29.Srpen 2008
Hieroglyfické písmo je obrázkového charakteru a je nejstarší psanou podobou starověké egyptštiny. Je to písmo, se kterým je ztotožňována egyptská kultura, ale navzdory svému obrázkovému charakteru není písmem primitivním . Utváří plně rozvinutý písemný systém, pomocí něhož lze předat i složité sémantické informace. Jako takové není toto písmo o nic méně rozvinuté než naše abeceda.

Nejranější doložený výskyt hieroglyfických nápisů pochází z předynastického období, většinou ve formě krátkých písemných popisků na kamenných předmětech a keramice. Nejnovější známý výskyt tohoto písma se naopak nachází v chrámu Philae a pochází z roku 394 n. l.

I samotné písmo se v během let vyvíjelo. V průběhu času byly k jazyku přidávány nové a nové hieroglyfické znaky. Jako takový se počet hieroglyfů vyvinul ze 700 v období Staré říše až do počtu přes 6 000 za doby Ptolemaiovců.


  ORIENTACE ZNAKŮ
Hieroglyfické písmo je neobyčejně přizpůsobivé a bylo psáno jak v řádkách (vodorovně), tak ve sloupcích (svisle). Směr znaků se navíc mohl měnit, což znamená, že se mohlo psát jak zleva doprava, tak zprava doleva.


K nalezení směru a začátku textu existuje několik velmi jednoduchých pravidel:

  • Zaprvé, Egypťané nikdy nepsali zezdola nahoru přestože se mohlo stát, že byl znak napsán pod jiný, i když patřil nad něj. Důvody byly většinou estetické k získání dobrého rozvržení textu (bez ošklivých bílých mezer).

  • K nalezení směru písma je třeba se podívat na znaky se zřejmou přední a zadní částí (např. postavy lidí a zvířat). Tyto znaky jsou vždy hlavou otočené k začátku textu.

  • Pokud je text legendou k nějakému obrázku (např. na freskách), zobrazený bůh či osoba hledí na začátek svého textu. Hieroglyfické znaky jsou pak orientovány stejným směrem jako postava, kterou doprovázejí.

Tuto skutečnost ukazuje následující obrázek. Text A patří Nefertari, zatímco text B náleží Thovtovi. Všimněte si orientace znaků.


  USPOŘÁDÁNÍ ZNAKŮ
Vzhled textu představoval důležité kritérium pro umístění znaků s ohledem na smysl. Staří Egypťané se pokoušeli eliminovat prázdná místa v textu jak jen to šlo (horror vacui). K tomuto účelu rozdělovali řádky na čtverce, do nichž byly znaky rozvrženy. Např. výraz pro "krásný" by se nikdy nepsal jako v příkladě (a), ale spíš jak je ukázáno v příkladě (b), kde je nádherně rozvrhnutý čtverec.



  EGYPTSKÉ ZNAKY

 

Hieroglyfy lze rozdělit do dvou kategorií: znaky s obrázkových významem (ideogramy) a znaky s fonetickým významem (fonogramy).

  • Ideogramy
    Ideogramy jsou znaky, které znázorňují zakreslený předmět. Jsou to přímé příklady předmětů či dějů. Některé znaky mají symbolickou hodnotu, např. žezlo značí moc. Hieroglyfy níže jsou jasnými příklady ideogramů.

    (a) obličej                (b) běhat, chodit                (c) dům                (d) kachna

    Ideogramy mohou znázorňovat předmět nebo konkrétní pojmy. Nehodí se však k vyjádření abstraktních pojmů jako syn, láska nebo veliký. Ke znázornění takových pojmů zavedli Egypťané užívání fonogramů (prostředek k zaznamenávání zvuků jako v psaném slově).

  • Fonogramy
    Fonogramy jsou znaky, které vyjadřují zvuk bez jakéhokoli dalšího vztahu k předmětu, který znázorňují. Např. výraz pro slovo "syn" zní jako výraz pro slovo "kachna". Znak kachny je tedy užíván pro obě slova v závislosti tom, zda je v kontextu použit jako fonogram (syn) nebo jako ideogram (kachna). Jako takové jsou fonogramy znaky, které nemají žádný ideogramický význam, ale jsou užívány jen ke znázornění skupiny hlásek.
        Hieroglyfické znaky mohou mít význam jedné, dvou nebo více souhlásek. V hieroglyfickém písmu se samohlásky nezaznamenávaly.


