O klaunovi

27.Srpen 2007

Povím vám příběh o klaunovi, který byl všude tam, kde bylo smutno. Rozdával radost i smích, útěchu i moudra. Dával lidem zapomenost na starosti všedního dne. Smutným  dával světlo, nešťastným naději. Ten klaun měl velmi rád ženy. Věnoval jim to, co jim jiní muži nedávají - ocenil jejich práci, vyslechl jejich trápení nebo si  popovídal o jejich snech a touhách.   

Klaun se jednou zamiloval do  ženy, která jeho lásku neopětovala. Zůstal sám a nebylo nikoho, kdo by mu dal naději. I když rozdával radost, uvnitř byl plný smutku a trápení. Byl to smutný klaun. Jeho jedinou potěchou byla smějící se tvář ženy, u které místo smutku vykouzlil úsměv. 

Jenže se do něj zamilovaly ženy, které tak utěšoval. Mohl dát vše, ale jednu věc jim dát nemohl - svou lásku. Tak se stalo, že místo radosti začal klaun rozdávat bolest, i když to sám nechtěl. Začal se trápit. Smutek, žal a samota zachvátili jeho duši a uhasili poslední jisku, která tam ještě zbyla. Nebylo nikoho, kdo by mu pomohl.

Toho smutného klauna můžete občas potkat, jak tu bloudí. Chce ještě rozdávat smích a potěšení. Avšak on sám už čeká jen  na jedno - na svou smrt.

napsal/a: Hayward 01:26 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář