Klaun a vrba

30.Srpen 2007

Smutný klaun bloudil světem. Vyhýbal se všem lidem, aby nerozdával dál bolest. Jednou přišel k rybníku, kde stála stará suchá vrba. Unavený zoufalý klaun si sedl vrbě a začal jí povídal o svém životě. Komu jinému, když nebylo nikoho, kdo by ho vyslyšel. Jak byl unaven, tak usnul. V tom slyší hlas: " Nedovolím, aby klaun rozdával smutek a bolest. Jsem osamocená vrba a nikdo z lidí nerozumí šepotu mých větví". Klaun se probudil. Byl to jen sen? I poznal, že se pod kůrou zkrývá něco neobyčejného

Klaun chodil po okolí a jak šel kolem rybníčku, vždy se posadil k vrbě a povídal si sní. Zdálo se mu, že vrba mládne. Vrba mu poskytovala stín v horkých dnech. Byla ráda, že našla spřízněnou duši. Vždy ve snu mu dávala útěchu a sílu.

Klaun pocítil, že se mu v duši rozhořel malý plamínek - plamínek naděje pro lepší život, který mu vrba dala. Když jednoho dne odcházel od rybníčku, ohlédl se. Na břehu spatřil vrbu se zelenými lístky.

napsal/a: Hayward 19:20 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

pepina666 16.11.2007 18:28:09

škoda,že už nepíšeš,ale jsem ráda za to,co jsi mi dal,bylo to moc hezké,...........ale život jde dál,ozvi se někdy.....prosím.Ahoj Eva