K usnadnění hledání ve slovnících a umožnění čtení egyptských textů jsou hieroglyfické znaky obvykle přepisovány do naší abecedy (transkripce). Nedostatek samohlásek však mluvení egyptštinou značně znesnadňuje. Aby se obešel tento problém, užívají se následující pravidla:

  • některé souhlásky se vyslovují, jako by to byly samohlásky

  • jiné souhlásky jsou spolu propojeny písmenem "e"

Tímto způsobem dospějeme ke slovům, které jsou spojeny samohláskami. Např. transkripce výrazu pro slovo "krásný" je nfr. K usnadnění výslovnosti těchto tří souhlásek je spojíme dohromady písmenem "e", čímž vznikne nefer.

Naše výslovnost nemá s  původní výslovností egyptštiny očividně nic společného; je to pouze úmluva k usnadnění komunikace mezi námi, novodobými lidmi.
********************************************

Jednopísmenné znaky

 

Jak už bylo řečeno v 1. lekci, užívali starověcí Egypťané doslova tisíce hieroglyfů. 24 znaků představených v této lekci je těmi nejběžnějšími a často se o nich proto mluví jako o egyptské abecedě. Každý z těchto znaků má význam jedné souhlásky. Pokud se skutečně chcete naučit starověkou egyptštinu, je nezbytné se těchto 24 znaků naučit nazpaměť.

Následující tabulka ukazuje 24 jednopísmenných znaků spolu s jejich významem, transkripcí a výslovností. Všimněte si, že byl některým z těchto znaků přidělen samohláskový význam. Je to pouze úmluva, kterou se řídí egyptologové, k usnadnění výslovnosti transkribovaných slov. Staří Egypťané zaznamenávali jen souhláskovou kostru slov, a tak nám skryli jejich skutečnou výslovnost.

HIEROGLYF OBRÁZEK TRANSKRIPCE VÝSLOVNOST
sup [a]
rákos [i]
paže  [a], [e]
kuře křepelky  [u], [o]
noha [b]
proutěná
stolička
[p]
zmije [f]
sova [m]
voda [n]
ústa [r]
nádvoří [h]
zatočená
větvička lnu
[h]
síto [ch]
břicho zvířete [ch]
přeložený hadr [s]
závora [s], [z]
louže [š]
písečný svah [k], [q]
koš [k]
stojan na láhve [g]
bochník chleba [t]
provaz [č]
ruka [d]
kobra [dž]



  ALTERNATIVNÍ MOŽNOSTI NĚKTERÝCH ZNAKŮ
Některé souhlásky se někdy píší ještě jinými znaky. Následující znaky jsou považovány za obdobné:

  nebo  - čteme [j]
  nebo 


  NAPIŠTE SVÉ JMÉNO HIEROGLYFY
Zábavné cvičení je zkusit si napsat své jméno písmem starých Egypťanů. Snažte se své jméno co nejvíce prodloužit. Pro písmeno V můžete použít hieroglyf F, pro písmeno L znak a pro písmeno O znak . Na konec svého jména napište znak pro muže    nebo znak pro ženu    v závislosti na vašem pohlaví.

Pro začátek jeden příklad:

    Kleopatra

POZOR! Uvědomte si prosím, že výše uvedené znaky používané ve jménech jsou pouze novodobou úmluvou jak tato písmena zaznamenat, a starověký Egypťan by je nikdy nepoužil. Tato skutečnost má jediný důvod: v egyptštině písmena jako  jako L, V, O, či dokonce Z jednoduše neexistovala, a tak nebyl důvod pro ně mít specifické hieroglyfy. Můžete samozřejmě ihned namítnout jak to bylo s Kleopatrou, avšak tato královna pocházela z rodu Ptolemaiovců, tedy z rodu řeckého původu, a tak ani její jméno není zrovna egyptské...


  SLOVNÍČEK
Několik často se vyskytujících egyptských slov se psalo výhradně jednopísmennými znaky. Bylo by bezpochyby užitečné se některá z nich naučit.

