Klaun a vrba
30.Srpen 2007Smutný klaun bloudil světem. Vyhýbal se všem lidem, aby nerozdával dál bolest. Jednou přišel k rybníku, kde stála stará suchá vrba. Unavený zoufalý klaun si sedl vrbě a začal jí povídal o svém životě. Komu jinému, když nebylo nikoho, kdo by ho vyslyšel. Jak byl unaven, tak usnul. V tom slyší hlas: " Nedovolím, aby klaun rozdával smutek a bolest. Jsem osamocená vrba a nikdo z lidí nerozumí šepotu mých větví". Klaun se probudil. Byl to jen sen? I poznal, že se pod kůrou zkrývá něco neobyčejného
Klaun chodil po okolí a jak šel kolem rybníčku, vždy se posadil k vrbě a povídal si sní. Zdálo se mu, že vrba mládne. Vrba mu poskytovala stín v horkých dnech. Byla ráda, že našla spřízněnou duši. Vždy ve snu mu dávala útěchu a sílu.
Klaun pocítil, že se mu v duši rozhořel malý plamínek - plamínek naděje pro lepší život, který mu vrba dala. Když jednoho dne odcházel od rybníčku, ohlédl se. Na břehu spatřil vrbu se zelenými lístky.
napsal/a: Hayward 19:20 Link komentáře (1)O klaunovi
27.Srpen 2007Povím vám příběh o klaunovi, který byl všude tam, kde bylo smutno. Rozdával radost i smích, útěchu i moudra. Dával lidem zapomenost na starosti všedního dne. Smutným dával světlo, nešťastným naději. Ten klaun měl velmi rád ženy. Věnoval jim to, co jim jiní muži nedávají - ocenil jejich práci, vyslechl jejich trápení nebo si popovídal o jejich snech a touhách.
Klaun se jednou zamiloval do ženy, která jeho lásku neopětovala. Zůstal sám a nebylo nikoho, kdo by mu dal naději. I když rozdával radost, uvnitř byl plný smutku a trápení. Byl to smutný klaun. Jeho jedinou potěchou byla smějící se tvář ženy, u které místo smutku vykouzlil úsměv.
Jenže se do něj zamilovaly ženy, které tak utěšoval. Mohl dát vše, ale jednu věc jim dát nemohl - svou lásku. Tak se stalo, že místo radosti začal klaun rozdávat bolest, i když to sám nechtěl. Začal se trápit. Smutek, žal a samota zachvátili jeho duši a uhasili poslední jisku, která tam ještě zbyla. Nebylo nikoho, kdo by mu pomohl.
Toho smutného klauna můžete občas potkat, jak tu bloudí. Chce ještě rozdávat smích a potěšení. Avšak on sám už čeká jen na jedno - na svou smrt.
napsal/a: Hayward 01:26 Link komentáře (0)Otázka dne: Jaký je účel lidské existence?
21.Srpen 2007Marně se snažím najít odpověď na otázku, za jakým účelem jsem na světě. Jaký je vlastně náš účel? Jaký je účel člověka? Možná znáte odpověď. Pokud ano, napiště ji, prosím, do komentáře. napsal/a: Hayward 17:03 Link komentáře (0)
Život
18.Srpen 2007Život je jednosměrka. Ohlédnout se zpět můžu, ale jít zpátky už nelze. napsal/a: Hayward 22:17 Link komentáře (1)
Užívejte si!
13.Srpen 2007Ve školních letech jsem si neuvědomoval, co všechno je život. Až s přibývajícím věkem jsem to zjistil. Život je cesta, která vede jen jedním směrem a má jen jeden jediný cíl: smrt. Kažnou hodinou, každým dnem jsem k cíli blíž a blíž. Jen nevím, kdy tam dojdu. A vrátit se už nelze, život je prostě jednosměrka. Tak si užívejte každého dne, protože se to už nikdy nebude opakovat.
napsal/a: Hayward 22:23 Link komentáře (0)Na co dnes ženy letí
19.Červen 2007Tak staré dobré časy, kdy se ženské daly zlákat na hvězdy jsou pryč. Poslední příhoda mě v tom utvrdila. Včera jsem se díval na zákryt Venuše měsícem. Slunce bylo ještě vysoko nad obzorem, takže to byla jedinečná příležitost vidět Venuši pouhým okem ve dne. To jsem si nemohl nechat pro sebe a proto jsem to ukazoval svým oblíbeným děvčatům i pomocí malého dalekohledu. Pravda, většina z nich byly vdané, takže mé zájmy jsem zde již prosazovat nemohl. Ctím rodinu. Zato u svobodných, to už je jiná. Jenže ouha. Lákal jsem jednu pěknou svobodnou kolegyni, aby šla se mnou na dvůr, že jí něco ukážu. Když už jsme byli na dvoře a já jsem jí ukázal měsíc s Venuší, tak se na mě téměř vyčítavě podívala a řekla: "Toto jsi mně chtěl ukázat? A já myslela že mně ukážeš tvé nové auto". Odešla a já tam zůstal stát. Tak jsem přemýšlel, jak to vlastně je. A došel jsem k jedinému: dnes ženské letí jenom na prachy! napsal/a: Hayward 07:30 Link komentáře (0)
Očima vraha
14.Červen 2007Zase tam byli dva dělníci. Na místě, kde je zakopána ta stará paní. Ani nevím, co tam dělali, ale byl jsem tam s nimi. Opět jsem zažíval ten zvláštní pocit. Přestože je zakopána, vidím ji skrz zem. Jako kdybych měl rengenové oči. Dívá se na mě a já cítím její přítomnost. Vím, že tam je a ti dva tam nic netušící chodí sem a tam. Dělám jakoby nic. Mám strach, aby ji náhodou nenašli. Těžko popsat, co cítím, ale je to pokaždé stejné.
napsal/a: Hayward 18:13 Link komentáře (0)Ach ta láska nebeská
07.Červen 2007Tak jsem si ke snídani pročetl pár blogů. Zaujal mě jeden článek od _LoL.GiRl_. Píše o lásce a musím říci, docela zajímavě. Jenže co to je vlastně ta láska? Existuje vůbec?
