale do rána jsem nespala. Dokáže mi tohle někdo vysvětlit??
napsal/a: Hateful 18:59 Link
« Domů |
Přidej komentář