Všimněte si, že jsou některá slova ukončena kategorii určujícím znakem, např. držák na hrozny ve slově "víno". Tyto znaky se nazývají determinanty. V příští lekci se na ně podíváme blíže.

********************************************

Dvoupísmenné a determinační znaky 

 

Kromě 24 jednopísmenných znaků, které jsem si ukázali v minulé lekci, používali Egypťané také znaky s hodnotou dvou hlásek. Dvoupísmenný znak je v podstatě jeden hieroglyf reprezentující kombinaci dvou hlásek.

Existuje okolo stovky dvoupísmenných znaků, ale ne všechny se naštěstí běžně objevují v textech, a tak je plně vystačující znát asi jen 30 z nich. Následující tabulka shrnuje ty nejčastěji se vyskytující dvoupísmenné znaky. Bylo by velice užitečné si je zapamatovat.



Mnoho dvoupísmenných znaků má i svůj vlastní význam a představují tedy jednotlivá slova. Často jsou doplněny čárkou, tzv. ideogramickým znakem, který značí, že napsané slovo odpovídá obrázkové hodnotě znaku. Tady jsou některé příklady:


  DETERMINAČNÍ ZNAKY
Mnoho staroegyptských slov se psalo stejnými znaky, i když měly úplně jiný význam. K umožnění toho, aby byl vždy jasný význam slov, se na konce slov psaly determinační znaky. Tak například hieroglyf mohl být následován určením muže ( ) a tak se zobrazí slovo "písař". Stejný znak doplněný hieroglyfem rolem papyru ( ) značí podstatné jméno "písmo" nebo sloveso "psát".

Většina determinantů slouží k označení všeobecné kategorie slova, které popisují. Níže je malý výběr několika nejčastěji používaných determinačních znaků:

Determinační znaky se hodí vždycky, když se pokoušíte přeložit staroegyptský text. Staří Egypťané měli takový zlozvyk psát věty bez mezer mezi slovy a také bez označení začátku nové věty. Jelikož jsou determinační znaky umístěny na koncích slov, poskytují nám způsob, jak rozluštit stavbu vět.



Vezmeme si následující větu za příklad:

Překlad: Jeho Výsost odjela na svém elektronovém voze se srdcem plným štěstí.

Tato věta se skládá z následujících částí:

  1. Toto je sloveso, které znamená "odjet" nebo "opustit". Všimněte si determinačního znaku běžících nohou na konci slova.

  2. Tohle je slovo pro "Výsost", které je následováno písmenem F značícím přivlastňovací zájmeno "jeho".

  3. Toto je předložka a znamená "na".

  4. Slovo pro "povoz", které je následováno přivlastňovacím zájmenem F.

  5. Toto slovo značí přídavné jméno a mohlo by být přeloženo jako "z" nebo "vyrobeno z".

  6. Slovo "elektron"; elektron je slitina zlata a stříbra.

  7. Slovo "srdce", opět následováno přivlastňovacím zájmenem F.

  8. Slovo, které doslovně znamená "široký" nebo "šířka". Výraz "se širokým srdcem" bychom mohli přeložit jako "se srdcem plným štěstí".


  SLOVNÍČEK

Všimněte si, že výše uvedený seznam obsahuje několik slov, ve kterých se kombinují jednopísmenné a dvoupísmenné znaky - mluvíme tedy o fonetických doplňcích, na které se blíže podíváme v příští lekci.

********************************************

Trojpísmenné znaky a fonetické doplňky

 

Staří Egypťané používali také trojpísmenné znaky, které představovaly kombinaci tří hlásek. Většina z těchto znaků má svůj vlastní význam, ale často se používají jako zvukové znaky.

Existuje celá škála trojpísmenných znaků. Tabulka dole je přehled těch nejčastěji používaných.


  FONETICKÉ DOPLŇKY
Dvojpísmenné a trojpísmenné znaky egyptského písma jsou často doplněny jednopísmennými znaky, které opakují buď celý, nebo jen část jejich zvuku. Takové přídatné znaky se označují jako fonetické doplňky. Obvykle se opakuje pouze poslední hláska několikapísmenného znaku, ale není to pravidlem, takže není výjimkou ani opakování jiných hlásek.