Možná teď zklamu všechny zamilované svým tvrzením, že láska neexistuje. Je to tak, láska není. Je to jen obyčejná chemická reakce v našem mozku, která způsobí, že nevnímáme realitu. Vidíme věci tak, jak je vidět chceme. Pokud má náš partner nějaké chyby, tak si dáváme naději, že se po svatbě změní. Nezmění. Naděje je typický lidský sebeklam. A když ustane ona chemická reakce, tak je to pro mnohé jako zlý sen. Následuje rozvod a zkažený život. Jen se podívejte do statistik, kolik manželství se rozvádí. A to ještě nepočítám ty, kteří jsou formálně vzítí, ale spolu nežijí.
Šťastní lidé, kterým tato chemická reakce do smrti neustane.
napsal/a: Hayward 08:26 Link komentáře (0)MATRIX existuje!
06.Červen 2007Kdo by neznal kultovní film Matrix. Pěkná podívaná plná triků. Mladý Neo žije svým životem, o kterém si myslí, že je skutečný. Dokud se neobjeví parta kolem Morphea, která Nea osvobodí z Matrixu a on zjistí, že vše byla jen fikce.
Taky jsem žil v Matrixu. V osmdesátých letech minulého století jsem si myslel, že Sovětský svaz má vždy jem mírové úmysly a že imperialisti v čele s USA jen zabíjejí lidi. Fronta na banány nebo maso byla běžnou věcí. Srpen 1968 byl vlastně přátelskou pomocí Sovětského svazu a únor 1948 byl tím správným krokem vpřed při budování světového míru.
Kdo se dostal za hranice na západ, zjistil, že vše je jinak. Poznal pravdu. Zjistil, že v zemích východního bloku funguje jakýsi Matrix, který udržuje lidi při té bídě v relativním klidu. A když se náhohou objevil někdo, kdo by vybočoval z řady, poslal na něj bezpečnostní systém svého agenta Smithe - agenat StB. Pamatuji si na tu scénu, kdy Morpheus učil Nea dávat si pozor na agenty - po ulici šla pěkná blondýna, která byla ve skutečnosti agentem. Tenkrát to tu bylo taky tak. Šli jste po ulici a museli jste mlčet. Protože jste nikdy nevěděli, kdo z kolemjdoucích je agentem Smithem - spolupracovníkem StB. Náš Matrix byl naštěstí chatrný a proto zkolaboval.
Na Zemi však existuje jeden dokonalý Matrix. Je to Severní Korea. Ti lidé nemají ani ponětí o tom, co se děje venku. Myslí si, že bída je samozřejmá, auto je něco výjmečného a o cestování do ciziny ani nemluvě. Severokorejci nemají internet, radio pouze s jednou frekvencí, kde se naladí pouze státní rozhlas. Tito lidé na svého Nea teprve čekají.
Tak si říkám, zda to, co dnes čtu nebo poslouchám, je pravda. Co když je to zase jiný Matrix, který chce, abychom tu měli radar. Abychom si mysleli, že co tu dnes máme, je to pravé. Co když mě právě sleduje nějaký agent Smith. Moment, někdo zvoní.......
napsal/a: Hayward 06:30 Link komentáře (0)Kouzelné zrcadlo
05.Červen 2007Zrcadlo zná každý. Užitečná věc, která nám umožní podívat se na věc trochu z jiného pohledu. S tím kouskem skla se setkáváme každý den. Pravda, kouzelné zrzadlo, který by nám leccos prozradilo, by se také hodilo, jenže neexistuje. A nebo ano? Já takové zrcadlo používám. Nevěříte? Učím se používat toto neviditelné zrcadlo, abych viděl sebe sama zvenčí. On totiž takový pohled zvenčí na naše já je zcela jiný, než ten vnitřní. Často si ani neuvědomujeme, jaké je naše všední jednání s kolegy, přátely nebo s nezmámými lidmi. Chcete poznat své vnější já? Poproste Vašeho známého nebo kolegu, ať Vás při různých příležitostech tajně natáčí kamerou. A pak se na sebe podívejte jako ve filmu. Trošku rozdílný pohled, nemyslíte?
Pozorně sleduji lidi ve svém okolí, jejich chování, jejich mluvu. A když se mně na tom něco nelíbí, srovnám si to se svým já. Hups, takto se chovám přece taky! Já to považuji za samozřejmé, ale okolí za ne příliš šťastné. A právě tento pohle zvenčí, tento pohled do neviditelného zrcadla, mně umožní srovnávat mé vnější s vnitřním já. Jedno ze zrcadel je obzvláště užitečné: Oplácejte stejné stejným. Ať protivník vidí, jak on sám působí na druhé. Zlatá slova Davida Grubera. A fungují. Pokud použijeme kdekoliv toto zrcadlo, náš protivník se může změnit.
Až se naučíme dokonale používat toto neviditelné zrcadlo, změníme své já. Budeme lepšími partnery, lepšími manžely, lepšími otci. Lepšími kolegy a kamarády. A to díky kouzelnému zrcadlu. Jen se rozhlédněte kolem sebe. Je čas se podívat do zrcadla, nemyslíte?
napsal/a: Hayward 20:08 Link komentáře (0)