Tady jsou některé příklady užití fonetických doplňků:

Fonetické doplňky se používaly pro řadu důvodů. Ten nejdůležitější asi byl, že označovaly, že je určitý znak fonogram a ne ideogram. Navíc je můžeme použít k ozdobení textu, např. k vyplnění prázdné mezery (horror vacui).


  INVERZE
Jednou ze zvláštností egyptského písma je inverze z úcty (inverze = přehození pořadí znaků). Ve slovech, která obsahují "král" nebo bůh", je znak pro tyto výrazy na znamení úcty umístěn na začátku slova. Všimněte si, že to ovlivňuje pouze to, jak je slovo napsáno, a ne to, jak se čte. Tady jsou některé příklady:



  SLOVNÍČEK

********************************************

Podstatná jména - rod a číslo

 

  ROD PODSTATNÝCH JMEN
Klasická egyptština rozlišuje dva rody: mužský a ženský. Mužský rod nemá žádné specifické koncovky, které by jej určovaly; je složený čistě jen z hlásek tvořících slovní kořen. Na druhou stranu ženský rod vždy končí písmenem T ( ). V transkripci (přepisu) je důležité vždy psát před T tečku k označení, že tato koncovka T nepatří ke kořenu slova. Tato koncovka T se vždy píše před determinační znak nebo ideogram.

  • Jen málo podstatných jmen končí na T ačkoli je mužského rodu. V takovém případě patří koncovka T ke kořenu slova. Tady jsou některé příklady:



  • Klasická egyptština nemá střední rod, používá místo něj rod ženský. Např.:



  • Jména měst, egyptských provincií a cizích zemí jsou gramaticky ženského rodu ať už končí koncovkou T nebo ne. Zde jsou některé příklady:


  ČÍSLO PODSTATNÝCH JMEN
Klasická egyptština má tři čísla: singulár, plurál a duál (neboli číslo jednotné, množné a podvojné). Duál se obvykle používá u věcí, které jsou v páru, jako třeba obelisky, oči, nohy, dvě části země (Horní a Dolní Egypt). Následující tabulka ukazuje, jaké koncovky se užívají pro různá čísla v mužském i ženském rodě.


Když aplikujeme toto schéma na egyptské slovo "bratr", dostaneme následující:

Plurál může být vyjádřen několika různými způsoby:

  • První způsob je užití determinačního znaku pro plurál. Tento způsob je k označení množného čísla nejčastější. Tři čárky značící plurál se vždy píší na konec slova po jiných možných determinačních znacích.:



  • Druhým způsobem je ztrojení ideogramu:



  • Třetím způsobem je ztrojení všech nebo pouze jednoho fonogramu ve slově:



  • Posledním způsobem je ztrojení determinačního znaku:


Mnoho podstatných jmen ženského rodu vypadá jako plurál, ačkoli by měla být považována za singulár, to je většinou případ abstraktních slov a slov, která vyjadřují skupinu věcí. Taková slova nazýváme domnělý singulár. Tady jsou některé příklady:

Duál může být také vyjádřen několika způsoby:

  • Zdvojením ideogramu:



  • Zdvojením determinačního znaku:



  • Kombinací dvojité čárky a opakování determinačního znaku:




  SLOVNÍČEK

********************************************

Egyptské číslovky

 

  ZÁKLADNÍ ČÍSLOVKY
Egypťané počítali pomocí desítkové číselné soustavy. K vyjádření základních číslovek používali následující znaky:

Při psaní čísla se znaky s vyšší hodnotou píší před znaky s nižší hodnotou, přičemž se každá jednotka opakuje dle nutnosti, ale maximálně devětkrát.

Základní číslovky se píší za podstatné jméno, které je obvykle v jednotném čísle. V transkripci se čísla 1 a 2 píší za podstatné jméno, ostatní čísla před něj. Některé příklady:


  EGYPTSKÝ ČASOVÝ SYSTÉM
Egypťané používali několik kalendářních systémů, z nichž všechny byly založeny na pozorování nebeských těles: sluneční kalendář, měsíční kalendář a Sothisův či Siriusův kalendář.

Egyptský rok byl rozdělen na 12 měsíců po 30 dnech. K tomu se na konci roku přidávalo pět epagomenálních dnů (dnů navíc). Jelikož egyptský kalendář počítal jen s 365 dny a neexistoval žádný systém zaznamenání přestupného roku, ujížděl jim každé 4 roky kalendář o jeden den.

 Egyptský kalendář měl tři roční období, jejichž jména se vztahovala k zemědělským činnostem, takže zde máme období záplav (Achet), léto (Šemu) a zimu (Peret). Každé roční období mělo 4 měsíce.


  EGYPTSKÉ DATOVÁNÍ
Od Střední říše se stalo zvykem začínat letopočet prvním rokem vlády nového krále. Na začátku nové vlády se tedy počítání roků začalo znovu od roku jedna. Označení roku vlády v textech začíná znaky:

Po roce vlády obvykle následuje určení měsíce, ročního období a dne. Typické datum tedy vypadá takto:



  SLOVNÍČEK

********************************************

Spojování slov

 

Podstatná jména spolu mohou být spojována několika způsoby. Dvě podstatná jména mohou být spojena např. pomocí 2. pádu (genitivu), a to v přímém nebo nepřímém genitivním vztahu (obdoba anglické spojky "of"). Dále mohou být spojena pomocí apozice (připojení), koordinace (sloučení) nebo disjunkce (vyloučení). Tato různá spojení budou vysvětlena v této lekci.

Nejen podstatná jména však mohou vyjadřovat vlastnictví. Např. zájmeno může také sloužit jako náhradník za druhé podstatné jméno a v tom případě se z něj stane přivlastňovací zájmeno. Například "mužova kniha" může být i "jeho kniha".


  PŘÍMÝ GENITIVNÍ VZTAH
V přímé genitivní stavbě jsou dvě podstatná jména pevně spojena, tvoří dvojici obsahující řídící a závislé slovo - tomuto spojení se  často říká status constructus. Egyptština nemá žádné pády, a tak jsou slova ve 2. pádu jednoduše napsána vedle sebe. Nemusí se shodovat ani v čísle, ani v rodě.

Spojení přímým genitivem je nejčastější u podstatných jmen, která mají silnou sémantickou (významovou) vazbu, např. paní domu, sluha boha (kněz), dům boha (chrám) či dům krále (palác). Některá z těchto slov mezi sebou mají tak pevnou významovou vazbu, že jsou považována za slova složená. Determinační znak, který patří k řídícímu podstatnému jménu, se píše až za druhé, závislé podstatné jméno.

Jestliže po dvou podstatných jménech spojených přímým genitivním vztahem následuje přídavné jméno, náleží vždy k prvnímu (řídícímu) podstatnému jménu. V tomto případě se přídavné jméno řídí rodem a číslem řídícího podstatného jména. Např.:



  NEPŘÍMÝ GENITIVNÍ VZTAH
V případě nepřímého genitivního vztahu se mezi řídící a závislé podstatné jméno píše spojka vyjadřující 2. pád (obdoba anglického "of"). V egyptském písmu je tato spojka vyjádřena písmenem "n", či přesněji zkomoleninou předložky "n" a jako taková se tedy přizpůsobuje v čísle i v rodě řídícímu podstatnému jménu. Tady je přehled všech tvarů, ve kterých se tato spojka vyskytuje:


Některé příklady nepřímé genitivní stavby:



  APOZICE  
Pokud po sobě následují dvě podstatná jména a to druhé definuje, blíže určuje nebo upřesňuje to první (např. písař, t.j. Hetepi), říkáme, že jde o apozici. Zvláštní případy této gramatické stavby se užívají k upřesnění:

  • látky či materiálu, ze které je věc vyrobena



  • váhy, rozměru a počtu



  • místa a regionu



  KOORDINACE  
Egyptský jazyk nemá žádné slovo pro spojku "a". Podstatná jména, která se mají tímto způsobem spojit, jsou jednoduše napsána za sebou. Pro pevně spojená slova můžeme použít následující spojky:


Některé příklady:



  DISJUNKCE  
Disjunkce je spojení podstatných jmen vyjadřované v češtině spojkou "nebo". V egyptském jazyce se slova znovu jednoduše píší za sebou, ale z kontextu musí být jasné, že se jedná o disjunkci. Někdy se za poslední slovo píše gramatický prvek . Jeden příklad:



  SUPERLATIV (3. STUPEŇ)
Superlativ (např. největší, nejlepší) v egyptské řeči chybí. K jeho vyjádření slouží několik způsobů:

  • užití stejného podstatného jména dvakrát za sebou: poprvé v jednotném a podruhé v množném čísle



  • pomocí "imy" (doslovně: ten, kdo je v)




  SLOVNÍČEK

********************************************

Přídavná jména

 

Přídavné jméno je slovo, které popisuje či blíže určuje osobu, zvíře nebo věc; např. hezká služka, velký chrám, atd. Ve staré egyptštině se vyskytovaly dva druhy přídavných jmen:

  • Běžná
    Tato přídavná jména jsou odvozena ze sloves vyjadřujících vlastnosti. Např. přídavné jméno "dobrý" je odvozeno ze slovesa "být dobrý".

  • Odvozená
    Tato přídavná jména jsou odvozena z podstatných jmen a předložek.


  BĚŽNÁ PŘÍDAVNÁ JMÉNA
Běžná přídavná jména mohou být použita třemi různými způsoby:

  • jako přívlastek po podstatném jméně
  • jako podmět
  • jako přísudek


  PŘÍVLASTKOVÉ UŽITÍ
V tomto případě přídavné jméno blíže určuje podstatné jméno (má funkci přívlastku). Je umístěno za podmětem a přizpůsobuje se mu jak v čísle, tak v rodě. Zde jsou některé příklady:

Existuje několik výjimek, kdy se přídavné jméno neumisťuje hned za podstatné jméno, a to v případě, že:

  • se jedná o přímou genitivní vazbu, např. nb.t pr nfr.t (krásná paní domu).

  • jsou před přídavným jménem umístěna slova nb (každý) nebo pn (tento).

  • jsou před přídavným jménem umístěny přípony (přivlastňovací zájmena).


  PODMĚTNÉ UŽITÍ
Přídavné jméno může ve větě zastupovat i podmět, v tom případě má všechny vlastnosti podstatného jména. K přídavnému jménu se může pro přesnější význam slova připojit i determinační znak. Např.:

Podmětná přídavná jména mohou být užita několika způsoby:

  1. Podmětné přídavné jméno může být dále určeno podstatným jménem psaným za ním (komparativní genitiv). Tato stavba může být přímá (beze spojky) nebo nepřímá (se spojkou "n"). Např.:



  2. Vztažný genitiv (2. pád) se také může objevit coby předložka za podstatným jménem. Např.:



  3. Někdy je přídavné jméno umístěno na začátku věty, v takovém případě to vypadá, jako by šlo o sloveso, ale není tomu tak. Setkáváme se zde s tzv. přísudkem jmenným se sponou, tedy přísudkem složeným většinou ze slovesa být a přídavného jména. V takovém případě je přídavné jméno neměnné a nepřizpůsobuje se v čísle, ani v rodě. Např.:




  ODVOZENÁ PŘÍDAVNÁ JMÉNA
Odvozená přídavná jména jsou utvořena odvozením z podstatných jmen a spojek, a jsou s nimi tedy příbuzná. Jsou-li utvořena z podstatných jmen ženského či mužského rodu, překládá se jejich význam asi jako "ve vztahu s ...". Jsou-li odvozena ze spojek, překládají se jako "který je v, nad, s, za, ...".

V přísudkovém užití se přídavná jména přizpůsobují v rodě a čísle danému podstatnému jménu. V podmětovém užití se chovají jako podstatná jména a přidávají se k nim následující koncovky:

  • přídavná jména odvozená ze spojek:



  • přídavná jména odvozená z podstatného jména mužského rodu:



  • přídavná jména odvozená z podstatného jména ženského rodu:




  SLOVNÍČEK

 


Kategorie: znaky | vložil: Heavenly_Demise ¤


Komentáře (2):
  • 14.10.2013 00:04:15, M.

    až na to že většinou vidim jen egyptské znaky a černý rámeček dobrý, vážně by nešlo zviditelnit i český význam, nebo to je problém na mé straně?

  • 28.05.2009 20:26:13, ccc

    tohle je stáhnutý z jinýho blogu..myslim egyptologie..